Hon na pačlověky

Kdyby neexistovala současná filmová přesycenost, tak tenhle film by po uzrání získal štempl kultu. Má humor - hodně, má dobrodužství - nemálo, má dojemné chvlilky - nemnoho, ale o to jsou efektivnější a co ještě má tenhle film ? No přece mejch pět hvězdic ! Pořadetelé Aussie Film Festu mají na startovací filmy frňáček, loni skvělej Taxik do Darwinu a letos tahle novozelándská prdel. Dobře Vy ! (18.11.2016)

Můj oblíbený režisér Taika Waititi v Honu na pačlověky volně navazuje na svůj někdejší film Kluk, který je ovšem říznutý Jenningsovým Malým Rambem. Na Novém Zélandu jsme byl a proto v tomto snímku cítím něco z jeho národních specifik - posedlost americkou kulturou a kinematografií (proto tolik odkazů a citací k filmům i hudbě) a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti, kiwíkové jsou prostě lidé z ,,konce světa" (Zde je to ještě zesílené lokací, většina filmu se odehrává v buši). K tomu pak přistupuje ještě motiv původního maorského obyvatelstva, který se logicky objevuje v tvorbě režiséra maorského původu. Oproti Klukovi ovšem Waititi upozadil sociální prvek a přidal nadsázku a hravost. Velmi zajímavá je režisérova poetika, která si mnohé vypůjčuje z výše zmíněného Gartha Jenningse, ale i z Wese Andersona a řady jeho epigonů. Škoda, že se Waititi nerozhodl ukotvit svůj snímek v jednom žánru, žánrová nevyhraněnost můj divácký dojem trochu tříští... (04.11.2016)

Než se Taika rozhodl že začne vyrábět rakev pro Thora tak točil dobré filmy a Hon na pačlověky je jeden z nich. Vyvážený mix dramatu, komedie a dobrodružství v nádherné přírodě Nového Zélandu. Hlavní dvojka je velmi sympatická a není problém jim držet palce a i když je konec extrémně přepálený tak to na výsledném dojmu nic nemění…75% (30.12.2023)

"Faulkner is cauc-asian? Well, they got that wrong because you're obviously white." ____ Mám neskutečnou slabost pro tyhle feel-good dobrodružný tragikomedie, který se odehrávají v lůně přírody (viz. moje milovaná existenciální parodie 'Švýcarák', kritika konformismu 'Captain Fantastic', anebo norská oslava cynismu 'Proti přírodě') - navíc tentokrát pod rafinovanou tvůrčí taktovku Taiky Waititiho, jednoho z mála současných tvůrců v rámci mainstreamu, jehož kreativní spektrum a sofistikovaný smysl pro absurdno si nedokážu dostatečně vynachválit.... Jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek i protentokrát sledujeme - a přestože premisa narativu může být sebevíc jednoduchá, je poutavá, vizuálně atraktivní a velice divácky vstřícná. Sam Neil od dob Jurskýho Parku navíc nebyl v tak šarmantní roli - pokud neberu v potaz inspektora Campbella, démonickýho záporáka z majstrštyku Peaky Blinders.... Výtky každopádně mám: jakožto ochránce zvířat jsem u loveckých pasáží kurevsky trpěl (do pejči lidi, od narození jsem vegetarián, a přesto jsem maskulinní švihák ( ͡° ͜ʖ ͡°)) a megalomansky laděná antiklimatická konkluze absolutně kazí finální dojem, a absolutně nezapadá do relevance kontextu snímku. Když vezmu v úvahu Taikův šílený smysl pro absurdno, šlo z daného matroše potenciálně vyšťavit mnohem víc - kdyby blaženě rozjímal nad půvabnou krásou neochvějný novozélandský přírody, implementoval několik excentrických situačních gagů, a reflektoval generační rozkol, udělal by líp. Možná jsem moc přísnej, ale tentokrát mě víceméně zklamal.... Verdikt: 7,9 pačuráků z 10 ____ "I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me!" (16.07.2020)

Na Hunt for the Wilderpeople jsem se těšila jako na Vánoce a k mému neštěstí jsem ho nestihla ani ve Varech, tak jsem si musela počkat až na domácí projekci. Vzhledem k tomu, jak vysoká byla moje očekávání, musím říct, že jsem trochu zklamaná. What We Do in the Shadows nemělo téměř chybu, tudíž jsem čekala komedii, která bude mít laťku ještě trochu výš. Zezačátku to vypadalo, že se Taika bude držet svých schopností, avšak humor nebyl přímo v tom duchu, ve kterém jsem ho původně čekala. Škoda, že si tam Louise Mills nestřihla o něco delší roli, ta mě tam bavila totiž nejvíc. Po hodince projekce mě to už přestávalo trochu bavit a bylo tak nějak jasné, že se to zpátky nevyšvihne. Sem tam zazněl ještě nějaký vtípek, ale celkově mám spíše průměrný dojem. Vyzdvihnu ale ještě skvělou hudbu a nádherné novozélandské exteriéry. A i přes mírné zklámání vyhlížím Taikovu tvorbu dál. (30.10.2016)