Réžia:
Bernardo BertolucciScenár:
Gilbert AdairKamera:
Fabio CianchettiHrajú:
Michael Pitt, Eva Green, Louis Garrel, Robin Renucci, Anna Chancellor, Jean-Pierre Léaud, Jean-Pierre Kalfon, Valentin Merlet, Florian Cadiou, Lola Peploe (viac)Obsahy(1)
Autor završuje snímkem SNÍLCI pomyslnou trilogii pařížských filmů, kterou zahájil KONFORMISTOU a v níž pokračoval POSLEDNÍM TANGEM V PAŘÍŽI. Tři postavy příběhu se na pozadí studentských nepokojů kolem roku 1968 v Paříži oddávají podobným hrám jako kdysi Marlon Brando a Maria Schneiderová v nejproslulejším Bertolucciho díle. Mezi experimentováním, kam až lze dojít ve svobodném sexu, si dvojice sourozenců a její náhodný host z Ameriky libují v neustálých citacích z kultovních filmů. Ventilují svou zlobu vůči nepřítomným rodičům, jejichž peníze vesele projídají. Film je Berolucciho nostalgickým ohlédnutím za vlastní minulostí. Na rozdíl od svých tehdejších radikálních postojů, dokáže dnes vidět své hrdiny s ironickým odstupem a něhou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (306)
Nahotou silně prosycený film Itala Bernarda Bertolucciho, kdy spolu v dobové atmosféře hlavní protagonisté „fungují“ prostřednictvím lásky k filmu (Scarface, Páni v cylindrech) a sexuálního napětí. Na pozadí bouřlivých protestů se tak v Paříži seznámí prudérní Američan s místními dvojčaty, a zpočátku nechápe jejich otevřené sexuální mravy. Sám Bertolucci jako první otevřeně prezentoval mužské pohlavní orgány (film 20. století), tady dominují i nad událostmi konce 60. let a působí mnohdy až samoúčelně. Příběh je upozaděn, nejdůležitější jsou postavy a jejich vztahy. Nejvíce tak zaujmou herecké výkony, zápal a naivita Michaela Pitta a okouzlující hluboký pohled nastupující Evy Green. ()
Příjemný rebelský film, ze kterého (lehce dekadentní) atmosféra mládí, 60. let a láska k filmům čiší na míle daleko. Bernardo Bertolucci se představuje jako vyzrálý filmař, pod jehož dozorem explicitní sexuální scény rozhodně nepůsobí samoúčelně. Ústřední mladičké trio odvedlo skvělé herecké výkony z nichž zřejmě nejvíce upoutá tehdy debutující Eva Green. Navzdory smělosti s jakou prezentuje svoji nahotu, svým herectvím vyráží zbraň z ruky všem pochybovačům a dokazuje, že není pouze dceruškou Marléne Jobert, ale silnou hereckou osobností, jenž se svým talentem a sexapeelem dokáže přinejmenším vyrovnat herečkám zlaté éry. Snílci se mi svou nespoutaností a svobodou moc líbili, zklamalo mě pouze závěrečné Isabellino rozhodnutí, které logicky zcela neodpovídá pečlivě budované psychologii postavy a vrací vše zcela zbytečně na začátek. 85%. ()
Tak tohle je prvotina Evy Green. Ta je jako vždy okouzlující. :) Jinak je to dost zvláštní film. Moc se tam toho neděje. Celý týden se jenom flákají. A až na pár dobrých scén je to docela nuda. Hlavně vztah těch sourozenců je docela divný. Taky se mi moc nezdálo, že by ho hned po pár dnech zvali k sobě domů. A závěrečnou reakci rodičů jsem taky nepochopil. Celé to vedlo k revoluci. Bohužel neznám ani ty filmy, nad kterýma se tam rozplývali, takže to asi dostatečně neocením. Ale je to určitý odraz té doby... "Chceš ze mě udělat chlapečka?!" ()
Zatímco k nám vpadli Rusové, ve Francii se bouřili studenti. A v téhle době se odehrává setkání dvojčat-Isabelle a Thea, s americkým studentem Matthewem.. Je to přesně takový druh filmu, po kterém vás popadne chuť na společnost a dobré víno. Retro atmosféra je celkem příjemná na koukání a prolínání se starými filmy zrovna tak. Ale přesto je tu zjevná snaha šokovat a to mi popravdě moc po chuti nebylo. Obzvlášť ty nechutné scény a oplzlá sourozenecká láska, která naštěstí byla v příběhu jen naznačena a k nejhoršímu nedošlo...Bertolucci tohle spojil s pár pseudointelektuálními rozhovory, aby The Dreamers nabyli dojmu uměleckého filmu, kterým podle mě nejsou ani náhodou. Každopádně to potvrzuje mou dřívější domněnku - Eva Green JE královnou podivných filmů. A za ni a jen za ni 3*. ()
Asi nie je zriedkavou vlastnosťou starnúcich režisérov, že si ku koncu kariéry nakrútia film, ktorým potešia svoje oko. Prihodilo sa to Kubrickovi (Eyes Wide Shut), Trierovi (Nymfomanka) i Bertoluccimu (Rojkovia). Nie som moralista, takže mi tento sklon neprekáža, len okrem jeho saturácie musí byť vo filme niečo, čo by zaujalo aj po zásahu socialistického cenzora. A to často chýba. K Nymfomanke I som napísal: "Až sa mi žalúdok obracal, keď boli jednotlivé šukačky prerušované rozborom Bachovej hudby alebo zvláštnosťami Fibonacciho postupnosti." A Rojkovia u mňa dopadli takmer rovnako. Ono sa vo filme veľa neudeje a ani veľa zaujímavého nepovie. Všetko sa točí okolo sporo oblečenej Evy Green a keď je už toho príliš, vyjde sa do ulíc kde sa búria mladí ľudia. Síce presne nevedia proti čomu a za čo, ale to možno príde časom. Takže som spokojný, že som film videl, ale k poslednému tangu mám lepší vzťah. ()
Galéria (228)
Zaujímavosti (11)
- Film byl natočen podle stejnojmeného románu od Gilberta Adaira. (Mamba)
- Režisér Bernardo Bertolucci byl velice nadšen z toho, jak přirozeně se herci chovali při natáčení scén obsahujících nahotu, že scénu, kdy všichni tři leží nazí ponechal delší. (HellFire)
- Na konci filmu zazní krátký úryvek písně „Non, je ne regrette rien“ (česky: „Ne, ničeho nelituji“) Édith Piaf, která ji nazpívala roku 1959. Hudbu složil Charles Dumont a slova napsal Michel Vaucaire. (noelcoward73)
Reklama