Ring

Podle očekávání mě originální Ring nijak extra nezaujal. Už to tak asi bude, že mě japonské filmy tak nějak obcházejí bez většího povšimnutí či oslovení. Kdyby nebylo toho skvělého nápadu, který dal vzniknout americkému remaku, dal bych asi jen dvě hvězdy. Není tu totiž už moc co obdivovat. Herecké výkony nejsou ničím extra a děj obsahuje pár hluchých míst, které trošku nudí. Jsem ale rád, že tvůrci měli dost soudnosti na to, aby film nenatáhli na dvě hodiny, jak tomu v Asii bývá zvykem. No, tenhle film si své fandy určitě najde, ale já se stejně raději vrátím k americkému remaku. (07.04.2012)

(1001) Bohužel jsem už natolik ovlivněná všemožnými parodiemi, že ani u tohohle, ani u amerického remaku jsem se ani za mák nebála. Hudba je sice nervydrásající a stejně tak i nehybná a "povýšená" kamera, která se na dění dívá krutě a jízlivě "a já to vím, co se stane, a vy to nevíte a postavy to neví a já z toho tím pádem těžím", ale kvůli znalosti těch parodií už se tím můžu leda bavit. Navíc mi tady přišla docela dost nešťastná volba hlavní představitelky, protože děs jsem jí nedokázala uvěřit ani omylem, spíš mi taky připadala, že se tomu všemu akorát tak směje pod vousy. Takže opět zklamání. Moje pátrání po strašidelném hororu pokračuje. (16.07.2009)

Japonský Ring je jednodušší a přímočařejší než jeho americká podoba, hlavní hrdinové jsou skutečně celých sedm dní vyděšení z osudu, který je čeká. Samotný příběh je trochu jiný, pro mě osobně zajímavější ve vzpomínkách na doktora a jeho výzkumy. Víc se mi líbil i samotný závěr. Pravda je, že americký je možná děsivější, ale vzhledem k tomu, že jsem ho viděla dřív, je to asi pochopitelné. (08.05.2005)

Americký remake (který jsem jako většina viděl dříve) je příběhově dokonalejší a pestřejší, vizuálně stylovější a filmařsky originálnější. Zatímco u Verbinského snímku jsem byl třikrát na záchodě a po skončení jsem si raději šel vypnout telefon, japonská verze už mi přes veškerou snahu způsobila jen drobné mražení vyvolané velkou měrou tím, že jsem se na film díval 20. září (kdo film viděl, jistě chápe). Když ale odhlédnu od slavnějšího remaku, zůstane mi jeden z nejoriginálnějších a stále i nejnapínavějších hororů vůbec, který se opírá výhradně o skvělý příběh a k silnému diváckému ohlasu nepotřebuje ani krev a násilí, ani hromadu digitálních efektů. Poctivá japonská filmařina, která bude jako zrod velkého fenoménu dobře koukatelná za deset, dvacet a možná i padesát let. 75% (21.09.2013)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)