Rojkovia

Snílci sú v prvom rade poctou cinefilom, klasickým dielam kinematografie a generácii, ktorú tieto filmy vychovali. Matthew, Isa a Theo sú postavy vychované umením, ktoré nepozná hranice a umožňuje ľuďom aspoň nachvíľu žiť ich sny. Mnohokrát prepierané sexuálne scény nie sú podľa môjho názoru nijak šokujúce, označiť ich za porno znamená buď nevedieť čo to porno je, alebo nevedieť čo to je sex ;-). Bertolucci kreslí svoje postavy formálne dokonalou filmárčinou prostredníctvom dialógov, obsahovo príznačných pre vek hrdinov a dobu, do ktorej je film zasadený. Všetci traja herci odvádzajú skvelú prácu a ja osobne som im tie postavy veril, Eva Green je vskutku nádherná a ostáva len dúfať, že podobne zložité postavy ešte dostane možnosť zahrať. V konečnom dôsledku však Snílkom chýba niečo, čo by ma fascinovalo natoľko, aby som im dal plný počet. Takto mi ostáva dať 8/10 tomuto krásne nostalgickému a atmosférickému kúsku o tom, že podobne ako skutočné sny môžme snívať len so zatvorenými očami, svoje sny môžu hrdinovia žiť len v uzavretom parížskom byte za zavretými dverami, pretože akonáhle oči alebo dvere otvoríme, sen je preč rýchlejšie než si uvedomíme, že by možno bolo lepšie keby ostali zatvorené. (02.12.2006)

Bertolucciho esteticko-filmové intelektuálně sofistikované cvičení jež má tři témata: kino, politiku a sex. Tyto se prolínají v diskuzích mezi třemi hlavními postavami, které si vybudují vlastní svět ve svém bytě, zatímco venku probíhají pouliční protesty studentské revolty roku 1968. Je to podáno s dostatkem empatie, šarmem a lehkostí, že je celkem snadné podlehnou názvu filmu a zasnít se také. Bertolucci vzdává hold světovému filmu, v prostřizích jsou skryty pozdravy od Keatona, Chaplina atd., skvělý soundtrack zahrnuje vše možné od Dylana až po hudbu z dobových francouzských filmů včetně prvního hitu u nás více méně neznámé, avšak pro pochopení kontextu francouzské moderní kultury významné šansonierky Françoise Hardy "Tous les garçons et les filles"._____Samostatnou kapitolou je nahota a sex ve filmu. Možná je to víceméně bezúčelná berlička pro povrchní atraktivitu filmu s naznačeným sourozeneckým incestem._____Tak či onak tehdy začínající filmové hvězdy to pojaly opravdu odvážně a adolescentní Evík po té co se ve své filmové prvotině svlékne do stavu ganz ohne, je autentickou sexuálně osvobozenou flower power teenagerkou a nenechá o svém velkém filmovém talentu pochybovat ani toho největšího puritána z kláštera poustevníků augustiniánů. Další mužské stars této trojky nijak nezaostávají, jen jejich herecký talent nedokáži tak odborně posoudit jako u Zelené Evy – tam jsem si naprosto jist. V čem trochu tápu je otázka, mám-li dílo považovat za filmový majstrštyk nebo úlet lascivního básníka z Parmy…Brilantně natočená a netuctová podívaná je to každopádně. 👍 Produkce: Recorded Picture Company (11.08.2020)

Atmosférická snímka Bernarda Bertolucciho (POSLEDNÉ TANGO V PARÍŽI, ZVODNÁ KRÁSA) sa odohráva vo filmársky/divácky vďačnom Paríži. To jej dáva veľmi veľa. Samotný príbeh/scenár ej strašne nezaujímavý a ani postavy ma nedostali na svoju stranu. Okrem atmosféry je druhým (a posledným?) výrazným plusom Rojkov hŕstka otvorených erotických scén. Tie občas jemne pripomínajú až porno. Fanúšikovia Evy Green a Michaela Pitta si v nich rozhodne prídu na svoje. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/mladezi-nepristupne/368-rojkovia-4o- (30.01.2005)

Hrozně se mě líbily ty filmové hry, fakt moc pěkný. Zajímavý byly i ty tresty. Což mě přivádí k další kladný věci filmu. Sexuální otevřenost, konečně film kde sex nepůsobí strojeně, nepravděpodobně, uměle a trapně. Kuchyň, vynikajcí nebo "buď ve mě ještě" - hodně dobrý. Rozhodně stokrát lepší než když černoch s binbonem dvojnásobnýho sloního chobota předstírá, že klatí bělošku ještě ke všemu v pozici vykloubenýho jogína a běloška začne dejchat jak kdyby právě dokončila desetiboj aniž by si ráčila sundat kalhotky. Film má v sobě užasně otevřenost, atmosféru plnou bezstarostnosti a volnosti mládí. Je z něj cítit láska k filmům, třeba ta hudba z Godarda a do toho najednou "New York, Herald Tribune, New York Herald Tribune" úplně mě radostí poskočilo u srdce a jen tak mimoděk jsem se kouknul do poličky kde "bydlí" pan film U konce s dechem. Opravdu jeden z nejkrásnějších filmových zážitků tohoto roku. (14.07.2010)

Tento snímek bych označil pojmem "umělecké porno". :) Nahota je ve filmu naprosto normální, ale není násilná..působí přirozeně. Mnoho krásných obrazů ("I can't stop you, I've got no arms."), úchvatná kamera, fúze snímku samotného se záběry starých francouzských filmů, revoluční dusno probíhající všude kolem, hlavní postavy o něm stále mluví, rozebírají ho, ale přitom se ho aktivně zúčastní až v samém závěru. Krásná hříčka Bernarda Bertolucciho, který se do příběhu nebál zasadit i téměř incestní vztah Thea s vlastní sestrou Isabelle v kombinaci s milostným trojúhelníkem ("Yes, I'm drunk. And you're beautiful. And tomorrow morning, I'll be sober but you'll still be beautiful.") (29.03.2006)