Taliančina pre začiatočníkov

Zvláštní, jak jsou životy lidí, kteří se sejdou na kurzu italštiny, všední a obyčejné a taky nijak atraktivní a záviděníhodné, jak jsou ale zároveň neopakovatelné a mnohdy neuvěřitelné. Už ta směska : kněz, který má svoji definici víry a přístup ke kázáním, roztržitá cukrářka deptaná svým otcem, kadeřnice postavená před "morfinové" rozhodnutí u postele své umírající matky, laskavý leč impotentní recepční, kterému TO jde jen o samotě, a další, jejichž osudy se postupně propletou a všichni se sejdou na kurzu, kde na chvíli na vnější svět zapomenou, kde něco příjemného sdílí a to všechno je natočeno civilním, nenakašírovaným způsobem bez nátlaku na slzné váčky. Prostě film, který zahřeje. (07.12.2005)

Komédiou by som to práve nenazval. Romantické to je, to je pravda, ale film pôsobí veľmi dramaticky. Postavy žijú v nie veľmi peknej dánskej dedine (mestečku) s nie veľmi pekným kostolom a nie veľmi milým farárom. Pastor, asi najhlavnejšia z hlavných postáv, je mu protiváhou a aj prostredníctvom kurzu taliančiny spozná ostatných, ktorých stmelí dokopy práve kurz. Taliančina pre začiatočníkov je pekný a nadpriemerný film so všednou atmosférou neatraktívneho kúta sveta, čím vlastne ukazuje, že aj tam sa napodiv niečo deje, a zaslúži si preto štyri hviezdičky. (30.10.2008)

Jednou takhle odpoledne přišla máma z půjčovny, zasunula kazetu do přehrávače a v očekávání „milé, nenáročné oddychovky“ zasedla s talířem chipsů před televizi. Za chvíli slyším až do kuchyně nespokojený mrukot a po dalších pěti minutách za mnou dojde se slovy: „Na to se nedá dívat, to je zase něco pseudo-uměleckého, chceš to zkusit?“ A já už natěšeně vbíhám do obýváku. Ano, nezklamala jsem se. Mojí maminu zbožňuju, ale co se filmů týká, tady se moc nescházíme v názorech. Takže milí zlatí, tenhle film je něco. Ze začátku byste většinu postav umlátili, ale někde v půlce najednou zjistíte, jak moc každému z nich fandíte. Je to obyčejné, je to nesnesitelně naivní a rozkošné. Vřele doporučuji, pokud se někdo chce nadopovat pozitivními pocity. Film je totiž vyprávěn s takovou mírou lidskost, že kdyby nevyvrcholil happy endem, cítila bych se snad i podvedena.. (Holt pro mojí mamču bude Dogma 95 asi navždy něco jako Apollo 13 pro mého psa ) (26.06.2006)

Během první půlhodiny jsem zvažovala možnost film vypnout - postavy mě štvaly buď svou povahou, nebo bezvýchodnou životní situací. Naštěstí jsem vytrvala, protože potom se osudy aktérů začaly poměrně zajímavě propojovat, bezútěšnost pomalu ustupovala a konečný happyend vysloužil filmu 3*. Kladně hodnotím dánštinu (jaká exotika!), jakoby dokumentární kameru a nápad s kurzem italštiny, díky němuž se několik izolovaných jedinců stmelí v partu kamarádů. A co se mi nelíbilo? Snad až přílišná syrovost - pro nás, kdo plujeme na růžovém obláčku, není reálný život právě libý na pohled. :-) (29.11.2011)

Romantický dánský film, kde všechny aktéry spojují nejen hodiny jazykové výuky italštiny. Divák je pomalu seznamován s nelehkými osudy jednotlivých postav, a nakonec nezbývá než všem držet palce. Konec je sice opravdu trošku pohádkový, ale je to příjemný kontrast oproti předchozímu průběhu filmu, kde je optimismu jako šafránu. Viděno již podruhé a film na své kráse vůbec nic neztratil. (06.04.2012)