Zabijakov osobný strážca

A co ta délka Patricku Hughesi? Pro podobnou "zápletku" by přeci bohatě stačila svižná hoďka a půl. Málokdy to napíšu, ale akce je tady prostě hrozně moc a to myslím v negativním smyslu. Některé honičky jsou docela fajn. Například ta na lodi nebo s Fordem, ale celkový dojem z filmu je spíš takový, že jsem z něčeho podobného jako divák asi už vyrost. Přitom se nedá říct, že by ústřední duo nebylo solidně zvoleno. Jak Ryan tak Samuel mají solidní vyřídilku a dostatek slovních nápadů aby se mohli špičkovat po většinu filmu. Trošku tomu ubližuje, že hlavní záporák jen nečině sedí a čeká na vyjádření tribunálu. Holt nikdy člověk nedostane co si zamane, ale tohle nejde označit jinak než za lehký průměr i v rámci žánru. 60% (08.12.2017)

Mám podobné filmy hodně rád a klasická akční buddy komedie tu dlouho nebyla (ne, Správní chlapi nejsou klasickou akční buddy komedií), takže jsem se docela těšil. A odcházel z kina dost zklamaný. Zabiják a bodyguard vždycky dovede na něčem nasbírat pár bodů, ale hned po chvíli sám sobě podrazí nohy. Patrick Hughes zvládne vymyslet a natočit dobré akční scény a pár z nich je i výborných, všechny ovšem doprovází naprosto nehodící se a ve výsledku obtěžující hudba. Samuel L. Jackson si svého fuckujícího hitmana užívá přesně tak, jak bychom čekali, bohužel vedle něj obvykle stojí Ryan Reynolds a ten hraje zdeprimovaného, nudného a otravného šulina. Chvilku se to tváří jako pohodová a vtipná podívaná, aby se to bůhvíproč v některých momentech přepnulo do vcelku depresivního a zbytečně vážného filmu. No a výsledkem je bordel, který někdy šlape výtečně, někdy strašlivě a většinou tak nějak průměrně. Po chytré a povedené kampani jsem čekal o dost víc. (21.08.2017)

Měl jsem z toho strach, protože můj někdejší oblíbenec Reynolds už drahnou dobu točí jednu srágoru za druhou a jednou bude souzen za svoje brutální zločiny na poli komiksových filmů (GREEN LANTERN, R.I.P.D., DEADPOOL). A letos mě už stihl zklamat s ŽIVOT. Ale vyloupla se z toho pohodová buddy movie podle klasické šablony. S ucházející ústřední dvojkou, sice ne tak vtipná, jak by chtěla, zato s dobře natočenou, pěkně fyzickou akcí, kde akorát zatahá za oko pár okatě počítačových explozí. A nechybí ani jedno z mých nejoblíbenějších akčních klišé, přepadení kolony! Hned bych dal Hughesovi prachy na pokračování nebo nějaký další akčňák. (7/10) (16.09.2017)

Do kina jsem se vážně těšil jako ještě nikdy teď o prázdninách a lituji jen toho, že jsem se na to nedostal dříve. The Hitman's Bodyguard je vlastně parodie na přihlouplá akční béčka, kde auta pravidelně nesmyslně vybuchují a také s příměsí romantické linky, hezky po deadpoolovsku. Patrick Hughes je primárně akční režisér, což je na filmu zřetelně cítit celou dobu a ačkoliv akční stránka se rozhodně nezapíše mezi zlatý klenot žánru, díky splašené kameře a stejně tak zběsilému střihu a také kvantitě na mě působila dostatečně epicky na to, abych se bavil a nenudil ani minutu. Pro fanoušky tohoto skomírajícího žánru rozhodně lahoda, jelikož je jí opravdu k mému překvapení hodně, je patřičně erková a brutální a i když cgi vypadá klasicky špatně jako u obyčejných komedií, naštěstí ho není moc. Co naopak suprově vyplňuje dokonalou dvouhodinovou stopáž je ona romantická linka, která dále rozšiřuje podhoubí příběhu a když zazní nějaká stokrát provařená osmdesátková vypalovačka, na mě jakožto beznadějného romantika to prostě fungovalo (přesně jako v Deadpoolovi). Pařezy bez emocí ale mohu uklidnit tím, že těchto momentů, kdy se zběsilý úprk najednou zastaví a konverzuje se nad tím, jak skvělé mají hrdinové příběhu manželky a přítelkyně (Elodie "Elektra" Yung a Salma Hayek, kdo by si taky stěžoval) , není tolik, aby nějak brutálně narušovalo jinak hektické tempo. A to nejlepší si samozřejmě nechávám na konec. Bez hlavní dvojky by Zabiják & bodyguard ani náhodou nemohli tak dobře fungovat a vůbec si nedokážu představit, že by v hlavních rolích byl někdo jiný. Samuel L. "the motherfucker"Jackson nejenže klasicky skvěle hláškuje a trousí jeden draxovský výtlem za druhým, ale i v neuvěřitelných 68 letech uvěřitelně kosí jednoho stojícího panáka za druhým a neztratí se ani v pěstních soubojích, a stejně tak v automobilových honičkách. Naproti tomu je tady dříve zaměnitelný Ryan Reynolds, který právě našel svoji hereckou polohu coby Wade Wilson a přesně to i přenáší sem. Samozřejmě jen nekopíruje známé hlášky z loňského megaúspěchu, ale taktéž jak v akci, tak při špičkování se Samuelem to prostě nemá chybu a musí se to vidět. Tak dokonalou chemii mezi dvěma hlavními postavami, které spolu z počátku nechtějí mít nic společného a posléze si klasicky sednou a diváka pokaždé něčím překvapí, jsem už dlouho neviděl. Uvažoval jsem i o sníženém hodnocení, jelikož po dobrém úvodu jsem se v první třetině nebavil tak suprově, což ale vytěsnil skvělý závěr, který drží plyn až na podlaze a hlavně zavdává mnoho důvodů k větším výbuchům smíchu z celého toho maglajzu, který se přirozeně nebere vážně ani na chviličku. A to se prostě bohužel už dnes vidí málokdy. Od Hadů v letadle Samuelovo nejlepší hlavní role. PS : Jsem velice rád za úspěch v amerických kinech. Klasický sequel asi nedává smysl, ale duchovního nástupce bych si z fleku dal. (25.08.2017)

Nikdo na světě neumí vyslovit „matkojeb“ tak procítěně, s láskyplnou intonací a dokonalou dickcí jako pan Džexn. A v tomto Julesově Dedpůlovi ty matky jebe více než uspokojivě a vůbec je opět celkově excelentní, až se z toho stala jedna z nejzdařilejších vzpomínek na doby, kdy ještě scénáristé nebyli dekadentně přiteplení pičusové, rejtynk pro nezletilé retardy tolik nehýbal filmovým průmyslem a točili se Poslední skauti, Smrtonosné zbraně a další vtipné, zábavné a inteligentně nahláškované akční filmy s koulema. Vzpomínek, při nichž se katolické panny a prudérní gejové urputně křižují nad tou fuj fuj vulgaritou, artový hnědopichům sněží na ramena tuny lupů z urputného škrábání se na mastných kšticích při rozumbradickém poukazování na všechny ty dyslogické simplifikace jsoucna, frustní interpretace charakterů, exemplární deficity symbolistní filosofie, meditativních stimulů, morálních paradigmat a dalších sebestředných ufonských pičovin, no a dokonale pobavený neupjatý soudný divák si jen pomyslí něco o deformovaných kokotech a směje se jim do xichtů. Jedinou vadou na kráse byly prkenné deprese Gájena Gejnoldse, jimiž už zprasil i Dedpůla a kterých se dalo elegantně zbavit nůžkami nebo obsazením Karlíka Huhňala. Každopádně chci minimálně další dvě až tři pokračování. (28.08.2017)