Deváté srdce

Pohádka s trošku nesmyslným začátkem, zřejmě se chtěl Herz trošku blýsknout manýristickým přístupem, když už to má být o alchymii. Trochu se to minulo účinkem, výsledkem je spíš chaos a tudíž nůďo. Druhá půle ale není tak zlá a konce se nakonec dočkáme včetně dobrého konce, kdy láska zvítězí nad zlem a nenávistí. 60% (10.12.2015)

Zajímavá nevšední pohádka s úžasně temnou atmosférou. Navíc je zde k vidění krásné město a zámek Litoměřice, a další půvabné zámky v Ploskovicích, Mnichově Hradišti a Praze-Tróji. Pohádka se věnuje temné stránce lidské duše, která je zde spojena s touhou po věčném životě a temných činech konaných z ryze osobních pohnutek. A samozřejmě jde o záchranu princezny z té nebezpečné temné moci. Potulný bezstarostný student Martin (dobrý Ondřej Pavelka) se díky své hravé lehkovážnosti dostává k nebezpečnému úkolu: záchrany dcery velkovévody. Vyzbrojen pláštěm neviditelnosti a s pomocí starého zámeckého šaška (František Filipovský) pak bojuje proti mocným temným silám, které vycházejí z touhy po nesmrtelnosti a zabíjení nevinných smrtelníků. Z dalších rolí: pouťařka Tonička (Anna Maľová), trpělivě čekající láska Martina, rozmařilá princezna Adriena (půvabná Julie Jurištová), snadně podléhající lákavým temným silám, pouťový loutkoherec (Josef Kemr), laskavý otec Toničky, astrolog Aldobrandini (dobrý Juraj Kukura), původce všeho temného zla, utrápený velkovévoda (Přemysl Kočí), toužící po záchraně své dcery, velkovévodský hejtman (Josef Somr), velkovévodský policejní rada (Lubomír Černík), lakotný hostinský (dobrý Václav Lohniský), Aldobrandiniho převozníci (Jan Přeučil a Augustín Kubán), a nový astrolog (sám režisér Juraj Herz). Zábavné, poutavé, správně strašidelné, s dovětkem, že prostý lid nikdy nebude zcela přijat mezi vrchnost, a s dobrým koncem s varováním. (13.09.2012)

Vůbec si nejsem jistá svým hodnocením, ono to je výborné, svým způsobem. Děsivé, tajemné, napínavé. Jenže taky to je dost strašné tou svou depresivní atmosférou, ponurým děsem, vše prostupující temnotou. Kdybych to poprvé viděla ještě o něco mladší, než jsem to viděla, nejspíš bych se začala v noci počůrávat. (20.04.2011)

V nedávném rozhovoru pro Reflex Juraj Herz řekl, že při jeho pohádkách děti utíkaly z kina. S kým jsem se o nich (Panna a netvor a Deváté srdce) bavila, každý říkal, jak ho děsily a měl z nich strach, ale všichni si je pamatují. Asi opravdu nejsou pro děti, protože to nejsou úplně typické pohádky, přesto však v sobě mají velkou sílu a doufám, že budou strašit i další generace dětí. (18.06.2009)

Vítejte v depresivní hororové, snově zamlžené vizi Juraje Herze, kterou bůhvíproč někdo označil za "pohádku". Vítejte ve světě, kde se potulný student, tragický klaun a jedna krásná povrchní hraběcí dcera stanou podivně nesourodou trojicí souputníků v bludišti chodeb pod zámkem, v němž tančí mrtví. A do toho všeho duní úžasná ponurá hudba Petra Hapky, která nemá v československé kinematografii obdoby... Kouzlo velkolepější, dějově pestřejší, drsnější a realističtější ze dvou Herzových pohádek, po jejichž shlédnutí by každé dítě do 10 let potřebovalo odbornou pomoc psychoterapeuta, jsem docenila až s poměrně velkým časovým odstupem. A dnes můžu jen konstatovat, že takovéto umění se u nás už prostě netočí... (07.12.2013)