Manhattan

Zkrátka a dobře - typický Allen. Film zdánlivě o ničem, navíc citelně slabší a méně zábavný než podobně zaměřená Annie Hallová, ale stejně se na to pořád kouká tak dobře a pohodově. Pohlazení po duši v podobě půvabné černobílé výpravy, vynikající doprovodné hudby, neskutečně skutečných a zábavných dialogů a především sympaticky hrajících herců. Pro New Yorčany to musí být srdeční záležitost.. 80% (10.07.2014)

Tak tohle me fakt hodne prijemne prekvapilo. Neskutecne pohodovej film. Pribehove je to sice chudsi, klasicky vztahovy komedio drama, kde se to da ale navic lehce predvidat, k tomu vtipny dialogy, ale nic, u ceho by se clovek valel smichy a do toho krasny zabery New Yorku. To, jeste spolu s peknou hudbou dava tak nadhernou a pohodovou atmosferu, jaka se jen tak nevidi. (26.08.2008)

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

Jedinečný atmosferický formální new yorkský kousek, kde se Woody Allen nechal vést sílou vlastního scénáře a v poeticky stylizovaném černobílém filmu s psychologicky vztahovou zápletkou 4 až 6 lidí zahrál v roli Isaaca svou nejprocítěnější postavu, s postupně se odkrývající sebestřednou povahovou slabinou. Širokoúhlý rozměr filmu funguje k zachycení panoramatických dominant milovaného Woodyho města a Manhattanu, kde zní neuhasínající hudba George Gerschwina a jeden den střídá další noc, podobně jako jsou střídány večírky a jiná místa setkávání ústředních postav, zde působících. Zpracování prvků světla a tmy zajímavě rýsuje detaily tváře měnící se vývojem událostí, výtečně vystavěná dramaturgie s proměnlivou montáží sekvencí s nápaditými motivy posunuje film a propracované dialogy ani na okamžik nenabídnou zvukově slabé místo neklidného filmu neklidného tvůrce. (03.01.2009)

Nadhera. Krasna atmosfera, perfektne pouzita hudba a dokonala kamera Gordona Willisa. Sice ma stale stvu Allenov herecky prejav a tie jeho dialogove plky, no pribeh sa tentoraz podaril viac nez na vybornu, takze mu to nemam problem odpustit. 9/10 P.S. A ak Allen tento svoj pocin skutocne tak nenavidi, je uplne evidentne, ze som nastastie na uplne inej vlnovej dlzke nez jeho standardna tvorba. (10.05.2020)