Svet pod hlavou
Réžia:
Radim ŠpačekScenár:
Ondřej ŠtindlKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Hynek SchneiderHrajú:
Václav Neužil ml., Ivan Trojan, Judit Pecháček, Jan Budař, Václav Kopta, Tomáš Jeřábek, Marek Taclík, Tomáš Měcháček, Jana Plodková, Marek Brodský (viac)Obsahy(1)
Festival politickej piesne so záverečným koncertom za mier je udalosť, na ktorú sa v socialistickom Československu všetci tešia. Najmä keď príde aj slávna kapela Sloky (JANA PLODKOVÁ, MAREK BRODSKÝ, TOMÁŠ MĚCHÁČEK A JAKUB WEHRENBERG) mocného normalizačného šéfa Luďka Nováčka (MAREK TACLÍK). Každý problém sa v takejto situácii stáva udalosťou s vážnymi politickými následkami. Píše sa rok 1982 a chlapci zo štátnej bezpečnosti už len čakajú na svoju príležitosť, aby mohli zakročiť proti miestnej mládeži. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (71)
Zatim asi nejlepsi dil.... aneb skupina SLOKY a "soudruh Janecek" v podani Marka Taclika plus Jana Plodkova naprosto vybodrni... ;) A rezie tretiho dilu Radimem Spackem pro mne minimalne o hvezdicku vys nez rezie prvncih dvou dilu Markem Najbrtem... Jen trosku skoda ze Vaclav Neuzil ml. neni az tak dobry herec, je spis typ, ale casto se pristihnu pri tom, kdy mne v urcite scene prijde jeho hrani trosku ochotnicke... :oT ()
Když Alois Špalek (Václav Kopta) mluví o tom že je třeba potírat závadovou mládež použije obratu "že je jim třeba zatnout žílu u pytlíka", je to slovní obrat který ve své písničce "Na pražském hradě" použil písničkář Jaroslav Hutka v době, kdy byl také označen nálepkou "závadová mládež". Marek Brodský nedostal roli ve skupině Sloky náhodou, je bubeníkem ve skupině Nahoru po schodišti dolů band. ()
Socialistický pop Františka Janečka v kontrastu k Čajovně v titulcích! Nebyly za socialismu jenom "sračky" a nebyli jenom Janečkové, ale i hodnoty, které přetrvaly i když Janečkova "hudba" má i teď svoje posluchače, kteří dál volí bolševiky, ale už nejsou Festivaly politické písně, ale "talenty" a "superstar" a "krásné muzikály". A ta Čajovna je tady pro nás, menšinu posluchačů, pořád. ()
Závidí nám, že jsme spoluvlastníky velkorypadla. Asi nejvtipnější díl - i když spíše hořce komediální. Zákulisí Festivalu politické písně zobrazuje, jak to v prostředí normalizační pop music nejspíš doopravdy chodilo. Václav Neužil své civilní "vnitřní" herectví předvedl naplno, na scénu vstupuje přesný Igor Chmela a dokonalý Marek Taclík, jež se tím despotickým kapelníkem Janeč... tedy Nováčkem skutečně stal. Navíc začíná příběh rodiny Marvanových a Klement Kratěna zatím zlehka dává najevo, že nebude pouhou vedlejší komickou figurkou. 100%. ()
Tohle je mnohem víc než jeden díl nějakého televizního seriálu. Parodie na celý ten konzumní normalizační fetišismus s pseudohudební broží na veksláckém tričku v podobě Janečka a jeho Kroků je nejen vtipná, s bravurním Budařem, Plodkovou i Taclíkem, ale zároveň dost mrazivá, jak věrně z hlubin historie vytahuje zdrcující bahno, které nás tehdy paralyzovalo – jako bychom se tu dívali na opravdové zrození soudobého českého národa. Herci jsou fantastičtí – vypíchnout bych chtěla taky drobnou vsuvku s Markem Brodským, který svého bubeníka pojal nechutně realisticky – se songy se někdo trefně vymazlil, a velký aplaus pro Ondřeje Štindla. ()
Galéria (7)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (10)
- Seriálová kapela Sloky Luboše Nováčka (Marek Taclík) vystupující na Festivalu politické písně je parodií na normalizační kapelu Kroky Františka Janečka. Jedna z písní "Ne, bombu ne" je parodií na "Né, pětku né" od Josefa Melena. Za všemi smyšlenými písničkami v díle Mrtvý lidi autorsky stojí trio Petr Marek (Midi Lidi), Marek Huňát (Tata Bojs) a Ondřej Ježek. (MTHRFCKR)
- Marvan (Václav Neužil) a Plachý (Ivan Trojan) poslouchají, když si u klavíru zpívá pro sebe zpěvačka skupiny Sloky písničku. Jedná se o slavnou píseň z roku 1945 „Co mi dáš“ od Hany Hegerové, v originále má název „Les Feuilles Mortes“ a proslavil ji Yves Montand, hudbu složil Joseph Kosma a původní text napsal Jacques Andre Marie Prévert. Pavel Žák ji přebásnil do češtiny. (sator)
- Skladatel Petr Marek, jenž se podílel na skládání hudby pro filmovou skupinu Sloky Luboše Nováčka, si komponování dle svých slov vyloženě užil. Podle něj: „Skládat přiblblou hudbu s angažovanými texty nebylo guilty pleasure, ale jen pleasure.“ (Šéfik)
Reklama