Každý pro sebe a bůh proti všem

Herzog umí a jedná se určitě o vynikající film s možností různých interpretací a s mnoha smyboly... Moje nejzásadnější výtka spočívá v tématu. Za tu dobu, co sleduji filmy se mi skutečně zprotivilo sledování střetu čistých don Quijotů a společnosti a přestože v tomto případě se jedná o velmi specifické a netradiční pojetí tohoto motivu, stále se mi to jeví poněkud otravné.. (29.06.2010)

Norimberk, 19. století. Kouzelný příběh, v němž nám Herzog umožňuje vidět očima tragikomedické postavy Kaspara Hausera, který poznává ostatní lidi teprve jako téměř dospělý, tehdejší společnost. Skrze jeho příběh a naivní pohled sledujeme lidské neřesti, nedostatky, absurdity společenských vztahů, sociálních potřeb, vidíme střízlivým pohledem konvence, náboženská pravidla, nad kterými nás výchova a vyrůstání mezi nimi, naučily nepřemýšlet. Herzog si s Kasparovým osudem pohrává až nepříjemně tvrdě, o to palčivěji však všechna témata doléhají k divákům a přinášejí nadčasové otázky i pro dnešní dny. (26.04.2015)

Filmy Wernera Herzoga som objavila náhodne. Letmým prebehnutím jeho filmografie, som však zistila, že vo svojich filmoch spracováva témy, ktoré sú pre mňa mimoriadne zaujímavé a tak som sa postupne do nich pustila. Príbeh Kaspara Hausera je mojím druhým stretnutím s Herzogom a opäť veľmi uspokojivým. Jeho voči bežému divákovi neústretový, naturalistický spôsob stvárnenia príbehu určite nesadne každému. Mne však vyhovuje, pretože umožňuje naplno vyniknúť psychologickej stránke príbehu a ponecháva zároveň priestor divákovej vnímavosti. Kasparov príbeh ma vždy fascinoval a takmer sa stal témou mojej diplomovky potom však vyhrala iná, ešte obľúbenejšia téma. Príbeh chlapca, ktorý roky prežil v absolútnej sociálnej izolácii, ktorá mu neumožnila naučiť sa nielen rozprávať, čítať či písať, ale ani naučiť sa základné modely ľudského správania sa v rôznych štandardných životných situáciách. Pre svoje okolie sa teda stáva akýmsi mimozemšťanom, ktorého postupný proces začleňovania bol žiaľ predčasne ukončený. Toto všetko bolo vo filme zachytené dokonale. Jedinú výhradu mám len voči veku skutočného Kaspara, ktorý mal v čase svojho náhleho objavenia sa 16, herec, ktorý ho stvárňaval bol žiaľ podstatne starší...vykompenzoval to však úžasným výkonom. Už teraz sa teším na ďalšiu filmovú lahôdku, od tohto režiséra! (02.01.2016)

Typický Herzog. Opět pomalé statické záběry s pomalu mluvícími a pomalu se pohybujícími herci (v případě tohoto filmu spíše neherci), v nichž se pomalu rozvíjí známý příběh o - vinou krutého osudu i, jak ukáže ve filmu zobrazená pitva, disproporčního mozku - velmi pomalém člověku. Historicky jsou události ve snímku zobrazené dosti přesné (tedy alespoň pokud si ještě pamatuji, co jsem o případu Kašpara Hausera kdysi četl v dějinách sociální psychologie či jiné obdobně obskurní publikaci) a přesto scénář nepostrádá (byť velmi jemnou) dramatickou nosnost ani vtip. Značná část úspěchu tkví samozřejmě v představiteli hlavního hrdiny Brunovi S., který byl obsazen stejně vydařeně jako chlapec-neherec do Divokého dítěte, po mnoha stránkách to spřízněného filmu Francoise Truffauta. (12.02.2008)

Priznám sa, že som „Gašpara (Kašpara) Hausera” sledoval v trochu roztržitom stave, ale i napriek tomu bolo toto Herzogovo filmové podobenstvo o „dieťati Európy” v mnohom veľmi podnetné, že som si ihneď spomenul na jeho budúceho “kolegu” , Josepha Merricka, ktorý bude pôsobiť, ale až o viac, ako 50 rokov neskôr (a na celkom odlišnom pľaci), keď defacto, obidvaja boli atrakciami svojho okolia, pričom u Merricka prevažoval prevažne strašne drastický handicap, Hauser bol úplne inak poznačený, ktorého by som skôr prirovnal k Tarzanovi, keď ho zrazu vykopli z džungle do civilizácie, k ľuďom, ktorí budú iba neveriacky krútiť hlavami, čo je toto za zvláštne indivíduum, ktoré sa znenazdajky objavilo na norimberskom námestí, 26. mája-roku 1828... ? Pravdepodobne ho odmalička vychoval akýsi nádenník, ktorý si hovoril M.L. Ö. A ten ho umiestnil do akejsi temnej pivnice, kde jedol len suchý chlieb a pil obyčajnú vodu. Takýmto spôsobom života žil celých 16 rokov, až jedného dňa nastal zlomový deň, keď väzniteľ prepúšta svojho väzňa na slobodu, kde to nebude mať hneď na ružiach ustlané. Na úvod sa naučí prostú frázu:„Chcem byť jazdec, ako bol môj otec” , a s tou si to namieri rovno k civilizovanej kultúre, plnej spoločenského rozvoja... _ Najviac na všetkom je extra fascinujúce najmä to, že Hauserov herecký predstaviteľ, Bruno S. , má so svojou „postavou” oveľa viac spoločného, ako sa na prvý pohľad môže zdať, a preto som mal nadštandardný pocit z filmového realizmu, ako vyšitého za čias starých klasikov ! On skrátka nehrá Gašpara Hausera, on ním JE ! (17.10.2019)