Ornitológ

Ok, nejspíš to je inspirované životem svatého Antonína Paduánského, sice o něm vím strašně málo a po tomhle filmu nejsem o moc moudřejší, ale dobrá, beru, přece jenom, jestli z Deníků Andreje Tarkovského dobře pamatuji, tak kdyby Tarkovskij neumřel, tak by jeho další film byl právě o svatém Antonínovi. Ale tohle se tváří strašně meditativně, pravda je však taková, že tu jde o to, že tu hlavní hrdina na dlouhé cestě poznává sám sebe a mění se v lepšího. To samo o sobě nezní vůbec špatně, jenže ona z toho je ve finále gay romance. Ok, to by se pořád ještě dalo překousnout, jenže mě, jakožto heterosexuála celkem iritovalo, že tu hlavní hrdina pobíhá celý film polonahý a úplně zbytečně. A hlavně ten film je tak, ale tak strašně utahaný a nudný, že to snad ani není možné. Přírodu to má sice hezkou, kamera je úchvatná, ale že by to celé byl fascinující zážitek, to fakt ne, já se u toho hodně nudil. Navíc u nějakých scén mám dojem, že se autor chtěl vybít ze svých obsesí. A já tak nějak nechápu, co by mě na tom mělo bavit. A že by to bylo nějak křesťanské, to ne (nepamatuju si, že by tu za celý film padlo slovo o Bohu), spíš tu jen je, vlastně úplně zbytečně, tohle sebepoznání jednoho gaye by si vystačilo i bez svatého Antonína a vypadalo by to úplně stejně. 2* (11.04.2019)

S nemým úžasom som čumel, akou cestou a akými zvratmi sa film uberá. Normálne mi padala sánka v jednom kuse. Aj som chcel dať plný počet, ale občas ma film nudil. Dobré sú komenty niektorých užívateľov, ktoré som si na konci filmu prečítal a dosť mi osvetlili jeho podstatu. Moje hodnotenie je však nezávislé na týchto komentoch. (01.08.2018)

Odhaduji, že na tenhle film budou koukat takové tři základní skupinky lidí. A napadlo mne to u tabulky hodnocení uživatelů. Rozdělme si je na A, B a C. Skupinka A jsou věřící lidé znající životy Svatých, případně ještě navrch k tomu znají tvorbu João Pedro Rodriguese. Ti asi hned pochopí souvislosti, podobenství, katarzi hlavního hrdiny, transformaci... A zřejmě budou filmem opojeni a nadšeni. Pak je tu druhá skupinka B, která vůbec netušila do čeho šla a pak už jen a jen zírala co se to před nimi vlastně odehrává. Řadím se k této skupince, ovšem jen částečně. Tato skupinka z šoku prakticky po celý film nevyjde a na konci bude sedět a říkat si.. eh, co to, viděl jsi to taky ??? Skupinka C jsou ti co ve filmu tušili něco víc než ti ze skupinky B a i když ne vše pochopili, film je jako celek velice zaujal. A sem se řadím já. Film zaujal a to moc. On je to vlastně takový neskutečný žánrový mišmaš od téměř klasického dokumentu o hnízdících roháčích, po survival drama se vším všudy. Ale aby toho nebylo málo máme tu i horor, gay zápletku a nakonec spiritisticko mysteriózní záležitost se silně náboženským podtextem. Jestli jsem všemu rozuměl? Ne. Ale protože jsem tušil, že se to točí kolem Archy Noemovy a hlavně kolem Sv. Antonína z Padovy, dohledal jsem si o tomto muži na konci filmu informace a leckde se mi rozsvítilo... Jestli mně film zaujal? Rozhodně. Krásná kamera a one man show Paula Hamy udělaly z filmu silně nadprůměrný zážitek. K tomu samozřejmě překrásné prostředí a příroda... Co mi tam vadilo byla ,,milostná scénka'' na pláži, eh.. kdyby to alespoň byly ty Číňanky... No, ale tak si alespoň dámské publikum přišlo na své .-). Shrnu-li to, čím více nad filmem přemýšlím, tím více si říkám jak to bylo zajímavé. Byly momenty, kdy jsem ani nedutal... Proto i když jsem z céčka a ne áčka, dávám za 4 zahozené pilulky u opuštěné nádrže se špinovou vodou a rybami... * * * * (06.11.2018)

Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu. (05.07.2017)

Jak jste se octli v tak kalné vodě, proč nevyhledáte si vody čisté? Nejpokročilejší Rodriguesův očistec, kterým se definitivně ustavuje jako nejzajímavější autor současného queer cinema. Ačkoliv některé z motivů se opírají o život svatého Antonína z Padovy, náboženské obrazy a souvislosti si Ornitolog vypůjčuje zcela volně (průchod archou noemovou), míchá je s lokálními kulturními specifiky (ohrožená mirandština) a skládá z nich autobiografickou pouť nad klasickým motivem "muže v lese" na cestě za vírou a sebeobjevením. Kamera Rui Pocase je božská: krajinu říčního kanonu využívá až na dřeň a záběry, kde se sledující ornitolog stává sledovaným, jsou neustálým zdrojem úžasu. (18.11.2016)