Ayneh
Obsahy(1)
Snímek íránského režiséra Jafara Panahiho využívá tradiční vyprávěcí schéma (cesta někam, odněkud, v kruhu, v tomto případě městem), při níž se hrdina či hrdinové setkávají s různými dalšími lidmi současného Íránu. Tentokrát jde o příběh malé holčičky, která se rozhodne jít sama domů ze školy, ale nezná cestu. Bloudí proto ulicemi, potkává různé lidi, objevuje současný svět íránského velkoměsta. Abychom v polovině filmu zjistili, že jsme sledovali film ve filmu a holčička - vlastně herečka - se rozhodne opustit štáb a sama na vlastní pěst projít město. Štáb ji zpovzdálí stejně sleduje a natáčí její nová, autentická setkání. (honajz)
(viac)Recenzie (4)
Tvůrcům se zřejmě zatočila hlava z úspěchu Bílého balónku a snažili se nápad s malou mezi dospělými ztracenou holčičkou protáhnout dál a dál, co nejdál. Jenže nevstoupíš dvakrát... Děj je velice zmatený a navíc vyprávěný k uzoufání zdlouhavě. Tahle kombinace zaručeným způsobem vytváří nekonečnou nudu svádějící k úlevnému usínání. ()
Čirá nádhera. V podstatě úkaz toho, v čem tkví klíč k dosažení absolutní čistoty filmového umění. Touha vyprávět, při tom reflektovat vlastnosti uhánějící společnosti a zároveň zanechat silně osobní stanovisko. To je zřejmě důvod, proč je Jafar Panahí už dvacet let v Íránu v nemilosti. Strach z poodhalených záclonek nutí vyšší moc k tomu tohoto krále autentického náhledu na lidské pokolení eliminovat. ()
Nápad tenhle film má hodně zajímavý a myslím, že jsem ho snad ještě nikde neviděl, takže bych ho snad i označil jako originální. Každopádně ze všech tří filmů, co jsem od Panahiho zatím viděl (Dayereh, Taxi Teherán, Ayneh), bych tenhle označil jako nejslabší. Většinu času to mělo podmanivou atmosféru, jenže i tak se tam našly utahanější místa a posledních 25 minut už mě to moc nebavilo. Každopádně se mi ten film líbil, jen mě tolik neoslovil, jako výš zmíněné dva Panahiho filmy. A ano, i tady se věnuje tématu života a útlaku v Íránu, ale zatím to dokázal podat vždycky dost zajímavě. Btw, líbilo se mi, jak občas bylo v pozadí slyšet komentování fotbalového zápasu Íránu proti Jižní Koreji a jak s koncem západu skončil i ten film. Lepší 3* ()
Zdánlivě tradičně vyprávěný snímek z doby Íránského filmového zázraku s oblíbenými dětskými hrdiny, co sladkohořce masírují naše emoce (zde s přidanou hodnotou). Panáhí nechce diváka emočně mačkat, ale razantním zvratem v půli filmu důmyslně obchází cenzorské nůžky a prezentuje zdejší život v jeho skutečných a nijak nekašírovaných barvách. ()