Švédská teorie lásky

Když je Bůh na prvním místě, jsou všechny ostatní věci na správném místě, říká sv. Augustin. Tahle země se na cestu vlastní zkázy vydala už velmi, velmi dávno! Katolictví -> protestanství -> bezvěrectví. A vzniklé vakuum jako prostor pro experimenty sociálních inženýrů. Z tohohle filmu běhá mráz po zádech! (27.01.2017)

Dalsi dokaz ze ludska blbost nepozna hranic. Vizualne a vypovedne nabity dokac, i ked si myslim, ze vsetkych tych hadzu do jedneho vreca, co nie je fer. Co sa hodnot tyka, skvele vybudovane a suhlasim. Co je v zivote NAOZAJ potrebne k stastiu a radosti? Do Svedska v tomto zivote ist neplanujem. Nie som infikovany. Afrika velmi potesila, ale ze velmi !!! (09.01.2018)

"The absence of materal values is never worse than the absence of spiritual values." říká ke konci filmu švédský lékař, který se odstěhoval do Afriky, a tím vlastně shrnuje myšlenku snímku. Nemyslím si, jak tu píší ostatní, že by se měla vyjádřit ve dvaceti minutách, autor zobrazuje několik zásadních projevů tohoto problému. A také si nemyslím, že by šlo od nadsazení situace, to, že 50 % švédských domácností tvoří jen jedna osoba, je prokázané číslo. Tento trend se šíří vyspělými státy, sama jej na vlastní oči vídám také v Německu i u nás. Dokument zcela trefně a zároveň zábavně, bez patosu, zobrazuje téma, že nezávislost má své stinné stránky, že individualismus při vší kráse nemusí být lepší než přítomnost druhých, byť ne za každou cenu svobodně zvolených blízkých. Že přítomnost druhých právě dává člověku smysl a hodnotu. Nekritizuje, jen předává dál k vlastnímu názoru diváků. (01.08.2017)

Přijde mi fér, pokud dokument, který rezignuje na objektivitu (a tedy nedá prostřednictvím názorových výpovědí zaznít všem důležitým stranám problému), otevřeně svůj úmysl deklaruje. Gandini dle mého přesně takový film vytvořil a nijak se netají tím, že názor už má dávno zformulovaný. Rozumím, proč by to někomu mohlo vadit, mě to ale přijde ok, vytváří-li tvůrce dostatečně přesvědčivou výpověď. Dost možná kritizovaná situace mnoha Švédům naopak vyhovuje, ale z vnějšího pohledu jde skutečně o alarmující zprávu o rozpadu lidského společenství na celostátní úrovni. Co mi vadilo překvapivě nejvíc, je jaksi přilepený komentář Zykmunda Baumana. Jakkoli tohohle filozofa respektuju a v podstatě souhlasím s tím, co říká, přijde mi to trochu jako podpásovka - je totiž jedinou mluvící hlavou / odborníkem, který má jen stvrdit vše, co bylo již sesumírováno daleko pregnatněji (ponorem do skutečného života místních lidí). Přesto jsem spokojený a chtěl bych takové odvážné dokumenty i tady v Česku - rozhodně by to bylo daleko přínosnější (odvážným a "velkým" tématům se tuzemští dokumentaristé spíše vyhýbají) a zajímavější než např. Klusákovy exhibice sebe sama. (05.08.2017)

Když jsem si v katalogu Letní filmové školy přečetl, že jde o dokument o sociální politice ve Švédsku 70. let, bál jsem se, že půjde o záplavu čísel a dat, kterým nebudu rozumět. Nakonec to ovšem bylo přesně naopak, dokument je polopatický, zábavný, přehledný a (místy snad až příliš) jednoduchý, či zjednodušující. Ano, dojde i na věty typu ,,K čemu je dobré mít na účtu miliony, když stejně nakonec všichni umřeme?" nebo na srovnávání napapané, ale depresivní Evropy s chudou, ale šťastnou Afrikou. Není to dílo pro cyniky a taky nemusíme se vším souhlasit, přesto mě tato esej o lidech, co chtěli být tak nezávislí, až na všechno zůstali sami, emocionálně strhla. Je to v podstatě kunderovské téma - nesnesitelná lehkost bytí. Pro co žít, když jsem dokonale svobodný? Když už všechno mám? Film přináší (ústy Zygmunta Baumana) poněkud překvapivou odpověď. A sice, že je vlastně docela fajn být na někom závislý. (29.08.2017)