Potomkovia ľudí

„Zakaždým, keď majú naši politici problémy, vybuchne bomba.“ ___ Tak ako aj mnoho iných sci-fi filmov i Children of Men verí, že aktivita jednotlivcov, ba dokonca aktivizmus je protiliekom na neovládateľný nadnárodný kapitalizmus, ktorý kvôli zisku zdevastoval životné prostredie a otrávil množstvo ľudí. Narozdiel od mnoho iných ale odmieta šablónovité riešenie. Žiadna ideálna absolútna odpoveď neexistuje, zmysel nemá číry odovzdaný nihilizmus a nejde ani len o to poriadne si zanadávať. Naopak, Children of Men veľavravne oslavuje človeka, jeho nepredvídateľnosť, lásku k životu a potrebu hľadania zmyslu života. Prvé dve minúty kopírujú Touch of Evil z roku 1958 (pamätáte si na tú virtuóznu jazdu kamerou zakončenou explóziou bomby, ktorej hrdina unikne len o vlások?) a aj potom sa môže v zmesi xenofóbie a politickej korupcie s brilantnými akčnými scénami objaviť mnoho paralel. Občas to vyzerá, že si snímka odhryzla príliš veľké sústo. Každá scéna nesie alegorický alebo politický podtón, od krízy potravinovej a energetickej cez vojnu s terorizmom, imigračné tábory a povstania až po náboženské metafory (Theo znamená „Boh“). Nič z toho ale nestojí v ceste svižnej zápletke plnej zvratov, ktoré udržujú diváka v napätí. Koniec-koncov v našom svete tiež všetko súvisí so všetkým, takže tento portrét je plne oprávnený. „Drž ju pevne.“, radí Theo na člne Kee, už s dieťaťom. Režisér Alfonso Cuarón tým hlasuje pre návrat k menším, ľudským merítkam. Neverte žiadnej organizácii, ktorá presiahne priamy medziľudský kontakt (národnému štátu, nadnárodným firmám, či médiám). Súčasne sa v detskom smiechu, ktorý uzatvára celý film, ozýva otázka: Máme naozaj ľudstvo tak radi, aby nám stálo za záchranu? 80% (14.05.2010)

Bravurní podobenství zániku lidstva korunují technické prostředky vyprávění. Hudba je velmi zajímavou mixáží apokalyptického chóru, nepříjemných ruchů a šlágrů, které zní přímo ve fikčním světě (z rádia a futuristické hifi soustavy). Musím přiznat, že na „Ruby Tuesday“ po shlédnutí „Potomků lidí“ už nikdy nezapomenu... Podobně účinným prostředkem je střih, který místy zcela absentuje a nechá film plynout v neuvěřitelně dlouhých a syrových celcích. Dává tak vyniknout expresivní práci ruční kamery Emmanuela Lubezkiho (mj. snímal i Burtonovu „Sleepy Hollow“). Ta dodává svým roztřeseným okem punc autenticity jak dialogickým scénám, tak akčním sekvencím, které jsou až nezdravě bezprostřední a působivé. Obrovské uznání zaslouží herecká družina v čele s výborným Clivem Owenem... není pochyb o tom, že tahle drsná maskulinní tvář je vybavena jemným vnitřním herectvím a přirozenou křehkostí, přející civilním polohám. Micheal Caine v roli Jaspera znovu dokládá, co je to sílící charisma stáří... Neznámá tvář Claire Hope-Ashitey září a bez velkých problémů se vyrovná hvězdě jako Julianne Moore. Hlavní hvězdou je ale Alfonso Cuarón, který po své potterovské anabázi konečně odevzdává práci, jež ho řadí mezi režisérské hvězdy první velikosti. Způsob, jakým pracuje s velkými celky záběrů, jakým pracuje s lidskými tvářemi, jakým graduje intenzitu filmu, jakým s minimálními prostředky navozuje atmosféru budoucího světa a způsob a jakým minimálními prostředky zrcadlí v budoucím světě rozkladný stav světa našeho, je hodný obdivu a uznání. „Potomci lidí“ nejsou planým moralizováním, ani vybičovaným katastrofickým filmem, který by se opíral o schéma a vše vypovídající symboly. Je to ve své podstatě film komorní, drsně autentický a upřímný. Na malém vzorku lidstva předkládá hrůznou vizi konce humanity, která je ve svém rozuzlení až symbolicky nadnesená... není pochyb o tom, že tohle „science fiction“ není nic jiného než mrazivá hyperbola dneška. Pro mě určitě dosavadní divácký zážitek roku. (12.11.2006)

Potomci lidí nejsou dokonalí - tak jako třeba United 93 nebo Clerks 2 - a přesto jsou mnohem zásadnější. Cuarón napsal další kapitolu filmových dějin, když zachytil budoucnost v tak neuvěřitelně živém obrazu, že všechny filmy posledních let o apokalyptických budoucnostech, utopiích, antiutopiích nebo totalitách blednou závistí (což platí i pro tolik velebenou Vendetu, jejíž televiznost a plochost vyniká právě ve srovnání s Potomky). Přitom měl Cuarón mnohem těžší úlohu než řada jeho kolegů - zachytit skutečný svět o dvacet let později (nebo potenciálně "skutečný", jednu ze snadno uvěřitelných verzí). K výzvě však přistoupil bez přetvářky a bez příkras, čímž se vyrýsuje nesmírně děsivá tvář budoucnosti, která přitom vypadá naprosto věrohodně a samozřejmě. Přitom jsou moudře akcentována nejpodstatnější témata dnešní doby (migrace, terorismus...) a do všední reality je zapracována veškerá nelidskost, tyranie i všudypřítomná anarchie. Cuarón navíc předvádí naprosto neuvěřitelné kousky, které vrcholí hlavně ve scénách útoku na auto a průniku skrze válečné pole. Vyniká ruční kamera, parádní triky i herecké výkony, a přesto se neztrácí komplexní filmový dojem a pocit, že jen sledujeme jeden výřez z hroutícího se světa. Zásadní dílo, které by měl vidět každý filmový fanoušek, tím spíš zájemci o střih nebo kameru... A i napodruhé nesmírně inspirující, teď už opravdu "bezchybný" zážitek. Jasný film roku. (11.10.2006)

|| Scenár: Alfonso Cuarón, Timothy J. Sexton, David Arata, Mark Fergus and Hawk Ostby, Clive Owen / The Children of Men by P. D. James | Hudba: John Tavener, Christophe Beck, Jeff Danna | Produkcia: Marc Abraham, Brian Grazer, Jeffrey Katzenberg, Eric Newman, Iain Smith, Hilary Shor, Tony Smith, Ron Howard, Thomas Bliss, Armyan Bernstein, Jake Eberts | Distribúcia: Universal Pictures, DreamWorks | Štúdio: Strike Entertainment, Relativity Media, Hit and Run Productions, Imagine Entertainment | Rozpočet: 76 miliónov $ | Tržby: 69,959,751 $ || Viac než ťažký film. Ale ja nerád trpím... Nič to ale nemení na fakte, že je to vybrúsený kus, s obrovským nadhľadom a osobným šmrncom Cuaróna. Už dávno som tak nikomu nedržal palce, ako Theovi a Kee... (25.06.2011)

Alfonso Cuarón předvedl svoji vizi blízké budoucnosti takovým stylem, že Vás do ní totálně vtáhnul. Nesedíte v kině, ale chodíte po ulicích, absolvujete honičky v autech i přestřelky mezi armádou a anarchisty - protože Cuarónovým majstrštykem je v tomto případě kamera. A zdejší kamera napsala novou kapitolu filmového umu... nadprůměrné dlouhé záběry vrcholí snad desetiminutovou šokující kamerovou kreací, kdy se hlavní hrdina potácí mezi salvami kulek a dělových koulí. Scéna je natolik reálná, že s lehkostí smete jakoukoliv konkurenci do odpadkového koše. A tak je to vlastně se vším v Cuarónově díle. Svět roku 2027 je vykreslen jako temná díra, na jejímž páchnoucím dně je lidská společnost. Teroristické útoky tu jsou na denním pořádku, města jsou špinavá a studená, podél silnic trčí do vzduchu místo patníků kopyta upálených zvířat...Cuarón stvořil budoucnost s neuvěřitelnou precizností a neskutečně reálně, že to snad musí být varování, do jakého stavu bychom se mohli jednoho dne dostat. Nesnaží se vyskládat na hromadu futuristické vymoženosti techniky (i když se jich pár najde a jsou ok), ale chce ukázat společnost, když se proti ní postaví sama Matka příroda (nerodící se děti). O bezvadnou autentičnost filmu se starají také výborní herci, především Clive Owen, věčně zachmuřený alkoholik a Michael Caine, coby staromódní hipík. Julianne Moore musela kvůli scénáři snad už po dvaceti minutách zaklepat na nebeskou bránu, ale scéna, ve které se tak stane, je jedním z vrcholů filmu. Každý má svojí představu o budoucnosti. Já doufám, že nebude tak syrová a zásadní jako ve výtečných Potomcích lidí...76 miliónů dolarů(rozpočet)/69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2006)