American Honey

Nevím, americký med, americký sen, nebo možná spíš ženský sen, nevím. Každpodáně svět tvrdě postavený proti všem formám intelektuáoní a jiné reflexe, takový život ze dne na den, "zen" (nyní a teď) zbavený své vnitřní podstaty. Zkusit si to - i u nás - může každý, stačí jen odhodit zábrany (Američanům známé jako "rat race") - v mládí jsem na to také napsal písničku, která začíná: "chtěl bych být negrem co slouží milionářům / na stůl jim nosí kofolu a rum / sám si pak zajde na pár panáků / a zbytek peněž nacpe do slamáku / chtěl bych být negrem, svýho života mám dost / z těch krysích závodů mám jen krysí zlost atd". Režisérka Andrea Arnoldová to sice pojímá trochu jinak, více americky, ne jako protest-song, ale jako protest-business. Pozn. 1: V poslední době se množí filmy o nutnosti a způsobech, jak se rozejít s prací a/nebo s rodinou, pokud takové vztahy už nejsou funkční. Americký med patří také do této oblasti. Přesto je to asi poslední způsob, který bych si sám vybral. Pozn. 2: Z CD jsem nedávno poslouchal knihu "I Am Ozzy". V tomto smyslu také nic moc, ale je tu něco, co to uvádí do rovnováhy, a tedy vede i ke šťastnému konci: hudba! Ozzy jen jeden, protože Paranoid je také jen jeden. (09.05.2019)

Takový ten typ filmu, který pozdě večer zapnete a k ránu ještě koukáte. Osobně mám rád filmy, které jsou tak trochu o ničem a spíš se zaměřují na naturalistické vyobrazení určitého stylu života. Jenže tento byl až příliš o ničem. Nedocházelo zde k reálnému vývoji postav, příběh plynul odnikud nikam. Úhlavní Star mi lezla na nervy - pod rouškou ublížené chudinky se skrývala drzá, nesympatická děva, která po většinu doby jen blbě čučela. Hvězdu snad jen za to, že jsem v žádném filmu doposud neviděl, že by někdo zachraňoval hmyz v nesnázích (voda, okno), jakožto to dělám v reálném životě já. I tam jedině mohu mluvit o nějakých sympatiích k hlavní hrdince. Jinak zkrátka nekonečná nuda, kde byly zbytečně protahované nicneříkající záběry a nemělo to žádné skutečné poselství. /// Viděno na Nova Cinema s českým dabingem. (25.01.2022)

Syrové až na kost, přitom plné citu. Stejně, jako se opakuje každodenní rutina a jak se vlečou životy protagonistů, se vleče i celý film, kvůli čemuž jsem úplně nehltal každou scénu a nakonec si to naporcoval na promítání s pauzama. I tak se mi měsíc po zhlédnutí pořád vybavují některé scény a celková bittersweet atmosféra, kde se nespoutaná volnost bezstarostného mládí mísí s chudobou a obavami nejistého života prekarizovaných. Takže dokoukat to bylo náročnější, ale zážitek ve výsledku silný. (31.05.2020)

Film o skupine tulákov, bezďákov, feťákov, alkáčov s evidentne podpriemernou mentálnou výbavou. Ak niekto uprednostní cigaretky, tetovania, gelové nechty, náušničky, atď... pred jedlom a radšej sa vŕta v smeťáku, tak mi ho ľúto nie je! Už len pohľad do baráku, keď sa vráti z kontajnerov a doma neporiadok a ešte chová dvoch psov a deťom dáva jesť veci z odpadkového koša. (05.06.2019)

Nádhera. Ojebávkový hustle roadtrip jako únik z bezvýchodný situace, plný drama a přitom bez starostí, nevšední, lidsky vzato podnětný, nevypočitatelný, poutavý. Připomnělo mi to několik písniček (nepřímo ta a ta, přímo ta), moji vlastní půlroční zkušenost s podomním prodejem v US, zvláštní přítomnost když jsi na cestě, nečernobílý dobrodružství a prostě život. Překvapivě jsem ustál kombinaci písničkářů a trapu, všechny ty sociální případy i dredy. Vedle čím dál střelenějšího LaBeoufa hodně mile překvapila nějaká Sasha Lane, film vás vtáhne jako by to byla nenucená realita (včetně sexu), zajímavý i jako profil Států v mozaice různých prostředí a vrstev. Nesedne všem, mně ano, jsem moc rád že nešlo o rozhovněnou artovku a chápu proč to bude nová kultovka. "I feel like I'm fucking America!" (15.12.2016)