Zabijakov osobný strážca

Důležité je aby se člověk - divák u filmu bavil, což já jsem se bavil. Možná byl nekorektně konkretní a nahradil bych Bělorusko Kosovem a fiktivního Vladislava Dukoviče Ramushem Haradinajem (nebo fiktivní postavou), který u soudu v Haagu byl a 19 svědků obžaloby zemřelo. Ryan Reynolds a Samuel L. Jackson tvoří dobrou dvojku. Citát filmu: Kdo je horší, ten kdo zabije špatný lidi nebo ten, kdo je chraní? (16.04.2019)

Na komedii je to málo vtipné. Na akční film málo napínavé. Tento snímek je taková jednohubka na alkoholový večer. Čím více povzbuzovadlo v sobě budete mít, tím se vám bude líbit pravděpodobně více. Celé se to nese ve velmi odlehčeném duchu. Zápletka je trapná a snadno prokouknutelná. Oba herci hrají zřejmě to, co se po nich žádalo. Vedlejší role, zejména ženské, jsou nedobře obsazené a vyznívají do ztracena. Do filmu taktéž absolutně nezapadávaly romantické vsuvky a rady do života od černočerného Jacksona. Do podobného filmu se takový prvek nehodí.Osobně nechápu vysoký povyk kolem tohoto filmu. Ačkoli jsem pár pěkných momentů zaznamenal, tak mnou cloumala při sledování především nuda. Lepší dvě hvězdy. (18.11.2017)

| Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 176.6 miliónov $ | Obnovená Kobra Jedenásť s L. Jacksonom a Reynoldsom. Prekvapivo šťavnaté auto-moto-člno naháňačky s fyzicky nahratými búračkami, len výbuchy sú škaredo digitálne. Humor funguje len miestami, ale akcia to vynahradí. Toto natočiť za 30 mega je dnes asi fakt umenie, klobúk dole. (11.01.2018)

Dosť silený humor, menej vtipný než by ste čakali. Ale zvyknete si a v poslednej tretine zafunguje lepšie. Rovnako ako chémia medzi Samuelom a Ryanom, ktorá by potrebovala citlivejšiu réžiu. The Hitman's Bodyguard chce byť cool drsňácka komédia, ale zachádza až do povrchnej arogantnosti (niečo ako najhoršie momenty od Baya). Najviac tým trpí postava Salmy Hayek, navyše nedobre obsadená. Akcie požehnane, a slušne hlučnej. Najviac potešil Amsterdam, v ktorého uliciach ju často nevidíme. (08.09.2017)

Nikdo na světě neumí vyslovit „matkojeb“ tak procítěně, s láskyplnou intonací a dokonalou dickcí jako pan Džexn. A v tomto Julesově Dedpůlovi ty matky jebe více než uspokojivě a vůbec je opět celkově excelentní, až se z toho stala jedna z nejzdařilejších vzpomínek na doby, kdy ještě scénáristé nebyli dekadentně přiteplení pičusové, rejtynk pro nezletilé retardy tolik nehýbal filmovým průmyslem a točili se Poslední skauti, Smrtonosné zbraně a další vtipné, zábavné a inteligentně nahláškované akční filmy s koulema. Vzpomínek, při nichž se katolické panny a prudérní gejové urputně křižují nad tou fuj fuj vulgaritou, artový hnědopichům sněží na ramena tuny lupů z urputného škrábání se na mastných kšticích při rozumbradickém poukazování na všechny ty dyslogické simplifikace jsoucna, frustní interpretace charakterů, exemplární deficity symbolistní filosofie, meditativních stimulů, morálních paradigmat a dalších sebestředných ufonských pičovin, no a dokonale pobavený neupjatý soudný divák si jen pomyslí něco o deformovaných kokotech a směje se jim do xichtů. Jedinou vadou na kráse byly prkenné deprese Gájena Gejnoldse, jimiž už zprasil i Dedpůla a kterých se dalo elegantně zbavit nůžkami nebo obsazením Karlíka Huhňala. Každopádně chci minimálně další dvě až tři pokračování. (28.08.2017)