Rip Van Winkle no hanajome

Tak tohle mi trošku zavánělo artem. Na začátku mě neskutečně štvala hlavní hrdinka, nejraději bych ji vzala smetákem po hlavě. Nedokázala jsem ji vůbec litovat a říkala jsem si „To všechno máš za to, že jsi taková naivka“ ale kdesi po první třetině (téměř tříhodinového filmu) se to začalo vyvíjet a já zjistila, že povaha hlavní hrdinky skvěle zapadá do prostředí veliké vily plné jedovatých potvor a především k tajemnému Rip Van Winklovi. (22.05.2020)

O čem to je? Krátce to popsat nelze, takže jen náznak úvodní premisy, která je opravdu jen nepatrným zlomkem filmu a skoro vůbec nenapoví, kam až se děj postupem času dostane. OK. Hlavní hrdinkou je zakřiknutá part-time učitelka, která se na netu seznámí se svým (budoucím) manželem. Jelikož ona nemá koho pozvat na svatbu a nastávající má zase hostů jak máku, tak aby to nevypadalo blbě, hrdinka si přes online známého najme hosty profesionály. Onen online známý, který má na řešení podobných atypických problémů přímo firmu, hraje v zápletce filmu významnou roli. Vysvětlovat více je nemožné. Prozradím jen, že hrdince se "trik" se svatebními hosty vymstí a začne se postupně zaplétat do stále méně a méně záviděníhodné situace. Mimochodem v tomto momentu nejsme ani ve čtvrtině filmu. Celkově tedy jde o (nejen) romantické drama (nebude žádným velkým spoilerem prozradit, že romantickým protějškem výše zmíněný manžel příliš dlouho nebude). Tříhodinová (director's cut) stopáž se ani moc nevleče, příliš nenudí, ale chytlavostí také tedy vůbec neoslní. Herecké výkony jsou ale jednoznačně tím nejlepším na celém filmu. Scénář ani režie mě příliš neoslovili, ale fanoušci pana Iwaie (či velkolepých dramat o životních strastech) si jistě přijdou na své. Na závěr jen upozorním, že "Mysteriózní" rovina moc onoho mystery v tom tradičním smyslu slova nenabídne, lépe řečeno se o to ani příliš nesnaží. Mysterie tu sice je, ale dá se ve všech případech snadno s trochou bystrosti prokouknout (nejde o výtku, jen uvádím na pravou míru). Jak už jsem zmínil, film si své publikum jistě najde, ale mě to prostě tentokrát tuze nebavilo... a to mám podobné japonské festivalovky rád. (19.09.2016)

Příběh, který si zaslouží dešifrovat a zamyslet se nad ním. Co tím chtěl autor říct? Co byly zač jeho postavy? Pokud si člověk jen neřekne, že je to obyčejný předlouhatánský film, ve kterém se vlastně nic pořádně neděje, hudbu v pozadí nám Kuwabara dodá jedině tak, abychom si ji nevšimli, nečeká nás žádné vzrušení, pokud poodstoupíme od té fádnosti a „nudy“, tak třeba zjistíme, že je to poměrně komplexní a dobře vystavěný snímek. Kde má vše své místo, i jeho postavy zastupují to, co zastupovat mají – ať je to kus společnosti nebo jen minoritní hlas. Herců se neobjeví mnoho, ale ti důležití tu každodennost a téměř všednost dobře zahrají. Celé to stojí na nevýrazné Nanami, jež ztvárnila Kuroki Haru. Své kouzlo, kterým dokáže na sebe strhnout pozornost, zde upozadila a opravdu z ní byla puťka. A moc pěkná puťka. Pořád se té herečky nemohu nabažit. A pak tu byl Ajano Gó, zastupující anonymní firmu společnosti. Už jen ten způsob, kterým mluvil, z něj dělal někoho mimo dosah, někoho, na koho nemá smysl spoléhat, pokud mu to nic nevynese. Ale jimi to samozřejmě nekončí. Koukejte se pořádně, není to film na zahnání nudy. Titulky. (05.10.2016)

Nevím, co na tomto filmu bylo romantického, co ale vím, je, že působil neobvykle, místy pro diváka dost zmateně. Hned svou myšlenku vysvětlím, byly okamžiky, kdy jsem si nedokázala pokračování představit a nevěděla jsem, co od filmu čekat. S odstupem, když vím, jak film skončil, tak si vlastně říkám, že to byla jakási skládačka, jedna část pasovala do druhé. Na snímek se nesmíte dívat, jako na jednu velkou nudu, protože v tom případě jej můžete klidně vypnout. Hodně se mi líbil vývoj příběhu a potažmo jeho postav. Působily originálně, jejich životy nebyly obvyklé a každý měl svá tajemství, která nechtěl ukázat světu. Nemám nic na vytknutí, případné chyby si musí najít každý sám, stejně tak si každý musí film zařadit, sama nevím, ke kterému žánru vlastně patří. (25.11.2017)

Tie najuletenejšie a najpodivnejšie filmy prichádzajú vždy z japonskej produkcie, ale The Bride of Rip Van Winkle mi príde uletený len takým tým najcivilnejším spôsobom a práve toto mu nedovoľuje byť viac, než len takým obyčajným priemerom. Tento film jednoducho potreboval nejaký osobitý režisérsky rukopis, toto bola vlastne len taká monotónne natočená podivnosť a to ma dosť mrzí. Ale zlé to určite nebolo, tie tri hodiny nakoniec ani nebol nejaký problém, dejovo mi to prišlo pomerne zaujímavé a určite nepredvídateľné, takže som bol celkom zvedavý, čo bude ďalej, ale celkovo to nedokáže strhnúť, chýba aj lepšia gradácia a zároveň sa tu nenájde ani jedna scéna, ktorá by sama o sebe stála za výraznejšiu pozornosť. A moc to nepodporia ani herci, síce sa tu objavia aj známejšie tváre, ale jednoduchu žiadna postava nie je dostatočne zaujímavá, rovnako ani vzťahy medzi nimi. A tak je tu film, ktorý určite neľutujem, že som si ho pozrel, čo sa týka prakticky všetkého, čo sa vymyká štandardnej produkcii, ale inak žiadna stránka dostatočne nevyniká, takže sa to nedá ani moc odporučiť. 58% (11.11.2016)