Úplní cudzinci

Naprostí cizinci začínají jako lehká a příjemná vztahová konverzační komedie o partě dlouholetých kamarádů, kteří spolu se svými životními partnery dorazí na večírek, chtějí hodit starosti za hlavu, zavzpomínat na minulé časy a užít si zatmění Měsíce neobtěžováni ratolestmi. Vzájemné popichování a uvolněná atmosféra vedou k pošetilému nápadu odhalit své soukromí (vždyť před sebou nemáme co skrývat) a své telefonní hovory vyřizovat se zapnutým reproduktorem. Hlasy pochybujících jsou umlčeny - kdo nesouhlasí, nemá čisté svědomí. Záhy se začnou vynořovat kostlivci ze skříně, obnažovat charaktery a komunikace začíná povážlivě skřípat. Pozitivní emoce nahrazuje nedůvěra a hořkost. Komedie se nenápadně mění v moralistní drama. Je to trefné a ze života, jen mám pocit, že pro tenhle kousek platí víc než pro jiné, že je potřeba mít něco odžité, abyste si ho v plné míře vychutnali. Je to zkrátka film pro střední generaci, která ví, co to je krize středního věku. Sedla mi jak komediální, tak i dramatická rovina, navíc jsem ocenil civilnost hereckého projevu a neokoukané kvalitní herce. Je to snímek, ke kterému se ještě určitě v budoucnosti vrátím. Celkový dojem: 90 %. (06.06.2017)

Absolutní masakr, excelentní dialogovka, která mně naprosto rozebrala. Jasně můžu rozvádět myšlenky jestliže ti lidé měli takové tajemství by v realu skutečně šli s mobilama na stůl, ale právě o tom to je "já nemám co skrývat" a stačí jeden večer a vyplave tolik, že to do konce života to nejbližší nepoberou. Nebetyčné pokrytectví bylo perfektně dostřeleno při finálových scénách, to bylo vůbec jedno z nejvýraznějších zakončení v dějinách filmu. (07.02.2018)

Hodně slušně promyšlený film, kde mi vlastně vadí, že zůstal nakonec na povrchu, protože řeší jen zálety a sex a pocity gaye. Natočené je to velmi dobře a zahrané ještě líp, to zatmění Měsíce tomu dodává jakousi mystickou atmosféru, ale přece jen jsem nakonec čekal, že třeba manželka najde v mobilu manžela smsky od jeho sestry, aby se rozvedl a žil svůj život, protože takhle je deptán. Doufal jsem, že něco takového se vyvine u linie plastického chirurga, který jediný našel jakýsi vnitřní klid, ale zase je to jen poloviční - když bude on pořád ustupovat, tak se nakonec ocitne v koutě a nebude sám sebou. Tyhle drobnosti mne celou dobu dráždily, že šly podat daleko líp, promyšleněji, do hloubky. Líbil se mi konec, kde všichni dělají, jako by se nic nestalo. Připomnělo mi to knížku od Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde hlavní hrdinka zůstane sama v poušti, musí přemýšlet o sobě a svém životě, přijde na to, co dělá špatně, je odhodlaná vše napravit, ale jen přijde domů, vjede do starých kolejí a ta odhodlanost ji opustí a na své prozření z fleku zapomene. Holt člověk nerad dělá změny, i když je mu to ke škodě. A taky se mi líbila ta přehlídka jídel - ti herci museli být pěkně nafutrovaní, pečené dýně, sekaná, zapečené noky, hromady vína, ufff... (02.04.2024)

Kolik toho vlastně víme o svých nejbližších? A kolik toho o nich vůbec chceme vědět? Naprostí cizinci jsou na první pohled obyčejná konverzačka s nápaditým prvotním impulzem, který z počáteční dětinské hry pomalu ale jistě vykrystalizuje až do hutného dramatu, ve kterém každá další zpráva nebo telefonát může obrátit domnělou realitu o sto osmdesát stupňů. Každé další odhalení se snaží trumfnout to předešlé a soutěž o pokrytce roku běží na plné obrátky. Snímek nabízí několik překvapivých, ale i emocionálně silných momentů (staroušci na balkóně), ale to největší překvapení přichází až na konci. Mrazivě humorné až humorně mrazivé! (21.03.2020)

Drama prošpikované černým humorem sází na kvalitní scénář a neméně kvalitní herce. Partička dlouholetých kamarádů přejde z šosáckého maloměšťáctví jako mávnutím kouzelného proutku do dětinské hry, při níž každý z nich vyloží na stůl místo odkrytých karet mobil. A začíná zábavná hra o největšího pokrytce, v níž není vítězů, ani poražených. Chvíli mi trvalo rozdýchat závěr, protože se mi nechtělo věřit, že jsem hodinu a půl sledovala až takové licoměrníky. (03.07.2022)