Pozoruhodná cesta fakíra, ktorý uviazol v skrini

Originální romantická feel-good komedie, která vám zlepší náladu. Příběh o talentovaném Indickém fakírovi, který jede do Paříže, ale první noc stráví ve skříňi v Ikeii, která je přes noc odvezená napříč Evropou a takhle začíná poměrně dobrodružný příběh s nástrahy Evropy a uprchlíků. Škoda, že humoru ve filmu příliš není, ale kouká se na to příjemně, místy je film i napínavý a hlavnímu hrdinovi divák fandí v každé zapeklité situaci. Slušné. 65% (28.02.2019)

Vyjádřím to jedním slovem - Bollywood. 1) Dokud byl fakír v Bombaji (první čtvrthodinka), tak to šlo. Pak ovšem přijel do Evropy._____ 2) Když jsme se dostali do Říma, došlo mi, že indickou tvorbu nelze hodnotit podle obvyklých evropských měřítek. I zahodil jsem zdravý úsudek, odkopal smysl pro realitu a nechal se unášet orientální pohádkovou poetikou. Trochu to skřípalo, ale nakonec to tři hvězdičky hodilo._____ 3) Určitě k nim přispěl i fakt, že film mě místy i trochu dojal. (19.10.2020)

Nepotěší, neurazí. Navzdory krátké stopáži a tolika Adžovým nedobrovolným cestám se v něm ani nic moc neděje... A co je nejhorší, Fakír vlastně není ani moc vtipný. Což je škoda, protože anotace slibuje hodně absurdní a bláznivé dobrodružství, během, kterého se divák s titulním hrdinou podívá z Indie do Paříže, Anglie, Španělska, Itálie nebo Libye. Jenže humor je jen takový decentní ve stylu především nikoho neurazit a dobro z filmu doslova odkapává. Což o to, jakkoli souzním s jednou z klíčových myšlenek Fakíra, tedy že uprchlíci jsou taky lidi, mají nešťastný osudy a pomáhat lidem v nouzi se fakt má a je to správný, jde zobrazit méně dobro-násilně. Tady je feel good pocitu podřízeno vše - od výběru sympatických herců ve všech rolích přes scénář, hudbu nebo třeba lokace. I když, hudba - třeba tanec Adži se slavnou herečkou, natočený v bollywoodském stylu se vším všudy, už je otravný, mezi fanoušky Bollywoodu se fakt nepočítám. Na druhou stranu, s hudbou souvisí pro mě nejabsurdnější, a tedy nejvtipnější scéna: střet s anglickým imigračním policejním úředníkem jako kdyby vypadl z Monty Pythonů a už jen kvůli této scéně jsem zvažoval hvězdu navíc. (02.08.2018)

Fakír, který cestuje napříč Evropou i světem je vcelku líbivý film, protože divákům nabízí odlehčený pohled na současnou Indii i třeba migrační problémy Evropy. Ve filmu je svěží humor a především skvělá hudba a některá taneční čísla. Takové filmy mám rád, ale pravda je, že když se pořádně zamyslíte nad původním začátkem a vlastně i úplným závěrem snímku, tak veselé to nejspíš nebude. Sociální, ale i rodinná situace v této stále se populačně rozvíjející zemi jednoduchá není. Většina Indů žije v chudobě, nebude si moct vzít toho, koho bude chtít a mnozí umírají na ulici, aniž by si toho kdokoli všiml. Přesto zhruba takové filmy mám rád. Končí sice naivně pozitivně, ale co pro nás ostatní mít, než optimistickou naději? I když znalý současných problémů této země chápe, že se jedná opravdu o čistě naivní a naprosto nereálný příběh pro drtivou většinu obyvatel. (14.09.2023)

Tento film byl zvláštní, jiný. Evidentně chtěl sdělit nějaké poselství, ale pokud tam bylo, tak se ztratilo někde na hraniční kontrole před Anglií. V pestrobarevném filmu, okořeněném dvěmi písněmi, Ind cestuje do Paříže, aby našel svého otce, ztratí se, kráva mu ukáže cestu, pere prádlo na Italském letišti, sundá si košili, vypráví příběh, potká holku .... možná. Jo a nakonec ho otec vlastně ani nezajímá, protože koupil mamince urnu na popel z IKEA. (21.12.2018)