Girl Power

Jako malá rekapitulace vývoje a seznámení se se skutečnými writerkami napříč celým světem výborné, i když se jaksi zapomnělo na Prahu, kde celá hip-hopová scéna, v níž je graffiti jen jeden ze 4 elementů, měla také velice slušný vývoj a silné kořeny, na poli breakdance, graffiti, djingu i rapu. Rozhodně respekt za všechny panely, které v Práglu i jinde zbombila ženská ruka, nicméně přehnaná familiérní zpověď a stěžování si na všechno kolem, zašlapává vše osvobozující a svobodné, co undergroundové graffiti přináší, někam na úroveň TV Nova, v horším případě až Barrandova. Graffiti scéna je zde krkolomně a za těžký prachy představována široké veřejnosti. Tohle není punk natož underground, Sany, ale ten vlak s nádherným pozadím pobřeží byl fakt námrd ;) (02.08.2017)

Je správne položená otázka, či má zmysel točiť film o grafitoch. Zmysel to pre niekoho možno má, no musíte byť cieľová skupina a musíte to mať v krvi. Vcelku slušne auto-myšlienkovo natočený dokument z prostredia komunity grafiťákov, pričom hlavne odkazy na zahraničné mestá boli zaujímavé. Každopádne mňa táto téma jednoducho nezaujala a nevytvoril som si k tomu vôbec vzťah. Čo dodať? Ako bolo spomenuté v samotnom dokumente, asi som len jeden z tých priemerných chalanov, ktorí grafiťácke baby jednoducho nechápu :) 45 % (07.02.2018)

Důležité věci napsala ve svém komentáři už uživatelka Wewerush. Téma a základní nápad na jeho zpracování jsou skvělé. Jen ho nedostal ten správný člověk a ze správného důvodu. Škoda, že ufňukaná, nesebevědomá, vnitřně naprosto nesvobodná Sany vlastně nikdy nepochopila odvážný nápřah a osvobozující rozměr grafitti, a tak za všemi svými idolkami vlastně snaživě a dotěrně "dolézá", sama v sobě a svém ordinérním životě uvězněná jako moucha v pavučině, aniž by si to ale chtěla připustit. Naopak, veškerým svým konáním, film v to počítaje, se snaží si o sobě vsugerovat opak. Lze s ní soucítit, lze ji litovat, ale nelze její důvody věnovat se grafitti a všem jeho ikonám přehlížet. Film je tak v celé své délce obsahově a vyzněním zatížený pocitem trapna za Sany a při mnohých scénách, kdy pro doument úplně zbytečně dává prostor svým "trápením", "lítostivosti" a notorickému vysvětlování, jak důležité a odvážné věci to jako holka přece podniká, i pocitem trapna z ní - kdyby se rozhovorů se slavnými writterkami chopil někdo zdravě sebevědomý, kdo je stejné krve, mohl z toho být fantastický, strhující film, který by se od nich dozvěděl ještě úplně jiné věci - na položených otázkách záleží. Takhle je to ale bída a smutek z uzoufání, film, který se nešťastná holka pokusila natočit, protože ji u holek grafiťaček přitahuje síla, kterou v sobě sama postrádá, aniž by si to ale uměla přiznat, a tak film věnuje tomu, že se pořád pokouší řadit mezi ně. Bolí z toho u srdce, upřímně. Stejně katastroficky se bohužel její pochroumaná osobnost podepsala i do formy dokumentu - místo sestříhání použitelných scén do přijatelného tvaru čelíme dlouhým stopážím vysvětlování, proč něco nešlo natočit, jak jí chybějí peníze nebo spolehliví kamarádi, aby natočila tenhle či onen skvělý rozhovor - někdy zobrazované Sany dokonce usvědčuje z liknavosti a nalhávání - proč ve Vídni utráceli peníze a čas vyjídáním banketů, místo aby prostě natočili cokoli? Její přístup má i do přístupu odhodlaného dokumentaristy často daleko, zvlášť ve chvílích, kdy ji přemáhají její sklony k beznaději a depresím. **** Čili jestli Vás nezajímá čistě grafitti jako takové, ale ženská/dívčí síla, běžte se raději v rámci Jednoho světa podívat na Hooligan Sparrow, Speed Sisters nebo Radical Grace. Jinak je to víc psychologický film o jedné nezralé, rozpolcené dívčí osobnosti, která se zhlídla v silných holkách se sprejem. *~~ (08.03.2016)

...."ufňukaná, nesebevědomá, vnitřně naprosto nesvobodná Sany, která vlastně nikdy nepochopila odvážný nápřah a osvobozující rozměr grafitti a která za všemi svými idolkami vlastně snaživě a dotěrně "dolézá""(JitkaCardova-citace), natočila film o lásce ke grafitti, o dechberoucí vytrvalosti jít si za svým snem a o respektu a úctě k ženám, které jsou na poli tohoto kontroverzního umění světovými autoritami, nebo třeba jen aktivními writerkami. Tím, že o sobě promluvily na kameru do filmu "Girl Power", vyjádřily směrem k Sany mnohé. Film je upřímný, inspirativní a vitalizující. Obyčejná neobyčejná holka od vedle-Sany nasere svou dětinskou odvahou a pak tou samou odvahou skvěle překvapí. Z mnohých udělá místo kritiků filmu psychology... (08.03.2016)

Rozhodne zaujímavý a asi aj pomerne unikátny dokument a aj sa dobre pozeral. Len ja sa nedokážem preniesť cez to, že tagovanie stien, vlakov atď. považujem za vandalizmus. Nevidím na tom nič pekné a už vôbec nie záslužné. Že chcú ľudia po sebe zanechať nápis, to nepovažujem za ospravedlnenie. Možno som v istých veciach konzervatívna, ale vyrástla som s průpovídkou "jména hloupých na všech sloupých". Umelecké (v tomto filme "legálne") graffiti a "murals" (nástenné maľby) je úplne iná kategória, TO obdivujem a rešpektujem. Ale čarbanie po vlakových súpravách sa mi hnusí, sorry. Jednoducho nemám rada ničenie, fandím tvoreniu. V tom vidím rozdiel medzi tagovaním a maľovaním graffiti. (11.08.2017)