Manifesto

Manifesto je experiment s veľkým E. Zatiaľ čo sa dnes artoví tvorcovia snažia mazať hranice medzi hranou a dokumentárnou formou a využívajú k tomu prakticky rovnaké prostriedky, Rosefeldt nechal oba filmové druhy stranou a natočil...no experiment. Určite nie je jednoduché všetko podchytiť, zároveň si aj spájať vyslovené myšlienky s obrazom, ale ono to bude tak, že každý si tu nájde ten svoj manifest, prípadne viacero. Film samozrejme negraduje, pretože k tomu nemá predpoklady, ale fakt, že posledné dva manifesty ma zaujali svojim vizuálnym stvárnením najviac z celej hodiny a pol, tak som si asi viac želať nemohol. Odpoveď na otázku, čo je to umenie opäť pochopiteľne nedostaneme a vlastne ani odpoveď na to, či je umením samotné Manifesto. Pre niekoho určite áno, pre niekoho zase vydarený vtip a pre ďalšieho vtip zlý. (25.09.2018)

Ja akosi tieto alternatívne, umelecky vyšpičkované snímky nemusím. Možno nie som ten typ intelektuála, ale ja od filmu očakávam, že pri ňom vypnem a sem-tam sa aj zamyslím, o čo ide. Toto bolo až príliš na mňa a Rosefeldt divákom v podstate ponúkol divákom svoj vlastný svet očami Cate Blanchett, ktorá tu aspoň ukázala, že je schopná zahrať akúkoľvek rolu. Inak ale nie je prakticky nič iné, čo by ma na tomto snímku zaujalo. Len slabé dve hviezdy. 30 % (19.05.2020)

Film je určite zaujímavý pre znalcov filmovej a artovej histórii - experiment , ktorý čerpá z rôznych manifestoch a prúdov v umení- futurizmus , konštruktivizmus , dadaizmus,pop -art , surrealizmus, fluxus, suprematizmus, vortikizmus a t.d. Vizuálne veľmi pekný, páčil sa mi zaujímavý prechod do ďalšej sekvencii pomocou geometrických foriem. . Každá rola a scéna je v spojitosti s určitým umeleckým prúdom alebo manifestom - napríklad citovanie spisovateľa Wyndham Lewise, zakladateľa umeleckého smeru vorticismus - " We stand for the Reality of the Present—not or the sentimental Future, or the sacripant past.”, alebo text z fluxus manifestu..Cate Blanchett bola skvela v každej snímke Film bude mať určite rozporuplne hodnotenia, mne sa páčil a inšpiroval , aby som sa niečo prečítala o art- histórii . (22.09.2018)

Who is who v moderním umění prostřednictvím hereckého eskamotérství Cate Blanchett. Není to drama, je to výstava a čistý experiment, který by neměl mást nikoho, kdo "jde na film". Jako takový snese a musí pochopit celou škálu hodnocení. Není to edukativní, protože u monologů nejsou úvody k tomu, na co jsou vázány (pokud si tedy nezapamatujete oněch čtyřicet jmen, jež se na začátku v půlsekundových prostřizích objeví - Gaspar Noé se tam holt frackovitě nacpal a to nemusel říct ani slovo, frajer), není to analýza ani srovnání. Více než cokoli jiného je to divoký hive-mind potřeby odporu, protože citace vycházejí z nejradikálnějších období zmíněných autorů. Pokud existuje nějaká korelace mezi stylizovanými sekvencemi a pronášenými myšlenkami, moc jsem jí neobjevil, respektive citace Marxe v troskách průmyslového objektu vypadá, že je na místě, diktování bodů Dogmy 95 malým dětem při kreslení výkresů (jako nejspíš oponentura předtím citovaného art brut) je nejspíš divnej vtip, co má však společného fluxus se scénickým tancem a proč citovat dadaismus nad rakví, to budu muset odposlouchat někde od vedlejšího stolu v kavárně Jericho. (04.09.2018)

Směs artu a filosofie, nad kterou bude řada diváků kroutit hlavou.  Je to vůbec film? Je zde herecká královna Cate Blanchett. Je to setkání s umělci dříve známými jako  “Manifesto” očimě režíséra a umělce  videoartu   Juliana Rosefeldta .Téměř 15 let dělí dvě instalace Juliana Rosefeldta „Asylum“ a „Manifesto“ v pražské Národní galerii.  Https://en.wikipedia.org/wiki/Julian_Rosefeldt (24.06.2021)