Zjazvená tvár

Precizní reflexe reality organizovaného zločinu dvacátých let. Jde o řadu autentických situací spjatých s životem Al Caponeho (masakr na svatého Valentýna, první použití Thomsonů, války gangů – zabití „květináře“ atp.) s mnoha faktickými detaily. Celé je to skvěle zakomponováno do života ústřední postavy Tonyho, který jakožto zrcadlo Caponeho buduje své impérium na základě násilí, prohibice a nezákonných aktivit. Film ve variantě, v jaké byl puštěn do kin, kritizuje tehdejší společenský stav a dává za ideál příkladnou policejní práci, jež vede až k zabití Tonyho. Na svou dobu je násilí zobrazováno otevřeně jakožto nástroj moci. (16.03.2009)

Kdo by se nechtěl mít dobře a být v balíku? Jsou lidé, kterým nevadí dosáhnout toho díky organizovanému zločinu aneb jak jeden mladík ke štěstí přišel jako jeden z předních členů gangu. V zásadě se jedná o zajímavou a napínavou mafiánskou jednohubku, která dokáže zaujmout dokonce natolik, že jsem fandil hlavnímu hrdinovi, byť je to vlastně jen obyčejný zločinec, který ztělesňuje všechny špatné lidské vlastnosti. Což znamená, že tento film byl zřejmě natočen dobře, a to je na tom to fascinující. Za mě osobně se jednalo o zajímavou žánrovku, místy skvěle odlehčenou a plnou zajímavých postaviček. Zde se určitě jedná o jeden z těch více zapamatovatelných filmů. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)

Na rozdíl od mnohých jiných jsem novější verzi s Pacinem neviděl, takže nemůžu zatím srovnávat (už teď ale vím, že si De Palmův počin někdy musím dát). Zpočátku jsem měl s hlavním (anti)hrdinou problém, svým neustálým šklebením působil jako karikatura (naivně jsem čekal „profil“ drsňáka) a vůbec mi ten nucený humor neseděl (pousmál jsem se snad jen nad schováním zbraní u holiče a naopak mě strašně iritoval neschopný poskok, hlavně telefonováním). Postupně se mi ale podařilo na Tonyho zvyknout a dokonce mu i čím dál víc fandit (vadil mi pak jenom jeho „přístup“ k sestře). Příběh jako takový mě vcelku bavil, ale ač budu znít jako věčně nespokojený divák, kratší délka filmu paradoxně uškodila (scéna s „časovým“ Tommy Gunem sice nebyl špatný nápad, ale 2-hodinová stopáž by snímku slušela více, občasná zkratkovitost je bohužel cítit). Technická stránka ušla (třeba taková jízda autem…na jednu stranu nechtěně úsměvná zadní projekce a na druhou naopak parádní automobilová honička). Konec byl samozřejmě předem jasný, ale ani trochu se mi nelíbil (tvůrci měli potřebu udělat v závěru z Tonyho sraba a ještě k tomu prosícího, což byl od nich vyloženě hnus). Tento docela dost nevyrovnaný snímek tak hodnotím pouze lepším průměrem, rozhodlo u mě to otravně moralistní vyznění (nejvíc citelné právě ke konci), které pohřbilo původně dobře myšlenou výzvu vládě. (12.04.2015)

Videl som De Palmov remake s Al Pacinom a tak som považoval za potrebné pozrieť si originál. Musím priznať, že ma nenadchol. Určite má svoju historickú cenu a význam pre nakrúcanie ďalších gangsteriek. Paul Muni vtlačil filmu pečať svojej osobnosti, ale ostatní herci hrali dosť toporne a k celkovému dojmu prispeli aj dialógy, ktoré pôsobili dojmom, že uplynul iba krátky čas od nástupu zvukového filmu. Film je aj dnes pozerateľný, ale treba sa obrniť pochopením pre muzeálne exponáty. (12.05.2018)

Najprv som videl Skarfejs z roku 1983, a az teraz tuto staru klasiku. Hawks bol megatalent na reziu, nemozno zapriet talentovanu reziu, a na 30. roky ide fakt o vybornu krimi dramu. Herci mi sice toho vela nehovoria, ale krimi zapletka je vyborna, tempo strhne a nepusti a dialogy patria medzi vybrusene. Pre mna dalsi vyborny film z 30. rokov : 85 % (26.04.2016)