Manhattan

Můj první Allen - pěkný film, až na toho nervózního chlapíka, co tam se všemi intenzivně diskutuje (slova Neda Flanderse). Ač mě rozmařilost svobodomyslných "ňujorčanů" trochu vadila - každý má vlastního terapeuta, obchod s čínskými nudlemi a hlavu plnou zmatku, koho že to vlastně miluje - celková atmosféra byla skvělá. Uvolněný filmeček o neobyčejné obyčejnosti a síle citu k bližnímu. Jde o to, jestli chceš rozdávat, či dostávat. (Challenge Tour 2015) (25.04.2015)

New York. Woodyho osudové město. Vzdal mu hold tím nejlepším způsobem, jakým mohl, natočil o něm velice oblíbený film, obsadil své dva dvorní herce, sebe a Keton a svojí neurózou srší hlášku za hláškou, scénář se mi totiž hodně líbil, ironický jako vždycky. Kam se hrabe takový Neruda a jeho vzdání holdu Praze v podobě malostranských povídek, které by zvládl i student třetího ročníku literární akademie. Manhattan není obsahově extra dílo, ale černobílá podoba vsazená do 80. let je fascinující a byl to skvělý krok, který z toho dělá opravdu příjemný a hodlám si tvrdit, že i útulný film, si ho to prostě oblíbíte. A dále si hodlám tvrdit, že je to lepší než Annie Hall, je to více ucelenější a Woody hraje líp, jeho „you know“ je snad v každé větě a ty jeho nesmyslné pohyby. Co více si přát :-). Asi jeho nejlepší komedie. (10.06.2008)

Môj odmietavý postoj k filmovej tvorbe Woodyho Allena prezentujem prakticky pri každom jeho filme, ktorý mám príležitosť vidieť. Ani jeho údajne najlepšie diela na mňa nezapôsobili očakávaným spôsobom. A div sa svete, paradoxne Manhattan bude zaujímať v mojich impresiách popredné miesto. Nie že by som si ho nejako zvlášť obľúbil, veď pri niektorých pasážach som priam fyzicky trpel, ale v tomto filme som Woodyho nadhľad vnímal najciteľnejšie a preto mi pripadalo ako humorných oveľa viac scén, ako v iných jeho filmoch. Myslím, že týmto filmom nepriniesol do svojej tvorby nič zásadne nové, ale to dovtedajšie dokázal celkom dobre zúročiť. (05.01.2015)

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

Platí to isté čo pri Annie Hall. Non stop dialógy, kde musíte dávať stále pozor a ak začnete nad nejakou myšlienkou premýšlať, nasleduje ďalšia replika, na ktorú sa už nedokážete sústrediť. Zhrnul by som tieto dva filmy asi tak, že čítať ich scenáre by bolo asi zábavnejšie, ako sledovať nakrútené filmy podľa nich. To sa môžete zastaviť nad tými vydarenými pasážami a v kľude sa na nich pobaviť. Manhattan ma vtiahol do svojho filmového sveta o niečo viac, ako Annie, takže hodnotenie je o stupienok vyššie. (25.07.2012)