Ako básnici čakajú na zázrak

Legendární veršotepec Štěpán Šafránek se pošesté vrátil, aby zjistil, že se ocitl ve společnosti mrtvých básníků. Dnes už je mu 55 let, sám si vaří, nejčastěji pokrmy z vajíček, má závazek v podobě Štěpána Šafránka juniora a již třetím rokem je z něj vdovec, i když se vlastně nikdy neoženil. Neuzrál už čas našeho poetu oženit? Co takhle se sympatickou fotografkou ze sousedství, t.č. bez zaměstnání, s jedním závazkem, která má slabost pro veršující lékaře. Je neuvěřitelné, že se s tímto básníkem potkáváme už bratru 35 let. A studnice nápadů na filmové verše není bezedná. Tohle, možná ne definitivně poslední pokračování, přišlo napravit tristní dojem předchozích dvou slaboučkých dílů. Na značkách jsou staří známí - Kendy, profesor Ječmen, Vendulka, podnikavý Karas, bývalý doktor Epstein, pohřebák Písařík a další. Shledání s nimi není nikterak problematické, děj není nijak přehuštěný, hlášek je tak akorát, těch vypointovaných mohlo být přece jen víc, Prim(u) držely ty sebeironické, nezbytný product placement samozřejmě nechybí. Pokud jste nějakým zázrakem úspěšně ignorovali předchozí díly, až tak to nevadí, nebudete ale v obraze, pokud jde o Šafránkovy staré známé z minulosti. Pecháček s Kleinem neudrželi lať nijak vysoko. Určitě se ale jedná do jisté míry o napravený dojem nekoukatelných pokračování z roku 1993 a 2003. Šafránek a spol. by se možná ještě mohl vrátit posedmé, kdy už bude název "Jak jdou básníci do penze" nasnadě. Veršotepec přidal poslední rým a odkráčel v dál. Jeho filmová pouť tímto končí. Pro kozy Dendy Nesvačilky snad šel světa kraj. 6/10 (08.02.2017)

Ach jo, takové to bylo celkem smutné a nostalgické. Jakoby platilo, že čím je člověk starší, tím méně žije. :( Na druhou stranu v poslední době celkem výjimečný film, kde se objevuje láska, vtip a pravda. Pro mě docela milé překvapení. Na to, že je to již šestka, tak to mělo aktuální děj a dobré i vtipné hlášky. Konečně taky hezká, mladá, šikovná herečka, která nepůsobí, když to řeknu slušně, lascivně! (19.01.2018)

Svět nikdy o básníky nepřijde, pokud budou na světe veselí, citliví a spravedliví chlapi. Ti filmoví básníci se stále mění, nahlížet na ty novější budeme další dekádu jinak, tohle byla relaitvně slušná komedie, která využila hlavně téma stárnoucích mužů a sentimentu, nic proti tomu, ale s těmi básníky, které známe z mládí, mají společného čím dál míň. Stačí jen si vybavit jejich défétistický postoj, který je už v názvu filmu. 50%. (05.01.2017)

K Básníkům se dá tak těžko něco napsat. To je jako své dávné lásce. Padla na mě nostalgie jak hrom. Strašně milý, něžný, roztomilý, ale i smutný film, všeho tam bylo dostatek. Skláním se před panem Somrem, ke kterému jsem cítila velkou empatii, zřejmě spojenou spojenou s mojí maminkou. Smála jsem se Kulíškovi a Vojtěšce, myslím, že se při natáčení docela pobavili a pak jsem fandila celé té bezvadné trojce ne úplně zralých stárnoucích mužů, ale stále plní toho klukovství, které známe z dřívějších dílů. Ano, bylo to umírněnější, ale vždyť je to tak i v reálu. A hudební podkres Ondřeje Brzobohatého a Jaroslava Uhlíře podkreslila citlivě celé Básníky, jim patří také díky. (17.01.2017)

Och Bio Illusion, co jste mi to provedli. Fandil jsem vám, spolupracoval s vámi, ale tohle se vám přátelé nepovedlo. Sérii o básnících považuji dodnes za jednu z nejzdařilejších. Ovšem čekání na zázrak je.... čekáním na zázrak. Zázrak, který se nedostavil, čímž tento film jasně plní svůj název. Tito básníci totiž mají ze sebe jen to jméno. Pavel Kříž mohl být klidně Mirek Dušín po padesátce a vypadalo by to stejně. Tohle je čisté participování na slavné značce, které je o to ostudnější, že autoři neměli ani dobrý scénář a dramaturgie zřejmě držela hladovku. Básně (jedna či dvě nové přítomny) pomalu nahrazují slogany pro sponzorské firmy, neboť product placement nám dnes utváří i samotný příběh. Bio Illusion s ním má ostatně bohaté zkušenosti (Pribináčka ve Čtyřlístku či Orbitky v Probudím se včera raději nebudu rozvádět). Svět v němž se Básníci odehrávají se pomalu zmenšuje, postav co mají nějakou roli ubývá a ti ostatní buď jsou vyškrtnuti nebo prostě jen projdou a ani neřeknou repliku (což je někdy výhoda). Film táhnou kupředu kecy postav, hledání partnera a ne/dospívání Štěpánova syna. To je vše. Koukat není na co a výsledek tedy ani nevypadá jako kino film, ale jako televizní variace (klidně mohlo jít jen o rozhlasovou inscenaci). Je mi to líto, ale opravdu lituji těch 111 minut času do tohoto investovaných. Jak básníci čekají na zázrak ve verdiktu stavím na úroveň Jak se krotí krokodýli, což rozhodně není dobrá vizitka a spíše než samotný film, ve mě vyvolává emoce až samotné hodnocení kvalit této (fakt???) komedie. Jdu si dát kořalku a smutek nad výsledkem zapít. Nic lepšího mě totiž nyní nenapadá. Snad jen.... kontaktujte nějaké lepší scenáristy. 40% (10.12.2016)