Úplní cudzinci

Vždycky jsem měl slabost pro podobné komorní filmy, co se většinu času odehrávají na minimální ploše - ať už jde o různé home invasion horrory, napínavé thrillery, které nemá rád ani jejich režisér (Provaz je boží a je mi fuk, co Hitchcock říkal) nebo podobná konverzační dramata jako jsou Naprostí cizinci. To, že jsme na to koukali s přítelkyní a naše mobily, ležící na stole před námi, občas zasvítily, když přišla nějaká nová zpráva nebo email, dávalo celému dění na obrazovce bonusový přesah... Celé téma je natolik univerzální a pochopitelné, že snad neznám jiný film, co by zplodil tolik remaků. Dokonce jeden i u nás v ČR. (02.02.2021)

Kolik toho vlastně víme o svých nejbližších? A kolik toho o nich vůbec chceme vědět? Naprostí cizinci jsou na první pohled obyčejná konverzačka s nápaditým prvotním impulzem, který z počáteční dětinské hry pomalu ale jistě vykrystalizuje až do hutného dramatu, ve kterém každá další zpráva nebo telefonát může obrátit domnělou realitu o sto osmdesát stupňů. Každé další odhalení se snaží trumfnout to předešlé a soutěž o pokrytce roku běží na plné obrátky. Snímek nabízí několik překvapivých, ale i emocionálně silných momentů (staroušci na balkóně), ale to největší překvapení přichází až na konci. Mrazivě humorné až humorně mrazivé! (21.03.2020)

Komorní film, který mě utvrzuje v tom, že tento žánr má neprobádané kouzlo. Partička sedmi lidí vytvoří u večeře zdánlivě banální zápletku, která ovšem brnká na všechny emocionální roviny diváka, a dává zamyšlenní, jak by dopadl on sám, kdyby byl u večeře přítomen. Závěr filmu mi usmál tvář - připomněl mi snímek Coherence. (08.08.2017)

"Je to taková naše černá skříňka..." Se vším, co o sobě nevíme, nesmíme vědět a vlastně ani nechceme vědět. Skupina rádoby blízkých přátel a partnerů při jedné večeři vyzkouší, co vše tyto skříňky během pár hodin prozradí. A kolik toho naše důvěra, touhy a předsudky unesou. Okouzlující, krásné a lehké. (17.08.2017)

"Řeknu vám, proč nám to neřekl. Byl jsem teplý dvě hodiny a stačilo." Jsem stejný jako tihle Taliáni. Taky nemám, co skrývat a tak bych klidně položil telefon na stůl. Moje číslo zná totiž jenom maminka, manželka, pošťák a všichni telefonní prodejci. Ale vraťme se k těm, kteří sice nemají co tajit, ale přesto na ně telefon leccos vykecá. Mě to mezi nimi bavilo a navíc musím obdivovat tu italskou náturu, které sice vadí, že její přítel do téhle ptáka zastrčil, z tamté ho zase pozdě vytáhl a brzy ho zastrčí ještě někam jinam, ale zase takový problém to není. Problém je totiž tloušťka, takže si pojďme zaskákat s Peppem v rytmu jeho aplikace, která asi měla být vtipná, ale na mě týpek poskakující v noci na mostě působil spíše zoufalým dojmem. (19.12.2017)