Neviditeľný

Zajímavý polo-horor s perfektně vybranou hlavní herečkou, která už svým výrazem zapadá přesně do své role týrané a zoufalé ženy. Tento psychologický thriller s několika strašidelnými prvky zaujme od samého začátku a ze svého sevření diváka prostě nepustí. Velice chválím především první dějství které je velice strašidelné. Ve druhém nastane zlom, který filmu určí zcela jiný směr plný perfektní akce a zajímavé technologie. Závěr je však tím, co filmu nasadí pomyslnou korunu za dokonalost. V poslední řadě jsem byl nadšený i uměním s kamerou a za tento výtvor si kameramana přidávám do své topky. 90% (30.01.2021)

Ten tolik vypichovaný feministický podtext je samozřejmě funkční, ale mě spíše bavila chytře variovaná transtextuální forma, v rámci níž se s neviditelnou maskulinní hrozbou zachází. Skvělým tahem je hned pomyslná absence prologu a okamžité navázání na hledisko ztrápené ženy, která se chce zoufale vyprostit z okovů svého manžela - hned úvodní sekvenci ostatně po prvním zhlédnutí považuji za filmařsky nejlepší z celého snímku. Nepřítel se tak stává postupně vyprofilovaným především skrze dialogy ostatních postav, skrze úvodní představení jeho honosného sídla a prostřednictvím uvědoměle vkloubené MeToo kampaně, zatímco hlavní hrdince jsme vyloženě nuceni držet palce již od prvních vteřin a Whannell může v druhé polovině upouštět od dominantního vytváření napětí na úrovni jednotlivých scén (odkazujících k známým duchařinám více, než se na první pohled a při absenci viditelného nepřítele zdá) a přesouvat se k motivům překvapení a vyvolávání zvědavosti na úrovni příběhu jako celku (jak to všechno narafičil a jak přimět ostatní, aby Cecilii uvěřili?). Díky oné transtextuální žánrové vyhraněnosti jde o dílo mnohem sofistikovanější než jen 'únik zneužívané ženy před bohatým tyranem' a divák si v jeho průběhu může klást interpretační výzvy, ale na druhou stranu se na většinu otázek odpoví příliš brzy či se dají snadno vytušit a závěr funguje spíše jako nutná satisfakce než jako odvážné završení různých žánrových a motivačních konceptů. Musím ale uznat, že to celé drží celkem suverénně pohromadě a s výjimkou pár scén, jejichž účinek napodruhé předem zpochybňuji, je to výborně (byť vlastně nenápadně) zrežírovaný průsečík mezi klasickým hororem od Universalu a moderní žánrovou hrou s divákem, jakých v současnosti opravdu moc nevzniká. Scéna s barvou na půdě a konkrétně její vyvrcholení mě vystrašila skoro jako pasáž ve ventilaci z prvního Vetřelce. 80% (14.03.2020)

„JEDNOU V NOCI JSEM SEDĚLA A PŘEMÝŠLELA, JAK OD ADRIANA ODEJÍT. CELÉ JSEM SI TO NAPLÁNOVALA. A ON SE NA MĚ DÍVAL, A ZKOUMAL MĚ. A ANIŽ BYCH ŘEKLA JEDINÝ SLOVO. PAK MI ŘEKL, ŽE HO NIKDY NEOPUSTÍM. AŤ BYCH BYLA KDEKOLIV, NAŠEL BY MĚ. ŽE BY KE MNĚ PŘIŠEL A JÁ BYCH HO NEVIDĚLA, ALE DAL BY MI VĚDĚT, ŽE JE U MĚ...“ /// Celkem blbě se o tom něco píše, protože i mírný vokecávání vede ke spoilerům. Co spoiler není, je fakt, že to od samýho začátku má parádní atmosféru. Je plná strachu a pak vlastně nevíte, jestli oprávněnýho nebo jen ta holka nemá kebuli v cajku, takže se dá konstatovat že psycho kurz absolvovali autoři s vyznamenáním! Protože kolem podivnejch věcí nejde chodit po špičkách do nekonečna, důležitý bude, co s tím chce Cecilia dělat? Přece nezaleze do kouta a nebude furt bulet! Skoro celej film je na scéně osamocená Elisabeth Moss. A když tomu tak je, buďte si jistí, že je to napínavý. Bez lacinejch lekaček (i když ten jeden okamžik byl fakt dobrej!), jen díky hudbě – tichu, výrazu v ksichtě a neviditelným nepříteli. Je to horor, takže některý věci se nijak speciálně vysvětlovat nemusí. Navíc tady to ani nejde. Cecilia je v očích všech totální magor. Často si představuju, že jsem v její kůži a že ti ostatní takhle blbě koukají na mě! Později se to z psychologickýho hororu změní na psychologickej komiks. Neříkám, že je to špatně, ale místo tý napínavé atmosféry přichází napínavý nahánění s neviditelným nepřítelem. Takže NEVIDITELNÝ je hlavně napínavej film s takovou hororovou povídačkou! Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kvůli starý jsem často neviditelnej. 2.) Mám ve skříni speciální oblek. Vytáhnu ho, až umřu. 3.) Thx za titule „Parzival a Kubc6a“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (23.03.2020)

Neskutočná pecka. Minimálne tri razy som vyvalil oči a povedal som si „no dopr...“. Skvelé herecké obsadenie (Elisabeth Moss extra nemusím, ale tu sa hodila ako strom do lesa), asi tucet vynikajúcich scén, brutálne zlovestná a znepokojivá atmosféra plná príjemne nepríjemných hororovo-trilerových náznakov (v štýle „divák 10 sekúnd bez žmurknutia pozerá na isté konkrétne miesto a čaká na aspoň drobný náznak prítomnosti neviditeľného a možno sa ho dočká a možno nie“). Páčilo sa mi aj vyvrcholenie, ktoré o čo bolo komornejšie, o to bolo zaujímavejšie, pôsobivejšie a príjemne nejednoznačné. Na rozdiel od iných by som v tom nevidel nejaké brutálne logické kiksy, keďže nevieme, aké funkcie oblek mal. Áno, tvorcov by nezabilo, ak by ich vysvetlili dvoma-troma vetami, ale dá sa to prežiť i bez nich, hoc áno, to, že existuje oblek neviditeľnosti by som bol ochotný akceptovať bez problémov, ale už nechápem, prečo mnohonásobne znásobuje fyzickú silu človeka (ten, ktorý ho má oblečený, nie je očividne žiadna  väzba, a napriek tomu stvára veci, aké by mu mohol závidieť aj Terminátor) a "pohlcuje zvuky" (neviditeľný sa zjavne pohybuje v malej miestnosti, v ktorej vládne hrobové ticho a nie je ho počuť? OK, dych oblek asi tlmí, ale aj kroky?!). A úplne som nepochopil záhadu okolo psa: najskôr ho hrdinka pustí, aby ho predpokladám vzala so sebou, ale už o sekundu neskôr ho úplne ignoruje a zviera mizne zo scény, inokedy šteká na osobu, s ktorou v dome žila bohvieako dlho a tým pádom na ňu musela byť zvyknutá atď. A na základe čoho ju na konci vlastne oslobodili? Ako vyšetrili smrť v reštaurácii? To tam neboli kamery? V celom filme je totiž kladený dôraz na to, že žijeme vo svete, v ktorom sú kamery na každom rohu. Inak je to ale fakt v dobrom hnusný, nechutne napínavý horor. (23.03.2020)

Po Upgradeu spíš downgrade. Zoufale tomu chybí nápady a po úvodním vtahujícím útěku z luxusní rezidence je to vlastně jen jedna velká odvozenina. Je na tom vidět, že by to hrozně chtělo být tím společensko-uvědomělým hororem a vyprávět o toxických, manipulativních vztazích podobně jako se Uteč zaobíralo rasismem, nebo My rozdělenou společností, nohy tomu ale podráží fakt, že to v mnoha pasážích prostě nedává smysl. Jinak je zajímavé, kolik styčných ploch má postava Elisabeth Moss se zmizelou a pravděpodobně v zajetí drženou manželkou scientologického lídra Davida Miscavige, ale na to se jí na press kolečku nikdo nezeptá. :-( (01.03.2020)