Cesta do fantázie

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10/// +charaktery postav, chytrý příběh, dialogy, animace -žádná akce, málo efektů, úvod i konec mohl být delší/// Překrásná podívaná, kterou mě kazil fakt, že se dívám jen na TV a trošku škoda, že jsem před 5 lety nezašel do kina. Bohužel tak či tak animace nemá na soudobou počítačovou animaci. Hudba je krásná, ale je tižší a nevypluje tolik na povrch, není jí moc. Některé postavy se mi vážně nelíbili, ale jinak jejich chraktery a jejich jednání je výborné, v tomhle směru se dá jen chválit. Když byl závěr s rodiči jak již opouštějí tamní svět, tešil jsem se, že dívenka je bude přesvědčovat co se stalo a že to bude ještě chvilku pokračovat, ale konec přišel rychle. Celkově jsem se moc nenudil a hlavně na první polovinu koukal s otevřenou pusou, možná jsem jen toršku nechápal děj, snad moc nepředvídatelný, težko řict, nevím. Ale jistě si pustím Miyazakiho další filmy/// Celkem 74%/// (06.09.2006)

Příznivci ťamanských manga bajek nechť se na mne nezlobí (anebo jo, mně je to u análního otvoru), ale jejich nadšení ve mně vzbuzuje nedůvěru v jejich příčetnost. Fakt se vám tolik líbí animace postav s nosánky velikosti průměrného beďara a očima jak mlýnská kola? Opravdu vás nesrala ukvílená holčička a její dementně se chovající rodičové? Neiritovala vás nesrozumitelnost symbolů a motivů, nepochopitelnost jednání všech těch makabrózních postav? Já jsem teda v první polovině trpěla jak chlap s rodinnými klenoty beznadějně přiskřípnutými mezi zabouchnutými dveřmi. Postupně jsem v sobě vyhrabala trochu pochopení a tolerance, pochválit můžu grafiku prostředí a sem-tam zajímavý nápad, ale stejně si nejsem jistá, jestli třetí hvězdička není až moc pro divně jeblou pohádku, u které jsem 4x vytuhla, než jsem ji byla schopná dokoukat. 50% s očima přivřenýma tak, že bych byla zaměnitelná se spící asiatkou. (18.12.2012)

80% - Kvality tohohle dílka jsem docenil až dlouho poté, co jsem jej viděl v kině. Tam mi to přišlo divné. Postupem času jsem si ale uvědomoval, že jsem viděl zajímavou pohádku s pěknou animací, někdy sice trochu nudícím, ale přesto dobrým příběhem a plnou těch nejbizarnějších nápadů... (09.05.2007)

Japonské animáky nejsou zdaleka můj šálek čaje (alespoň jsem si to myslel) a proto mi Cesta do fantazie ležela dlouho doma ladem. Prostě jsem na film tohoto druhu neměl pražádnou chuť. .... Přeskočím na závěr. Cesta do fantazie je úžasná podívaná s originálním nepřehlédnutelným příběhem a ještě mnohem zajímavějším zpracováním. Těžko se dá vyjádřit pocit, který divák zažívá při sledování tohoto dobrodružství. (26.08.2009)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)