Křehké vztahy

Sice netlačí na city a v tomto ohledu je film symaptický, ovšem na druhou stranu dle tradičních klišé idealizuje "drsné" chlapy. Světonázor, že když mám svaly a myslím si, že jsem v právu, není třeba dodržovat zákony (bo su špica kluk), s tím se neztotožním a bude dále fandit "slizounovi" Štěpničkovi. (30.12.2011)

Na svoji dobu hezký film a hned je poznat, že to točil někdo kdo točit umí. Soběžně s tím ihned podle filmové hudby identifikujete jejícho tvůrce Petra Hapku. Hlavní roli si tu střihl Drtikol Kratina a kdo ví, zda role zdatného řidiče Ávie masakombinátu, který každý den rozváží maso bez ohledu na závěje a náledí mu o rok později nesmrtelného  Drtikola nepřihrála. Když jsem byl malý, měl jsem co se týče filmů dva prototypy filmových hrdinů - skutečných  chlapů. Jedním z nich byl Ruda Jelínek, který mne okouzlil jako major Hradec v Třiceti pohádkách majora Zemana a hlavně v roli  Jana Kubiše v Atentátu. Vladimír Kratina zase navždy jako Drtikol z  Prázdnin pro psa. Zatímco pan Jelínek byl spíše útlejší postavy, Kratina vždy vypadal jako borec, kterého fakt nechcete naštvat. :-) A nejinak je tomu i v tomhle filmu. Docela by mne zajímalo, jak by Štěpnička dopadl, kdyby Kratina ta svá dvě kladiva nedržel na ramenou! :-). Film nám umožní nahlédnout do nelehkého řemesla závozníků masa i různých fíglů, kterými si tehdy vedoucí restaurací a kuchyň hotelů pomáhali k nedostatkovému sortimentu. Ve filmu se zdá, že masa bylo habaděj, ale opak byl pravdou. Jenže to by soudruzi nedovolili zvěčnit, navíc by pak scénář získal hodně děr. Zaujalo mne, že někteří herci byli dabováni. A zajímavá byla i ne zrovna pozitivní role jíž se zhostil pan Menšík. Škoda, že mu nedávali hrát i role záporáků v takovýchto psychologických filmech. Ten příběh chlapíka, který kdysi uletěl, ale seká latinu mi bavil. I to jak ke své lásce získal dceru, byť k ní přišel jak slepý k houslím a zprvu vůbec netušil co to všechno obnáší mít dítě. Přesto to nevzdal i přes neskutečné provokace skutečného otce. Film působí velmi nostalgicky a tak nějak se mi vybavil text Když jsem já byl tenkrát kluk... ,,a vlétě větší hic a v zimě čistčí sníh...,, .  --- nevím, ale ty zimy byly tehdy prostě super. Metr sněhu všude, kosa jako blázen, ve vzduchu voněl kouř z uhlí... Jo to už dnešní generace nezažijí. Dotované kotle na pelety skoro nekouří :-). A jelikož film točil Herz, to by v tom byl čert aby tam nebyl nějaký hororový prvek. A jelikož k tématu to šlo zakomponovat jen těžce, vymyslel to nakonec vskutku geniálě a dokonce se sám obsadil do jedné z rolí. Dávám za 3 papoušky, kdyby byli v kleci tak by je snad mamka dovolila... * * * (27.10.2023)

To prostředí masokombinátu, ve kterém se odehrává první polovička tohoto filmu, mi přišlo hodně zvláštní. O něco zajímavější mi přišla část druhá, v níž se Vladimír Kratina v titulní roli snaží postupně sžít se svou nevlastní dcerou. Neměl to přitom vůbec jednoduché, být takto hned "hozen do vody" (poté, co jeho žena skončí v nemocnici), ale jak je vidět ze samotného konce filmu, zvládl to nakonec na jedničku.  Jedničku bych v tomto případě dal Petrovi Hapkovi za chytlavou filmovou hudbu, film jako celek ale hodnotím coby takový lepší průměr. (23.04.2022)

Už úvodní titulky, za nimiž se bezostyšně míhají scény z jatek toho nejdrsnějšího kalibru předznamenávají, že nepůjde o žádnou pohodovku k nedělnímu kafíčku. Kratinu jsem nikdy neměl rád, ale tady to dokázal pojmout tak dojemně, že jsem mu fandil. A dobře jsem udělal. :-) Kromě syrově syrových scén z jatek a celkem neobvyklých exemplářů socialistických výdobytků (televize, auta...) je třeba vyzdvihnout herecké výkony Vladimíra Menšíka a Františka Peterky. Pobavilo cameo Juraje Herze a nezklamal ultraslizký hnusák Jiřího Štěpničky. Ten chlap takový snad musí být i v reálu, to není možné, že to takhle hraje. :-D (23.09.2016)

Měla jsem tu čest znovu se podívat na "Křehké vztahy“ - po mnoha a mnoha předlouhých letech ... Věděla jsem, že jsou dobré - ale už jsem zapomněla, že jsou TAK dobré. Je z nich přímo cítit ŽIVOT - pravdivý a nefalšovaný, s opravdovými vztahy a s opravdovými emocemi. Patří do kategorie filmů, které se v českých zemích dnes už prakticky netočí. Stejně jako se nás virtuální svět reklamy snaží přesvědčit o stoprocentní účinnosti neobyčejných pracích prostředků (a já bývám v rozpacích, protože moje oblečení se přesto pyšní zvláštními, velice trvanlivými a velice neobyčejnými fleky), tak i čeští filmaři se nás ze všech sil snaží udržovat v iluzi, že dnes se v Čechách a na Moravě vyskytují pouze a jenom neobyčejní jedinci s neobyčejnými životy a se stejně neobyčejnými problémy hodnými zaznamenání na filmový pás. Pokud se v jejich zorném poli nějakým nedopatřením objeví jen trochu obyčejnější postava, většinou si s ní nevědí rady - a obvykle ji přetvoří v jakousi nereálnou karikaturu. Vážení filmaři a scénáristé, proberte se !!! Ten obyčejný svět s obyčejnými lidmi a s jejich obyčejnými osudy pořád existuje - a není to jeho chyba, že ho nevidíte. (23.07.2010)