I trpaslíci začínali jako malí

ľudská prirodzenosť nevychádza ani zo žiadneho prírodného zákona, ani zo "zhora danej" morálky. Je to iba zmes absurdity a bláznovstva, ktoré sa ľudská pýcha snaží usporiadať, vniesť do nich poriadok, disciplínu, řád, a tým ich v podstate iba umelo kumuluje. Niet potom divu takýmto občasným anarchistickým výbuchom ..... Buď je človek pyšný, a preto "malý", alebo ho trpazlíkom robí jeho nekontrolovaná absurdnosť a bláznovstvo...... tak isto ma napadlo vysvetlenie cez prizmu doby vzniku filmu, násilné štrajky mladých (68 etc.) proti rodičovskej generácii, proti zaužívaným poriadkom, viera v socializmus - nádvorie na ktorom sa odohráva dej mi ku koncu pripadal naozaj ako dav rozvášnených demonštrantov rozbíjajúcich a podpaľujúcich všetko navôkol...... Každopádne, takýto drsný surrealizmus a zobrazenie nihilizmu som od mladého Herzoga nečakal, Bunuel mohol vcelku zírať. ... p.s. tá vyprahnutá lávová krajina okolo "liečebne" nie je nič iné, ako obľúbená dovolenková destinácia, ostrov Lanzarote (Kanárske ostrovy)... tou výpravou mi film vcelku pripomenul Antonioniho :) (25.11.2010)

Já jsem obecně proti tomu, aby se brala "jinakost" jako klad. Jinakost trpaslíků je ale, ehm, jiná. Nejde jen o to, že Herzog je "zase divný", ale jak toho dokáže využít. A že lépe vytěžit odpudivé trpaslíky, kteří svou revolucí likvidují veškeré ideály o podobné akci, by nešlo, o tom nepochybuju. Není to ideální film - hlavně tempo by to mohlo mít jinačí -, ale to je zase další věc. (04.11.2011)

Pitoreskní trpasličí revolta. Celý film je v podstatě o rabování ústavu partou podivných dwarfů. Jejich běsnění však nepostrádá fantazii, smysl pro humor, ani symbolismus (ukřižovaná opice). Oddechové pasáže pak obstarávají záběry na požírající se slepice nebo třeba kohoutí zápas. Film navíc disponuje zvláštní surrealistickou atmosférou a zvláštně podmanivou hudbou. Instantní srdcovka. (28.10.2013)

Herzogovsky bizarní pseudodokument situovaný na haciendu, kde skřeti provedou svou malou revoluci. Dovádějí na dvoře, odstrkují prasátka od struků, pálí palmy, nutí své druhé k sexuálním hrátkám. Svržený INSTRUKTOR se skrývá uvnitř objektu a drží jedno rukojmí. Pidiapokalypsa, která mne ke konci uvrhávala do letargie a ospalosti a kde se jeden trpaslík neustále a otravně skřehoce chechce (nebo naopak). (23.01.2009)

„Jo, jo, on se vyzná. Vloupal se už do 60 aut!“  Tak už jsem viděl filmy, kde hráli pouze děti nebo pouze zvířata (ať už živá nebo u Petera Jacksona jako velké loutky :)), ale hraný film ze světa obývaného pouze trpaslíky je vážně unikátní počin! Bizarní svět trpaslíků s vlastním úřadem a kanceláří, příbytky, věčně očekávanou a nepřicházející policií, neustálými vzpourami rostoucími až do anarchie, ale i vlastními rituály, třeba pochodem s ukřižovanou opicí, se může ve filmu potěšit nejednou scénu s poutavým nápadem, působivou atmosférou, někdy i vtipným momentem (např. scénka s vysokou postelí a časopisy) a podobně jako v ostatních filmech pana režiséra se mi líbila i práce s hudbou a kamerou. K mému překvapení mě Trpaslíci bavit po většinu času dokázali, vnímal jsem tu i jasný rukopis Wernera Herzoga, který zase nachází zalíbení v podivínech, o nichž nejen vypráví, ale s nimiž i přímo spolupracuje, a který tu dokáže dlouhá řádění ve fikčním světě liliputánů zapáleně natáčet ve stejném dokumentárním stylu jako např. v Zelené kobře dlouhé rituály afrických domorodců. Kdyby měl film souvislejší příběh (spíše tu dojde jen na pár opakovaných a gradujících motivů) a hlavně pořádné finále, nejspíš bych dal 4 hvězdičky, ale přes ten unikátní dojem mi pár scén připadalo zdlouhavých a ujetý závěr pro mě spíše vyšuměl do prázdna, než aby na mě v rámci onoho podobenství úderně zapůsobil. Ale projednou jsem se rád podíval a nedopadlo to tak tragicky, jak jsem se obával, byť mám od Herzoga určitě raději jiné filmy. [65%] (05.09.2022)