21 gramov

Takéto filmy sa netočia často a Ińárritu s Arriagom sú asi jeden z mála, ktorí to dokázali. Taký emóciami nabitý film tu nebol dávno. Je síce ťažko povedať, či retrospektívne rozprávanie a preskakovanie strihov bolo účinnejšie, no výsledok je aj tak skvelý. Perfektný záver, nič pre milovníkov happy-endov, tak isto ako aj celý film, na ktorý treba vychytiť ten správny moment. 100%. (16.12.2006)

No když pominu špičkovou režii, projevující se zejména ve hře s narací (nejenom že nevíme kde nám hlava - tedy příběh - stojí a nedokážeme si zařadit jednotlivé scény do časoprostorové kauzality, on nás režisér ještě pokouší, když za sebou zařadí tři zdánlivě navazující scény, které se přitom odehrávají úplně na jiném místě a v jiný čas!), a dokonalou práci editora a kameramana, které by sami o sobě dali filmu nezapomenutelný cejch, stojí tohle vypjateté psychologické drama na hereckých výkonech. Ty jsou z jiného světa... ne samozřejmě, zůstaňme při zemi, jsou špičkové. Skutečně, sešli se tu tři z nejtelentovanějších herců současnosti, scénárista jim napsal postavy hutné jak olovo, Iňárritu z nich vytřískal to nejlepší... Divák má štěstí, když vidí jen jeden takový výkon za film, tady jsou TŘI! Penn, Del Toro i Wattsová spolu skládají symfonii, lahodící diváckému oku i uchu, ovšem nemile týrající lidskou duši (hlavně citlivých jedinců). Kdybych měl 21 gramů k něčemu přirovnat, bylo by to něco mezi Tajemnou řekou, Věčným svitem neposkvrněné mysli a dejme tomu Magnolií, ovšem bylo by to jen přirovnání z nouze, protože pravdou je, že se jedná o výjimečný a výjimečně silný film. Některé diváky možná odradí zmatená narace, já na něm chybu najít nedokážu. Slovy režiséra film o lásce, o vině (tohle bych já osobně podtrhl), o smrti, ale především o odpuštění a vykoupení. Je to také film o ztrátě a nalezení, o zrcadle minulosti, které před sebou nosíme celý život a v kterém vidíme vše co jsme udělali, o... lidské duši? Kolik myslíte, že váží? 100% (28.06.2006)

Výborné drama. Pan Iñárritu zrežíroval vskutku mistrovské dílo, které mi dalo opravdu zabrat, a to ve všech směrech (proto radši hned v úvodu upozorňuju, aby se potencionální divák nenechal odradit scénami, které mu zatím nic neříkají; postupně vše do sebe zapadne jako puzzle). Snímkem se line po celou dobu silně depresivní atmosféra, kterou navíc podporuje velmi autentická kamera a také hudba. Kromě toho se může 21 Grams pochluvit výbornými hereckými výkony hlavních představitelů Penna, Tora a Wattsové (prozatím její životní role). "Kolik životů žijeme? Kolikrát zemřeme? Říká se, že v okamžiku smrti ztratíme přesně jednadvacet gramů. Všichni. A kolik se toho vejde do jednadvaceti gramů? Kolik toho zmizí? Kdy těch jednadvacet gramů ztratíme? Kolik se toho s nimi vypaří? Kolik toho získáme? KOLIK toho získáme? Jednadvacet gramů. Tolik váží pět nikláků. Tolik váží kolibřík. Čokoládová tyčinka. Jakou váhu má jednadvacet gramů?" (16.12.2007)

Jako filmolog to můžu brát, jako geniální hru s divákovou pamětí a jeho očekáváním. Ovšem jako divák, je to pro mě odzbrojující zážitek, přestože jsem proti tomu filmu ze začátku bojoval. Hledal jsem v něm různé konstrukty a věci prostě na efekt, ale čím dál víc mě Ináritu dokázal vtahovat do těch jejich životů. Nakonec jsem musel kapitulovat, zejména díky postavě perfektně ztvárněné Beniciem Del Torem. Dostal mě a já jsem za to rád. (27.03.2007)

O tom, že život je "věc" tuze křehká, se mohli Iñárritovi diváci přesvědčit již ve snímku AMORES PERROS. 21 GRAMŮ se v určitých ohledech vydává ve stejných šlépějích. Nebojte se však, nejde o kopii či plagiát předešlého Iñárritova počinu. Jde spíše o další rozvíjení geniální myšlenky a zajímavého filmařského přístupu k (řekněme) sociální realitě. Děj totiž i tentokrát nekončí u sledování jediné "životní linie", ale opět jde o proplétání hned několik/mnoha životních osudů. Vše samozřejmě při zachování maximální realističnosti, křehkosti a současně při zachycení "citové vybičovanosti" rozličných náročných životních situací. Snímku nesmírně sluší vše: herecké výkony, hudba, zvuk... a v neposlední řadě také jakási záměrně snížená citlivost použitého filmového materiálu, která přesně dokresluje tíživou skutečnost, že život není vždycky hej. Shrnuto a podtrženo: Pokud jste si libovali při sledování Iñárritova snímku AMORES PERROS či u Andersonova opusu MAGNOLIA, pokud vám sedí komplikovanější způsob filmového zpracování alá Nolanovo dílo MEMENTO (tentokrát však ještě v o jeden řád obtížnějším hávu), pak vcelku nemáte o čem uvažovat... ten film je určen právě vám. (09.02.2004)