Hon na pačlověky

Sam Neill je vyloženě výborný herec a jelikož se teď delší dobu ve filmech moc neobjevuje, byl jsem o to radši, že jsem si ho mohl zde patřičně užít. V kombinaci s Waititiho zvráceným humorem a z počátku záměrně nesympatickým Julianem Dennisonem (teď už jej znáte z Deadpoola) se jedná o vynikající feel-good film na propršené sobotní odpoledne. Nejsem fanoušek Waititiho režie, ale Honem na pačlověky mě vážně uchvátil a silně přemýšlím, že si v budoucnu doženu i nějaké jeho starší kousky. (07.07.2018)

Výjimečný film. Chlapec střídá domovy až se dostane k staršímu páru v horách, po večerech utíká svých 200 metrů, aby se zase vrátil. Společný útěk před světem se starým a nepříjemným Samem Neillem je však neopakovatelnou procházkou "zapomenutým" světem, kterého v dnešním mediálně/sociálním/online světě máme pramálo. Do děje navíc kromě skvělých herců (hlavně Julian Dennison je ve své roli opravdu skvělý) dostává i Waititiho absurdní humor a obrovská technická zručnost. Například montáž dlouhých záběrů s kamerou do 360 stupňů je promyšlená do detailu. Záběry berou dech (a někdy záměrně narážejí na "toho, co nese prsten"), Waititi se nebojí proplést příběh generačním srovnáním v podobě popkulturních odkazů (jen těch opravdu "nadčasových") a vše vrcholí v touze mladého tlouštíka být nejvíc cool zloduch (a zemřít v boji, jako nejlepší z hiphoperů nebo Klingonů;-)). Hon na pačlověka je tak ve výsledku perfektní podívaná, která funguje na jedinečné vlně nadsázky. (14.02.2017)

Lehké zklamání balancujcí u mě na hraně mezi třema a čtyřma hvězdama. Je to sice sympatické, bavil jsem se, ale zároveň jsem měl pocit, že jsem to všechno už někde viděl. Asi jsem čekal něco co se bude stylem více podobat předchozí, rafinovaně vtipné upírské taškařici, namísto "milé kopie" Wese Andersona... No nevadí. (21.11.2017)

Než se Taika rozhodl že začne vyrábět rakev pro Thora tak točil dobré filmy a Hon na pačlověky je jeden z nich. Vyvážený mix dramatu, komedie a dobrodružství v nádherné přírodě Nového Zélandu. Hlavní dvojka je velmi sympatická a není problém jim držet palce a i když je konec extrémně přepálený tak to na výsledném dojmu nic nemění…75% (30.12.2023)

Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 (25.06.2018)