Na streche

Na filmu je hodně znát, že Mádl situaci nepodcenil, téma i formu studoval a vycizeloval si pro svůj projekt Na střeše nejuniverzálnější příběh světové kinematografie. Setkání dvou generací, setkání dvou národností, hledání smyslu života v bezvýchodné situaci. Alois Švehlík a Lukáš Duy Anh Tran se stali ideálními představiteli dvou odlišných světů naprosto přirozeně. Není proto nutné truchlit po Třískovi, protože s ním by to byl zase docela jiný zážitek. Společně s Miss Hanoi zaceluje Na střeše další bílé místo na naší kulturní mapě. (04.10.2021)

Kterak si ochočit svého Vietnamce (z pěstírny konopí). A po "eastwoodowsku" dohnat zameškanou západní kinematografii v českých reáliích. V podstatě se nabízelo námět natočit ve dvou verzích. V první verzi starý komunistický zapšklý a osamělý morous vyrve z osidel smrti cizího státního příslušníka žlutého zbarvení, naoko se s ním spřátelí, ubytuje ho ve svém bytě a následně ho začne krutě a nevídaným způsobem ponižovat. Dostalo se nám ale druhé verze, korektní a okleštěné od kontroverze, fádní, imbecilní a nedávající dobrý smysl. Zápletka je velmi chudobná. Více jak polovinu filmu jsem byl nucen sledovat to, jak šedý vlk chce oženit svého asijského nájemníka, aby mohl legálně pobývat v naší české domovině, navíc policií stíhaného za narkotika. Opravdu famózně celý plán vyzníval. Za protilehlými dveřmi totiž přebýval vhodný objekt pro svatební zvony - jakási mladá žena, se kterou se novodobý kuplíř vůbec neznal. Celé prapodivné námluvy spočívaly v tom, že vytipované ženě začali ti dva výtečníci nosit různé prezenty, aby na sebe upozornili, kupodivu jejich snaha byla opětována. Celá tato stupidita, nemaje dobré opodstatnění, byla zakončena rádoby nápaditě sofistikovanou pointou. Nejhorší bylo, že autorovi Mádlovi to přišlo relevantní. Po svižně imbecilní etudě ještě zhodnotím zbytek konání. Švehlík je dokonce jednu scenáristicky pokleslou chvíli nucen před úřady předstírat homosexualitu, aby svého chráněnce dostal do chomoutu. Celkově film nebyl komediální a ani trochu dramatický. Mžik, kdy Vietnamec chce ukončit svůj život skokem ze střechy, vůbec za dramatický nepovažuji. Všichni vědí, že to neudělá, neb celý film je teprve na začátku. A otřesným střihem zakončená scéna, kdy Vietnamec následně pojídá sendvič v kuchyni svého nového spasitele, je vskutku příšerozní. V českých reáliích se také vytratila jakákoliv věrohodnost příběhu. Už vidím, jak si nějaký český penzista nakvartýruje Vietnamce k sobě domů, bude ho živit a šatit. Tenhle blábol, mnohdy rozvleklý, zachránil Alois Švehlík. Za všechny zúčastněné to odehrál i odmluvil a dodal přinejmenším svéráznou filosofii. Film ovšem celkově u mě neobstál. 4/10 (07.12.2020)

„Teď můžeš jít někam za Prahu do lesíčka…“ Na střeše je dokonalým příkladem toho, jak může jedna osobnost (alespoň co se týče herecké stránky) s přehledem utáhnout celý film. Švehlíkovi se to podařilo, zcela srostl se svou rolí. Nemá sice k sobě úplně důstojného spoluhráče, ale jeho vietnamský kolega svou úlohu plní dobře, takže postupné sbližování jejich postav a hledání vzájemné důvěry nejenže vyznívá poměrně uvěřitelně, ale i baví. Čímž ovšem nechci tvrdit, že Na střeše považuju za komedii, pár míst k zasmání by se tu sice našlo, ale film je žánrově trochu někde jinde. Je v něm stejně naděje jako smutku, přitom působí docela svižně a jistě natočený. Mádl to totiž zvládl i na podruhé znovu dobře, dokonce ještě o trochu lépe než prve. A je nesmírně osvěžující vědět, že nějaký mladší český tvůrce točí zrovna takhle a minimálně na české poměry kvalitně. Před kamerou Jirku nutně vidět nepotřebuju, ale jestli bude pokračovat za ní, tedy na režisérské stoličce, budu znovu rád u toho. Protentokrát to bude za solidní 4*. (15.09.2019)

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)

Slušná kamera a skvělý herecký výkon Švehlíka. Jinak je to ale značně povrchní kopírka a směska Kolji, Daleko od okna, Musíme si pomáhat nebo i toho Gran Torina, kde ale nejsou vůbec, ale vůbec vykreslené charaktery postav, celé je to ták strašně milé, až bolí, žádný konflikt se zde nekoná. Vůbec netušíme, co špatného Švehlík za komančů dělal a co udělal rodině, netušíme, jestli ten Vietnamec je skutečně nakonec takový milý dobrák, nebo vrah, a jak to, že nedošlo k nějakému konfliktu mezi chlapem, který Vietnamce nesnáší, a Vietnamcem? Že by to vše plynulo tak lehce? Prostě je to neživotný útok na kapesníčky dam v kinech a u televize, jež se rády dojmou pohádkou ve stylu tomto či Pretty Woman, ale jinak to plave po povrchu jako článek v bulvárních novinách, nejde to žádné postavě pod kůži, konfliktům a střetům se to vyhýbá jako čert kříži, prostě odfláknutý kus moderní "filmařiny". (07.12.2020)