Deváté srdce

Můj osobně nejoblíbenější pohádkový horor z rukou režiséra Juraje Herze vypráví o komediantech a studentovi, který (ne)zachrání princeznu. Podle mne hodně k již tak dokonalému vizuálu (nejen kamera Jiřího Macháně, ale i výprava manželů Švankmajerových) přispěla i hudba Petra Hapky - zvláště ten motiv rozvrzaných houslí mi zněl jako dítěti hodně dlouho v uších. Deváté srdce je pohádka, u níž se bojíte. Jenže tak nějak mile bojíte. Zatímco některé pohádky děsí a vyvolávají spíše hrůzostrašné sny (a to převážně ty moderní, české a českotelevizní), tahle sice straší, ale bez následných zlých nočních můr. Mladý student se zamiluje do dívky od potulných komediantů, které vede charismatický stařec v podání Josefa Kemra. Přijedou však do města, kde se dějí podivné věci - lidé se ztrácejí, princezna chodí jako tělo bez duše a hradní mág (dokonalý Juraj Kukura) mládne... Student, aby se vyhnul trestu, souhlasí, že princeznu v noci pohlídá. Pomáhá mu nejen hradní smutný šašek (František Filipovský), a tajemství, které odhalí, je může stát i život. Film se natáčel současně s filmem Panna a netvor (kde myslím se hranice pohádky a hororu překročily víc k tomu hororu, minimálně úvodní scénou s povozy obchodníků), zajímavostí je, že dekorace Vladimíra Labského sloužily posléze i pro filmy Tajemství Ocelového města a Kočičí princ. (11.02.2009)

V nedávném rozhovoru pro Reflex Juraj Herz řekl, že při jeho pohádkách děti utíkaly z kina. S kým jsem se o nich (Panna a netvor a Deváté srdce) bavila, každý říkal, jak ho děsily a měl z nich strach, ale všichni si je pamatují. Asi opravdu nejsou pro děti, protože to nejsou úplně typické pohádky, přesto však v sobě mají velkou sílu a doufám, že budou strašit i další generace dětí. (18.06.2009)

Přestože se film považuje jako dílo pro děti, je noční můrou dětského spánku. Nicméně pro příznivce ponurých pohádek je největším kladem strašidelná atmosféra, která provází filmem. Moje malá úvaha, ale v žádném případě film nekritizuje, spíše jenom předkládá můj pocit. Ať chci nebo nechci, musím uznat, že Juraj Herz se pohádky zhostil dobře a umí dávkovat přísady tajemného napětí, stejně zručně jako třeba dobrý kuchař v prvotřídní restauraci, ale jisté je, že by se nějaká nedokonalost také našla, ale nechci se pouštět do nějakého hlubšího rozboru. Úsudek, ať si každý udělá sám. (07.02.2010)

Juraj Herz kdysi v televizi říkal, že když nechtěl v 70. letech točit prokomunistická díla, točil radši pohádky. Natočil dvě - "Pannu a netvora" a "Deváté srdce", přičemž se obě umístily na předních příčkách festivalu hororových filmů v Madridu. No a "Deváté srdce" je z těch dvou ta temnější a drsnější. Už úvodní titulky s kostlivci mě dostaly a ač první polovina je (zdánlivě) klidná, dává tušit hororovým orgiím druhé půle. Výtvarná stránka je prostě geniální, hudba jednoduše mrazivá, herci perfektní - sympatický Ondřej Pavelka, smutný klaun František Filipovský, skvěle záporný Juraj Kukura, krásná mrcha Julie Jurištová či hrůzu nahánějící duo Přeučil - Kubáň. Potěší i závěrečný nečekaný zvrat a nepříliš pohádkový konec. Paráda. 90%. (23.09.2010)

K filmu jsem se vrátil po mnoha letech. Pamatuju si, že jako malý jsem se víc bál Filipovského šaška, než samotného Aldobrandiniho a že mě pokaždé fascinovaly úvodní titulky, kde vyskakoval jeden kostlivec za druhým. Pohádka určitě není pro děti, atmosféra, kterou Herz ve filmu nasadil funguje doteď pěkně ponuře a samotný děj taky není nijak pozitivní. Sice to skončí dobře, jak většina pohádek, ale i tak se hlavní hrdina musí dostat přes astrologovu oratoř, kde má stůl pro své oběti, kterým bere srdce a následnou zeď, plnou sklenic s bušícími srdci. Na mě film v závěru nezapůsobil, tak jak jsem si myslel a místy jsem se trochu nudil (a brutálně mě tankovala ta piha a šilhání, které obsahovala postava Aldobrandiniho) tudíž se ani záporák nedal brát moc vážně. Je to na hraně, a to hlavně kvůli atmosféře a dětské nostalgii. 68% (30.12.2016)