S láskou Vincent

Mladík vyšetřuje záhadné okolnosti jeho smrti, již odmítá pokládat za sebevraždu. Což je vlastně spása filmu, protože jakkoli úchvatná výtvarná metoda se po čase vyčerpá, omrzí, uspává. Čiší z ní odosobněný chlad tvorby, ve které forma převládá nad obsahem. Předloha je podle skutečných herců a tento polsko-britský snímek, který ve své kategorii vyhrál Evropskou filmovou cenu, vznikl kombinací hraného filmu a animace olejomaleb. Přesně 66 960 originálních olejomaleb vytvořených 125 umělci z celého světa podle 94 původních van Goghových děl. Tvůrci spočítali, že by jejich rozložené obrazy dokázaly pokrýt celý Londýn. dialogy aktérů mají sklon ke květnatému vyjadřování, které tempo vyprávění umrtvuje. Jako neobvyklá experimentální hříčka na dvacet minut by S láskou Vincent rozhodně upoutal silněji než v celovečerní podobě. (19.11.2019)

Že forma vítězí nad obsahem? Kdyby byla velká snaha, určitě by se nějaké hlušší místo našlo. A závěr může zase trochu vyznívat do ztracena. Ale co jiného dělat, když smrti Vincenta van Gogha nebyla nikdy pořádně objasněna? A o to tady právě jde. Nejsem žádný znalec výtvarého úmění a o Vincentovi jsem ještě donedávna skoro nic nevěděl. Takže jsem vlastně ani moc nevěděl, co čekat. A možná i proto, jsem si tak krásně užil tu atmosféra záhady, tajemství, neodkryté minulosti a celkově to bylo celé moc pěkné netradiční patrání bezejmenovaného detektiva plné vzrušujících odporovačných výpovědi svědku, takže i studie lidí a toho co můžou říct. K tomu ale velký kus romantiky, poezie, poetiky a celkové citlivé, příjemné atmosféry. Samozřejmě i díky té skvělé formě,o které už bylo asi řečeno dost. Ale vážně snímku dodává kus jedinečnosti a dalšího kouzla. Celkově moc pěkňoučké. (08.01.2021)

O víkendu nás čekají Oscaři, tak si dovolím malý tip: za nejlepší animovaný film si zlatého plešouna odnese pixarovka Coco. A mě to štve. Jakkoli multikulturně dojemný Coco není špatný animák, je to pořád dětinská vyprávěnka. Naopak z Vincenta jsem šel do kolen. Zdaleka ne jen kvůli úchvatné animaci, která bere dech. Forma je jednoduše uchvacující a člověk ani nemusí být fanouškem impresionismu nebo van Goghových obrazů, ale brilantní obrazy vtáhnou do děje a už nepouštějí. Příběh je ale také nesmírně silný, postupné skládání událostí a mnohdy protichůdných vzpomínek nedovolí ani na okamžik polevit v pozornosti. Snímek ale zůstává příjemně civilní a detektivně laděná zápletka se nakonec ukáže jen jako zástěrka pravé cesty:zkoumání vlastního já. Vhled do malířovy duše je zároveň nakouknutí do duše Armanda Roulina, kteří filmu fungují jako protipóly, jež se postupně začnou přibližovat, až se po kafkovském čekání na doktora Gacheta ve finálovém rozhovoru konečně spojí. A spolu s ním nabízí zrcadlo divákovi. Pokud to někomu nedošlo (a jak soudím ze zdejších komentářů, mnoha lidem to fakt nedošlo), je mi jich trochu smutně líto. A se stejným životním smutkem na duši si za ně dám sklenici červeného, okouzlen tímto nádherným filmem. (01.03.2018)

Hodně místních komentářů vyzdvihuje formu nad obsahem. Já takový problém nemám. Příběh mě pohltil, ke zvolené formě mi skvěle seděl a něco v něm mi přišlo příznačné době, ve které se příběh odehrává (jako kdyby vycházel z literatury realismu tehdejší doby). Pro Mansella typický soundtrack výborně doplňuje naléhavost s jakou je příběh vyprávěn a zvolená obrazová forma celou atmosféru dokonale rámuje. Všechna čest tvůrcům, jejich trpělivosti a oddanosti cíli. 8,5/10 (10.02.2018)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že forma víťazí nad obsahom. Takmer detektívny príbeh pátra po príčinách úmrtia slávneho maliara Vincenta van Gogha je trošku rozvláčny v dialógoch. Ručna kresba je pekná, udivujúce sú oči, ktoré sú akoby skutočné. Oveľa viacej ma však uchvátili retrospektívne scény natočené čiernobielo, na rozdiel od použitej farby. V každom prípade ide o zaujímavé dielo a obohacuje filmovú ponuku. (25.01.2018)