Baba z ľadu

K tématu stárnoucí hlavy rodiny, která se vzepře potomkům a začne si žít svůj život, se u nás natočilo poměrně dost. Chápu, že je jiná doba a že poetika Högra s Medřickou v Romeovi a Julii na konci listopadu je už lehce passé, zatímco tady jsme svědky poměrně naturalistické scény, kdy si Zuzana Kronerová olivovým olejem promazává frndu, aby mohla kopulovat. Taky jsme uměli dělat filmy, kde se prolínalo několik dějových linií, které se vzájemně doplňovaly a byly humorné i smutné (Vesničko má středisková, Pelíšky). Zatímco tady jede jediná a poměrně nudná linka, kdy babě hrábne, začne se otužovat a spustí se s pochybnou existencí. Nášlap k humorným situacím ze života v podobě povinných sobotních obědů se nějak nedaří a všechny postavy se chovají úplně ujetě a v celkovým kontextu nelogicky. Jediná normální je tu Petra Špalková a jí pak stačí čtyři repliky na Českýho lva za vedlejší roli. Bábu z ledu dávám k ledu. (13.03.2018)

Tropický večer, přeplněné náměstí v Uherském Hradišti, červenec 2017. Přede mnou fronta na hambáče a párky v rohlíku, někdo mě málem polil pivem. Včera jsem si dala Bábu z ledu v klidu domova. Osobní dojem z filmu je asi příliš intimní, než abych ho tu chtěla sdílet. Mám ráda kameru Marka Diviše i příběhy Bohdana Slámy, tento jeho poslední mě zasáhnul asi nejvíc. Díky! (13.03.2018)

Mám ráda Slámovy malé obyčejné příběhy ze života, líbí se mi jeho práce s herci i ošumnělým prostředím, a obvykle obdivuji i jeho životné, propracované charaktery. Ale v tomto případě to byly bohužel právě některé příliš černobílé postavy, které narušovaly můj celkový zážitek z filmu. Týká se to především celé Haniny rodiny, a hlavně ukázkově schématické elitářské mrchy, v jinak výborném podání Tatiany Vilhemové. Pokud jde o celkový dojem, pořád je to nadprůměr z české produkce, jen se zdá, že tentokrát byl Sláma přeci jen o něco lepší režisér než scénárista. (17.02.2018)

"Adélo, potvoro žárlivá. Mezi lidi se neser." Bába mě začala nudit po dvou minutách příprav oběda a do pěti minut jsem nenáviděl celou její rodinu. Sláma mě prostě umí zaujmout. Pak se naštěstí objevili otužilci a slepice v depresi, kteří mi umožnili snímek dokoukat. Jenom s bábou v plavkách, bratry alias "noblesními pičusy" a jejich dvounohými slepicemi bych to do závěrečných titulků nevydržel. Takových "syrových" příběhů ze života kolem sebe totiž vidím spoustu, takže když před životem utíkám k filmu, tak doufám, že mě nedostihne. (14.05.2018)

Zamilovat se dá v každém věku, i když už lidé nejsou tak pružní na těle ani na duchu. Žel, ve filmu ze kterého ze všech směrů trčí, že cílí hlavně na festivalové publikum. V reálně pojatém příběhu se tak vyskytuje postava jak od Felliniho, samorostlý otužilec, který sdílí maringotku na břehu Vltavy, v jedné místnosti se slepicemi, z nichž s jednou má až podezřele blízký vztah. Takže slepice, v nepřítomnosti pána, upadá do deprese, což se projevuje tím, že klopí hlavičku. Že jsou si se slepicí souzeni, ostatně nasvědčuje, že slovní zásoba čackého starouše se omezuje převážně na slovo: „Proč?“, což neváhá opakovat několikrát za sebou (a ne, není to kvůli tomu, že by nedoslýchal). Spíš mi to připadalo jako mužská obdoba slepičího: Kvoook?“_____  Srdnatému plavci se slabým srdcem vstoupí do cesty jedna už poněkud opotřebovaná Popelka (tady se omlouvám Zuzaně Kronerové, kterou považuji za velmi dobrou herečku) a nastane milostná eskapáda pozdního podzimu. _____  Mezi realistické prvky, jako je vykořisťování seniorky rodinou, se přimíchávají nesmyslné schválnosti bez reálného základu, ale i bez jakéhokoliv magického potenciálu, cílící právě na diváky nezávislých festivalů. To je například soužití se slepicemi, proměna v Marylin Monroe, případně useknutý konec, kde jsem marně tápala v příbuzenských vztazích hrdinovy rodiny. Přetrval ve mě pocit nudy a falešnosti celého příběhu. SHRNUTÍ: Hodně umanutý festivalový film. (14.07.2021)