Hon na pačlověky

Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 (25.06.2018)

Psanci už tuší. Život ta klidná bouře. Splynout s buší.. Na počest Waititiho „endemitního“ filmu s úžasným soundtrackem jsem si dovolil složit oslavné haiku, ale zároveň musím hravému tvůrci vytknout, že všechna ty kostky ztřeštěného humoru, popkulturních odkazů a absurdity moc nepasovaly do puzzle sociálního dramatu a jeho očekávaného emočního vyznění. Několikaměsíční putování sedláckého Gandalfa a stále objemného Hobita mohlo svádět k dojmu, že novozélandská buš je plná čistíren oděvů a McDonaldů. Beru to tak, že v zemi, kde úřednice sociálky jezdí v obrněném transportéru, je možné cokoliv.. (14.12.2017)

Sam Neill je vyloženě výborný herec a jelikož se teď delší dobu ve filmech moc neobjevuje, byl jsem o to radši, že jsem si ho mohl zde patřičně užít. V kombinaci s Waititiho zvráceným humorem a z počátku záměrně nesympatickým Julianem Dennisonem (teď už jej znáte z Deadpoola) se jedná o vynikající feel-good film na propršené sobotní odpoledne. Nejsem fanoušek Waititiho režie, ale Honem na pačlověky mě vážně uchvátil a silně přemýšlím, že si v budoucnu doženu i nějaké jeho starší kousky. (07.07.2018)

Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. (12.07.2016)

Taika Waititi si před třetím dílem Thora střihnul další parádní komedii! Hunt for the wilderpeople je skvěle natočený, napsaný, zábavný, ale i krutý a Novým Zélandem umocněný DOBRODRUŽSTVÍ plný výbornýho soundtracku a parádních hereckých výkonů, který za deštivýho dne pobaví jako máloco (odpad dá fakt jenom úplnej idiot)! I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me. (19.09.2016)