Kamera:
Tristan OliverHudba:
Clint MansellHrajú:
Douglas Booth, Holly Earl, Chris O'Dowd, John Sessions, Helen McCrory, Eleanor Tomlinson, Aidan Turner, Saoirse Ronan, Jerome Flynn, Cezary Łukaszewicz (viac)Obsahy(1)
Diela holandského fauvistu a expresionistu Vincenta Van Gogha patria k tomu najhodnotnejšiemu, čo výtvarné umenie kedy splodilo – nachádzajú sa vo svetových galériách i súkromných zbierkach a ich cena sa ráta v miliónoch. Van Goghove práce, ale aj jeho pohnutý osud a záhadná smrť, inšpirovali tisícky ďalších autorov a sú predmetom živej odbornej diskusie aj 127 rokov po jeho smrti. Poľská režisérka a kritička umenia Dorota Kobiela, v spolupráci s britským producentom Hughom Welchmanom, nakrútila prvý film, vytvorený len z olejomalieb umelca. Autorka vyrozprávala životný príbeh Van Gogha výhradne prostredníctvom jeho diel. Na každé si povolala vyše 100-člennú skupinu výtvarníkov, aby ho prekreslili do dynamickej podoby. Výsledkom je 12 olejomalieb za sekundu a dohromady 62 450 ručne kreslených obrázkov, ktoré splynú do dlhometrážneho filmu. (Continental film)
(viac)Videá (2)
Recenzie (295)
Animace tohoto filmu je skutečně jedinečná, ale ukázalo se, že tohle je film, který je možné sledovat i kvůli příběhu, protože poslední Vincentovy dny jsou zde podány v podstatě jako detektivní příběh o tom, co se stalo, i když výsledek nemusí být pro každého naplňující. Přesto je to rozhodně film, který si zaslouží pozornost. ()
Jako, ta animace musela dát skutečně zabrat a člověk ji ocenit prostě musí, protože vypadá úžasně (když tedy pominu některé černobílé sekvence působící jako nějaký laciný animační efekt). Forma zde sice pochopitelně vítězí nad obsahem, ale ono by to sotva bylo vyvážené. Hlavní je, že nějaký obsah to má, i s pár filozofickými větami a syžetem trochu připomínajícím Občana Kana (tématem cestovatelského pátrání hlavního hrdiny po odhalení jedné malé záhady nedávno zemřelého člověka). Místy se to sice táhlo, ale nakonec mě to vtáhlo do děje a závěr mi přišel celkem silný. I tak ale nadšený nejsem, protože to nebylo tak silné, jak mohlo být. Možná by bylo zajímavé vidět, jak by v tomhle stylu vypadal film jen o životě Vincenta van Gogha, ale toho se už asi jen tak nedočkáme. Každopádně o životě Vincenta van Gogha (mého oblíbeného malíře, btw) se mi víc líbil film U brány věčnosti, který je podle mě jedním z nejfilozofičtějších filmů za minimálně posledních 15 let a kdyby nebyl tak příšerně natočený, možná už mi visí v TOP 10 oblíbených filmů. Ten totiž měl neskutečnou sílu po celý film - a to právě tady chybí. Ale i tak bych S láskou Vincent označil za povedený film a rozhodně je i divácky vřelejší, než U brány věčnosti. Jen nevím, jak moc se to dá brát jako výhoda :-) Slabé 4* ()
Nezajímám se o Vincentův život, jeho techniku malování či výtvarné umění vůbec. Spíš hledám filmy s animací odlišnou od té mainstreamové, chcete-li Walt Disneyovské/Pixarovské. Tento film mé očekávání splnil do puntíku, dokonce ho překonal. A pokud jsem se nejdřív trochu obával nudného příběhu, mrtvolných postav, brzy mě snímek vyvedl z omylu. Prostředí samozřejmě bylo statické, ale tvůrci vždy dodržovali jeho interakci s živými bytostmi (pohybem, světlem, stíny). A právě postavy působily velmi živým dojmem, jistě některé víc než jiné, někdy hlavně díky danému malíři, jindy kvůli dabérovi, nebo souhře obou (zvlášť patrné u převozníka, Adeline a dalších). U takových detailů jako odraz tváře ve vodě či zvedání se z postele jsem byl velmi překvapený propracovaností. Ale ze všeho nejvíc se mi líbily černobílé vzpomínky, dokázal bych si v podobném duchu představit celý film. „Detektivní“ příběh možná nebyl tolik nosný, ale bavil mě, ačkoliv o něj tu nešlo. A ten silný pocit melancholie na konci…velká spokojenost, dávám silné 4*. ()
Pamatuji si, že nám v obýváku visely ony slunečnice. Posmutněle a obtěžkány těžkým dřevěným pozlaceným rámem. Nikdy jsem ten obraz nepochopila. Tak jako jsem, jako malá nedokázala chápat osobnost samotného Vincenta. Připadal mi jako ulítlý zrzek, co si zkrátka z lásky uřízl ucho. Tudíž řekněme, že jsem si k němu našla cestu až v pozdějších letech. Rozhodně mu patří můj obdiv a dodám pouze hořce: smrt mu "sluší", ostatně jako všem umělcům, kteří předčasně tragicky zahynuli. Ta temná fatálnost k němu patří, třeba by jeho díla zapadla jinak hluboko pod nános prachu a přišli bychom o takové skvosty. Slunečnice nám sice ze zdi zmizely, avšak tento uctivý film mi je příjemně připomněl a klaním se tak vzácnému propracování. ()
Nic z toho, co dělá tento film zážitkem se v zásadě netýká filmu. Scénář, kde se prochází protagonista sem tam jak ve špatné adventuře a dozvídá se od různých hlav, že "tak takové to tedy bylo", se strašně bojí jakkoli klást nároky na diváka, od kterého se čeká akorát smutně se rozněžňovat a být fascinován z toho, co se před ním odehrává. A tomu se po pravdě těžko odolává. Je to nový typ vizuálního zážitku, ta dvourozměrná hmatatelnost, která láká natáhnout ruku a dotknout se neustále se měnících tahů štětce. Je to jiný způsob pohlcení do filmového mikrosvěta, která mi připomenula jak si malé děti kreslí detailní obrázky míst, kde by právě chtěly být. ()
Galéria (45)
Fotka © Loving Vincent Sp.z.o.o. & Loving Vincent Ltd.
Zaujímavosti (8)
- Producent, spoluscenárista a spolu režisér Hugh Welchman se nechal slyšet, že by rád ve filmech tvořených olejomalbou pokračoval. Dále řekl, že by rád natočil horor podle Goyových obrazů. Nakonec dodal, že další životopis by už tímto způsobem nedělal. (Terminer)
- Přivést na světlo světa jedno okénko trvalo v průběhu 7 až 9 hodin. (ČSFD)
- Práce na filme začali už v roku 2008 a pôvodne malo ísť o krátkometražný snímok. Po štyroch rokoch sa s ním jeho tvorcovia vydali na Kickstarter (Americká verejnoprospešná spoločnosť so sídlom v Brooklyne, finančne podporuje inovatívne nápady), kde úspešne vybrali potrebné prostriedky pre jeho realizáciu. I tak práce trvali ešte niekoľko rokov nakoľko sa tvorcovia rozhodli pre špecifickú metódu akým bol vytvorený. Drží status prvého celovečerného filmu namaľovaného olejomaľbou. (Paldiny)
Reklama