Annabelle 2: Stvorenie zla

Příznivci strašidelných panenek, vládnoucích méně bohatým pohybovým aparátem než má třeba Chucky, mohou být spokojeni. A když reparát po mdlé jedničce, tak je jednou z možností panenku Annabelle představit pěkně od začátku. Ta do svého teritoria, kterým je dům manželů Mullinsových, kde byla vyrobena, přivítá početný dívčí křesťansky založený sirotčinec, který zde bude trvale přebývat. Ale nadpřirozené a paranormální aktivity, které zmítají rozlehlým domem plným temných zákoutí, nechtějí do svých řad víc než jen jednu vyvolenou dívku, která věnuje svoji duši prokletému démonu. Hodně kritizovaná jednička dojela na špatného režiséra, jenže upřímně řečeno, ten jen těžko mohl navařit něco lepšího, když vařil z totálně béčkového scénáře. Prequel se ale nepoučil z béčkového scénáře a scenárista Gary Dauberman dostal důvěru zhmotnit Zlo podruhé. A právě scénář disponuje podobnými neduhy a béčkovými postupy jako předchozí výletování s Annabelle a je jednoznačně nejslabším článkem. Ještě že má film k dispozici režiséra Davida F.Sandberga, který oproti svému režijnímu kolegovi vládne daleko větší jistotou ve vedení příběhu a má nesrovnatelně větší cit pro práci s hororovými aspekty i je obdařen potřebným kvalitním režijním umem. Vyčíst mu lze určitě jen jeho nízkou krvelačnost, když už film dostal nepřístupný rating. Film má velmi trefný cast. Vedle zkušených herců, k nimž patří Anthony LaPaglia a Miranda Otto v rolích manželů, je hlavní devizou dívčí soubor sirot, jež má v kvalitě vyvolání děsu i strachu z neznámého citelně navrch nad nadpřirozenem. Hra stínů a temných koutů v baráku zde má nemalý prostor, tudíž napínavé slídění dívek po tajemnou aurou obdařeném domě a nezřídkavé pátrání v temných zákoutích, kdy se čeká, co za potvoru odtud vyskočí, je zahráno od všech účastnic věrohodným způsobem. U Lulu Wilson to není nijaké překvapení, ta už má zkušenosti s hororem, ostatní už tolik známé nejsou, ale vedly si neméně zdatně. Film sází na infarktové lekačky, intenzivně si vyhrává s pozorností diváka, když po něm chce, aby si všímal i věcí, které se odehrávají na pozadí snímaného obrazu, na výskyt entit ploužících se domem v čele s dvanáct let mrtvou dcerou manželů Bee, která je najednou až moc živá. Nechybí i hutnější finále eskalující v propojení tohoto prequelu s prvním filmem. Scénář, kdysi nenápadného Gary Daubermana, který na sebe strhl veškerou pozornost až scenáristickou prací na "To" , mě ani tentokrát nepřesvědčil svojí kvalitou. Nově povolaný režisér se naštěstí činil řemeslně precizně, strašil intenzivně, s velkou vervou, i když nepřeřadil z nastaveného kolovrátkového módu. Ve výsledku tahle Annabele jeho zásluhou nepoměrně převyšuje Leonettiho nevýrazné extempore. 8/10 (17.09.2017)

K první Annabelle jsem byl mírnější než většina ostatních diváků. Za a) jsem prostě fanoušek démonického vesmíru Jamese Wana a za b) i přes slabší prostřední část filmu byla poslední půl hodina infarktový námrd a od scény ve sklepě se to už nezastavilo. Takže jsem se na dvojku nejen těšil, ale po obsazení Sandberga na režisérskou sesli jsem byl dokonce nadšený. Ono vůbec hodnocení hororů tady je dost podivné, příjemná Annabelle má smutných 51%, dokonalé Lights Out pouhých 67% a takový unylý, zdlouhavý a nudný Conjuring 2 nesmyslných 78%. Nic, přejdeme ke zrození Annabelle. Nevím jestli to je kinem plných čuráků nemístně do atmosferického ticha šustících s pytlíky laciných čipsů a vyjebaných kund požírajících a chřoupajících předražené kukuřičné nachos s hnusně smrdící salsou, kdy sem si místy připadal jak v dobytčáku plným prasat a ne v kino sále, nebo bandou černých bezzubých monster které dostali na pracáku sociální dávky a po vybrakování KFC šli ukojit své touhy do kina (z téhle doby a lidí je mi opravdu zle), sem si ale film moc neužil i když sem se snažil soustředit čistě na děj a ne na tu spodinu lidstva která si dnes říká návštěvník kina. Začátek byl poněkud zdlouhavý a než se začne strašit trvá to na můj vkus dost dlouho. Atmosféra tu asi je, ale ocením jí určitě víc doma, než ve vydejchanym sále plným prasat. Hojně zde chválená hudba mi nějak unikala, Wallfisch není Bishara a velký význam jeho hudbě nepřikládám. Zato Sandberg je vizuální génius, který má dokonalé kamerové záběry zrežírované s naprostou elegancí. Jeho strašení od nástupu démona na scénu je skvělé, navíc hlavního bastarda je poměrně hodně vidět a na to sem čekal hodně dlouho. Záběry démona z poza panenky prostě nemají chybu a odkazy při kterých se dočkáme spousty Easter Eggů jsou boží. Kdo dává pozor najde Valaka. Zatímco v jedničce fungoval začátek a konec, ve dvojce funguje spíš jen prostřední část filmu, kdy se nejvíc straší, lekaček a děsivých nočních scén je tuna a ze Sandbergovi režie jde cítit hororová radost. Finále je typický Wanůw finální twist, kdy už jde atmoška trošku stranou a i když napojení na jedničku je skvělé, po finále ve mě zůstala prázdnota a pocit nenaplnění i když mi osazenstvo v sále naplnilo tělo hněvem, studem a odporem mírou vrchovatou. Je to paradox, některé horory jsou prostě v kině dobré (Lights Out, Conjuring) některým zase víc sedí klid domova při víkendové propršené noci (Insidious, Annabelle) a já pevně věřím, že si doma při další projekci Creation tu poctivou čtvrtou hvězdu vystraší a potvrdí, jelikož teď jsem tak na půl cesty mezi třema a čtyřma. Že se mi celou noc zdálo o té zkurvené, černé svini (o tom démonu, né o té dvěstěkilové moreně s mega porcí popcornu o tři sedadla od bratra) tak zůstanu zatím na 75% a 4*. Polo radost, polo zklamání. Sandberg potřebuje svůj scénář. (13.08.2017)

Kdyby se prvních 45 minut netáhlo jak smrad z měsíc nespláchnutýho veřejnýho hajzlu, tak bych tam ty čtyři mrdla. Buddhožel se začátek táhne a tak, po krásným rozmáznutí Bee, jsem se přistihla jak začínám zívat a přemýšlím jestli nebude lepší začít v kině hrát s Alíkem na honěnou. Ten ale koukal celkem zaujatě a tak jsem alespoň nadšeně kopala do sedačky přede mnou každých deset minut, kdy se objevila naprosto předvídatelná lekačka, jako bonus vosolená o volume na max. Hysteráky vypatlaný blondýny, která tunou mejkapu maskovala, že nemá občanku, mi tak zpříjemnily tu nudnou pasáž filmu. No a pak jako mávnutím kouzelnýho kolíku Sandberg konečně šlápnul na plyn a mě začal film dokonce bavit natolik, že jsem přestala blondýnu šukanovat a zcela se mu věnovala. Vysoký tempo už vydrželo až do konce a já musím pochválit obrněnou holčičku co se z postavičky, kterou hodní litují a ostatní mají v pitchy, vyklubala nádherná sadistická svině co se nebála kochat...nebo kuchat? Takže Dejvide příště to nenatahuj jak panic předkožku, vybal ten obří žalud rovnou a bude to na pět kulí !! (19.08.2017)

Osobně si myslím, že dvojka je lepší, zábavnější a nápaditější jak jednička. David F. Sandberg je přeci jen docela talent na hororová témata. V tomto případě ale film stojí a padá na samotném domu, kde démon působí. A působí hlavně na děti, takže bychom tento film klidně mohli nazvat dětským hororem. Všichni se tam ale chovají jak z jedličkárny a vůbec nic nedává smysl. Výsledek je tak poněkud rozpačitý. Technicky ale v pořádku. (03.01.2019)

Na úrovni celku k tomu můžu mít milion výhrad, protože se po dějové / narativní stránce skutečně jedná o velmi málo nápaditý prequel, jehož průběh odhadne každý, kdo viděl alespoň jednu až dvě duchařiny. Conjuringové universum originálními náměty zatím skutečně neoplývá. Na úrovní jednotlivých scén to ovšem funguje obdivuhodně, což je dáno tím, že Sandberg je opravdu výborný režisér a já jen doufám, že u žánru zůstane a začně dělat i námětově progresivnější věci. V první Annabelle jakž takž fungovalo pouze strašení (na řemeslné rovině), v druhé Annabelle funguje strašení i zájem o postavy, zaujetí je mnohem hlubší. Jsem rozhodně spokojený, byť loňské Lights Out na mě fungovalo o něco lépe. Pomrknutí v podobě skutečné Annabelle v závěru potěšilo. (18.08.2017)