Théo et Hugo dans le même bateau
Paris 05:59
Obsahy(1)
Pařížský undergroundový sex klub. Anonymní mužská těla, živočišné vášně, upocené dark roomy. Když si dva cizinci opojeni touhou pohlédnou do očí, svět kolem jako by znenadání zmizel. O chvíli později už Théo a Hugo s jiskrou v oku vplují do prázdných ulic noční Paříže a jemný vánek jim čechrá vlasy. Až jediná nečekaná chvíle pravdy naruší jejich snový stav. Jak noc plyne, mladí muži se budou muset vyrovnat s důsledky své nerozvážnosti. (Febiofest)
(viac)Videá (3)
Recenzie (12)
Ta chvíle, ten okamžik. Příběh jednoho vášnivého vzplanutí s fatálními důsledky se sice (alespoň zpočátku) tváří jako výchovná moralita o tom, jak nezodpovědný s nerozvážným přišli k maléru, ale tak, jak přibývá čas na hodinkách a noc se mění v den, je jasné, že v tomhle filmu nejde o to PROČ, ale JAK. Jak to bude dál? Jak se oba muži, Théo a Hugo, vyrovnají s novou situací? Jak se bude vyvíjet jejich vztah? Nezklame jeden druhého? Na žádnou z těch otázek film nedává odpověď, jen naznačuje a nechává diváka, aby sám přemýšlel o tom, jak málo stačí k tomu, aby se změnil život každého z nás. Vedle skvělých hereckých výkonů (Geoffrey Couët a François Nambot) stojí za pozornost samozřejmě úvodní, zhruba dvacetiminutová sekvence z rozžhaveného darkroomu, nevyhýbající se explicitním záběrům anonymní mužské soulože. ()
Film "Théo et Hugo dans le même bateau" (známý také jako "Paris 05:59: Théo & Hugo") je francouzské romantické drama z roku 2016, režírované Olivierem Ducastelem a Jacquesem Martineauem. Příběh sleduje Théa a Huga, dva mladé muže, kteří se setkají v pařížském sex klubu a prožijí intenzivní, ale krátkou romantickou a sexuální interakci. Po opuštění klubu zjistí, že mezi nimi je silná vzájemná přitažlivost a zahajují průzkum počátků potenciálního vztahu. Film se vyznačuje svým realistickým a intimním zobrazením vztahu mezi dvěma muži, stejně jako autentickým pohledem na gay komunitu v Paříži. "Théo et Hugo dans le même bateau" je ceněn za svůj odvážný a upřímný přístup k sexuálním scénám a za emotivní hloubku, s níž zobrazuje vznikající vztah mezi hlavními postavami. Film byl přijat pozitivně pro svou výpovědní hodnotu a uměleckou kvalitu. Vetsinou vztah zacina tim, ze se s nekym seznamim, pak s nim chodim a skoncime v posteli po nejake dobe. Zde v tomto filmu je to opacne. Zde se zacina tvrdym sexem v Gay clubu a po 20 minutach zivocisneho sexu (unsimulated) se postavy zacinaji rozvijet. Theo je klidnejsi a Hugo hysterka. Mezi kluky zacina krasny vztah, za ponekud nechtene neobvykle situace. O to vice muze byt vztah silnejsi a pevnejsi. Podivejte se na interview https://vimeo.com/187635166 ()
Film na mne působil jako instruktáž Co dělat, když máš nechráněný styk s člověkem nakaženým HIV plus dvacet minut sexu v klubu. Oba hlavní hrdinové jsou tak trochu idioti (jeden při sexu s cizí člověkem nepoužije kondom, druhý flirtuje stylem: "máš moc hezký penis, takový jemný, chtěl bych si s ním celý den hrát." Většinu filmu sledujeme naše hlavní postavy, jak někam jdou nebo jedou, nakoukneme do ulic Paříže, nemocnice, metra a dalších míst. Dost jsem se nudila, nechápu, jak film mohl vyhrát nějaké ocenění. ()
Syrový příběh o vztahu gayů, o zodpovědnosti a řešení daných problémů. Francouzští tvůrci se s tím nikdy nemazlili a tak nám hned na začátku předloží hodně razantní čtvrthodinovou scénu gay grupen sexu někde v nočním klubu, který rozhodně není pro slabší povahy a hlavně odpůrce homosexuality. Takto natvrdo prezentované uměleckou kamerou s doprovodem elektronické progresivní hudby snad natočeno ještě nebylo. Kdo tohle vydrží, čeká ho následně vcelku zajímavý příběh dvou mladíků, kteří si to tam spolu rozdali, avšak jeden z nich nepoužil kondom a druhý se léčí na HIV. Děj tak sleduje jejich počínání a rozvíjející se vztah mezi sebou. Z filmu jde nejvíce cítit vliv tolerance od společnosti a tak asi není ani náhodou, že ve scéně, kdy si oba chlapci jdou koupit kebab, jim prodavač bez okolků na sobě prozradí že je ze Sýrie a že neutekl kvůli válce, ale kvůli svobodě. Děj se odehrává v jedno ráno a tak je divákům občas prezentován aktuální čas. Snímek by bez problémů mohl sloužit i jako instruktážní film pro poučení gay komunity, neboť je tu probírána naivní nevinnost v hořké realitě s odezvou mezi nadějí a zoufalstvím. Ulice noční Paříže působí jako kulisa velmi impozantně. Pocit reality snad už více zvýraznit ani nešlo. Celkově to má hloubku a pocit sounáležitosti života jako takového. Snímek se dá rozhodně v této oblasti považovat za mistrovské dílo. ()
Na to, aby sa divák dostal ku krásnemu filmu o nečakanom zamilovaní sa a vášni si treba vytrpieť úvodnú sekvenciu artového porna, ktoré je v konečnom dôsledku samoúčelné a príbeh by fungoval aj bez neho, ale zase je v krásnom kontraste so všetkým, čo sa deje po ňom. O hľadaní, nachádzaní, strácaní, odchádzaní a neodchádzaní. ()
Reklama