Petrolejové lampy

Sugestivní zachycení kompletního rozpadu lidské osobnosti. Herz nenásilně vystihnul atmosféru té doby a obsadil soudobou hereckou elitu. Iva Janžurová v hlavní roli představuje typ emancipované ženské hrdinky, známé například z Truffautových Dvou Angličanek a kontinentu či Julese a Jima (nezapomenutelná Jeanne Moreau). Štěpa na rozdíl od výše uvedených více podléhá vlivu svého partnera, příliš silné osobnosti, aby s ním dokázala manipulovat, a sama se stává obětí. Petr Čepek má méně prostoru, ale více emocí – vystřídá snad všechny myslitelné polohy. Od neškodného blbce (už vím, od koho má Petr Rychlý ten stupidní smích), přes zákeřného despoty, po zdeptanou, smířenou trosku. Janžurová, stejně tak Čepek, hrají vyloženě na hraně, podobně odhalené city by se lépe vyjímaly na divadelních prknech, ale stále jsou přesvědčiví a právě oni přispěli k zarytí filmu hluboko pod mou kůži. Nápodobně kamera Doda Šimoniče, který se ani (a obzvlášť) ve tmě neztratí a silná (tu veselá, tu smutná) hudba Luboše Fišera. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, Zuzanyje (16.05.2008)

Pamatuji si tento film z dob raného mládí ,možná to bylo ještě dětství :-). Abych byla přesnější ,pamatuji si promenádu pološíleného a poměrně již paralyzovaného Pavla ,s nešťastnou a studem se propadající Štěpou. Zůstala ve mne po celá dlouhá léta jako jediná vzpomínka na ten "strašný" film. Dnes z odstupu ,kdy trochu životních cest jsem si prošlapala ,se nedokážu ubránit po znovushlédnutí lehkému dojetí nad tím ,jak moc jsem filmu křivdila. Ano je depresivní , je plný zmařených nadějí ,ale přesto jsem v něm zachytila záblesky opravdové a vzájemné lásky ,takže něco pro mne ,pro romantika..... "Když na mne zbyli už jen flámové ,mám alespoň jejich krále". (26.11.2008)

Nemá větší smysl pět ódy na tuto Herzovu bezchybnou adaptaci mistrovského psychologického románu Jaroslava Havlíčka, protože vše podstatné již bylo řečeno. Od kostýmů a exteriérů, přes vynikající hudební motiv k hereckým výkonům. Co mě však nikdy nepřestane fascinovat je skutečný HERECKÝ KONCERT Petra Čepka. Sekvence, v níž ve vrcholném stadiu syfilitidy kráčí se svou ženou po maloměstském korzu, patří k vrcholným a nejgeniálnějším záběrům v historii celého hraného filmu. (30.11.2008)

S údivem zjišťuji, že mi zmizel komentář, který jsem zcela jistě psala. Nevadí, zkusím znovu a možná lépe. U Petrolejových lamp mi vůbec nevadí, že film ukazuje trochu jiný příběh než vypráví kniha. Jaroslav Havlíček se nefilmuje snadno. Jedno nelze všem tvrcům upřít - jde v obou případech o skvělá díla, v případě filmu se skvělými hereckými výkony. Kdo nečetli knihu, vřele doporučuji! (25.10.2014)

...filmové vzdělání zase o kousek doplněno. Byl jsem zvědav, jestli Petrolejové Lampy dostojí svojí pověsti jednoho z nejatmosféričtějších snímků v historii české kinematografie. A stalo se. Rozšířím tedy zástupy těch, kdo vynášejí do nebes totální herectví Petra Čepka a Ivy Janžurové, ale i naprostou řemeslnou preciznost filmu ve všech myslitelných aspektech. Petrolejové Lampy jsou dokonale vyváženým filmem - to se ovšem netýká emocí, které mohou vzbuzovat, protože jde "jen" o fascinující studii téměř úplně zmařeného života ženy, která prostě nezapadala do své doby a prostředí, v němž žila. Ale přesto, ten paprsek světla tam je, a na detaily tváře Ivy Janžurové ve vlaku v závěru filmu nejde zapomenout. 90% (25.08.2012)