Annabelle 2: Stvorenie zla

Krom hlavní linie je Conjuring spíš semeniště klišé a odfláknutého build upu. Druhá Annabelle má ten problém, že u věcí setrvává moc dlouho nebo moc krátce, každopádně to, jak postavy-marionety účelově vede od lekačky k lekačce je srandovně průhledné a kazí mi to veškeré potěšení. Hračkářství bez fantazie. (12.09.2018)

Sandberg je borec. I když příběh jako takový nic nového nepřináší, talentovaný žánrový tvůrce ždíme z jednotlivých scén tu nejpoctivější dávku strachu, jakou jsme mohli v žánru Jamese Wana kdy zažít, hraje si s nervózními kamerovými úhly, bezchybně propojuje náhlé střihy s nervydrásajícím zvukem a přináší zajímavé nápady, které nedovolují strkat Annabelle do stínu slavnější příbuzné značky The Conjuring. Naopak - díky drásavějšímu tempu, chvílemi až překvapivé brutalitě a charakteru zla, které nepřestává ani na moment děsit a fyzicky se zjevuje jen minimálně, považuji tenhle horůrek za dosud nejlepší část vznikajícího duchařského vesmíru. P.S. Napodruhé efekt bohužel hodně zeslábl a projevila se narativní prázdnota stylisticky dominujícího díla, které umí bavit jen jednotlivými atrakcemi na úkor udržení souvislé zvědavosti a napětí. Příště prosím nekompromisně a bez dětí.. (10.08.2017)

K první Annabelle jsem byl mírnější než většina ostatních diváků. Za a) jsem prostě fanoušek démonického vesmíru Jamese Wana a za b) i přes slabší prostřední část filmu byla poslední půl hodina infarktový námrd a od scény ve sklepě se to už nezastavilo. Takže jsem se na dvojku nejen těšil, ale po obsazení Sandberga na režisérskou sesli jsem byl dokonce nadšený. Ono vůbec hodnocení hororů tady je dost podivné, příjemná Annabelle má smutných 51%, dokonalé Lights Out pouhých 67% a takový unylý, zdlouhavý a nudný Conjuring 2 nesmyslných 78%. Nic, přejdeme ke zrození Annabelle. Nevím jestli to je kinem plných čuráků nemístně do atmosferického ticha šustících s pytlíky laciných čipsů a vyjebaných kund požírajících a chřoupajících předražené kukuřičné nachos s hnusně smrdící salsou, kdy sem si místy připadal jak v dobytčáku plným prasat a ne v kino sále, nebo bandou černých bezzubých monster které dostali na pracáku sociální dávky a po vybrakování KFC šli ukojit své touhy do kina (z téhle doby a lidí je mi opravdu zle), sem si ale film moc neužil i když sem se snažil soustředit čistě na děj a ne na tu spodinu lidstva která si dnes říká návštěvník kina. Začátek byl poněkud zdlouhavý a než se začne strašit trvá to na můj vkus dost dlouho. Atmosféra tu asi je, ale ocením jí určitě víc doma, než ve vydejchanym sále plným prasat. Hojně zde chválená hudba mi nějak unikala, Wallfisch není Bishara a velký význam jeho hudbě nepřikládám. Zato Sandberg je vizuální génius, který má dokonalé kamerové záběry zrežírované s naprostou elegancí. Jeho strašení od nástupu démona na scénu je skvělé, navíc hlavního bastarda je poměrně hodně vidět a na to sem čekal hodně dlouho. Záběry démona z poza panenky prostě nemají chybu a odkazy při kterých se dočkáme spousty Easter Eggů jsou boží. Kdo dává pozor najde Valaka. Zatímco v jedničce fungoval začátek a konec, ve dvojce funguje spíš jen prostřední část filmu, kdy se nejvíc straší, lekaček a děsivých nočních scén je tuna a ze Sandbergovi režie jde cítit hororová radost. Finále je typický Wanůw finální twist, kdy už jde atmoška trošku stranou a i když napojení na jedničku je skvělé, po finále ve mě zůstala prázdnota a pocit nenaplnění i když mi osazenstvo v sále naplnilo tělo hněvem, studem a odporem mírou vrchovatou. Je to paradox, některé horory jsou prostě v kině dobré (Lights Out, Conjuring) některým zase víc sedí klid domova při víkendové propršené noci (Insidious, Annabelle) a já pevně věřím, že si doma při další projekci Creation tu poctivou čtvrtou hvězdu vystraší a potvrdí, jelikož teď jsem tak na půl cesty mezi třema a čtyřma. Že se mi celou noc zdálo o té zkurvené, černé svini (o tom démonu, né o té dvěstěkilové moreně s mega porcí popcornu o tři sedadla od bratra) tak zůstanu zatím na 75% a 4*. Polo radost, polo zklamání. Sandberg potřebuje svůj scénář. (13.08.2017)

Kdyby se prvních 45 minut netáhlo jak smrad z měsíc nespláchnutýho veřejnýho hajzlu, tak bych tam ty čtyři mrdla. Buddhožel se začátek táhne a tak, po krásným rozmáznutí Bee, jsem se přistihla jak začínám zívat a přemýšlím jestli nebude lepší začít v kině hrát s Alíkem na honěnou. Ten ale koukal celkem zaujatě a tak jsem alespoň nadšeně kopala do sedačky přede mnou každých deset minut, kdy se objevila naprosto předvídatelná lekačka, jako bonus vosolená o volume na max. Hysteráky vypatlaný blondýny, která tunou mejkapu maskovala, že nemá občanku, mi tak zpříjemnily tu nudnou pasáž filmu. No a pak jako mávnutím kouzelnýho kolíku Sandberg konečně šlápnul na plyn a mě začal film dokonce bavit natolik, že jsem přestala blondýnu šukanovat a zcela se mu věnovala. Vysoký tempo už vydrželo až do konce a já musím pochválit obrněnou holčičku co se z postavičky, kterou hodní litují a ostatní mají v pitchy, vyklubala nádherná sadistická svině co se nebála kochat...nebo kuchat? Takže Dejvide příště to nenatahuj jak panic předkožku, vybal ten obří žalud rovnou a bude to na pět kulí !! (19.08.2017)

,,Bože, to bylo naivní. Co nás stály lístky?",,Nic.",,Ještě že tak." Tahle replika z Pane, vy jste vdova mě napadla během filmu několikrát. Proč jsou duchařiny posledních let hloupé a bez fantazie moc nechápu. Pokud jsem u jedničky chválil, že se tvůrci vyhnuli lekačkám, tak zde na nich postavili strašení. Nu, to je trapné a ubohé. Nejlepší je místy výtvarná kamera, nejhorší hudba a zvukové efekty - fakt, třískání do hrnců, aby se divák skutečně lekl, mi přijde notně přežité. Nejlepší je vpodstatě úvod až do autonehody. Dobře, přibitá ženská na zdi a jeden podříznutý krček. Což je ale dost málo na film, který má člověka postrašit. Autoři bez tvůrčí invence předkládají jednu mizernou scénu za druhou a průměrně inteligentní divák si je domýšlí snadno a rychle. Duchařiny už nechci hodně dlouho vidět. Tedy ty současné. Zlatí Jason, Freddy a spol. (02.12.2017)