Zjazvená tvár

Najprv som videl Skarfejs z roku 1983, a az teraz tuto staru klasiku. Hawks bol megatalent na reziu, nemozno zapriet talentovanu reziu, a na 30. roky ide fakt o vybornu krimi dramu. Herci mi sice toho vela nehovoria, ale krimi zapletka je vyborna, tempo strhne a nepusti a dialogy patria medzi vybrusene. Pre mna dalsi vyborny film z 30. rokov : 85 % (26.04.2016)

Méně mainstreamové než novější bráška, ale neméně zajímavé a i navzdory stáří filmu s dostatečným tahem na bránu. Ve své době snad i malinko nadčasové a hlavně odvážné dílo. Zlomyslný zoubek času se na filmu přeci jen podepsal. Historická cena je přesto neoddiskutovatelná. Byl mi sympatický i jakýsi lehký morální podtext celého filmu. Krásná výpověď podtrhující fakt, že USA byla od vystrnadění původních obyvatel opravdu velmi divokou zemí, kde zločinnost měla výsadní postavení. Ani se tomu nechce věřit, že mafie tehdy prosazovala svoji moc takhle veřejně a bez okolků. Úplně odvařený jsem z filmu nebyl, a dokonce jsem u něj dokázal usnout, ale své nesporné kvality rozhodně má a působí překvapivě docela moderním dojmem. Lepší 3 kousky. (13.12.2019)

V době, kdy ženy byly opravdu hezké a kdy gangster nebyl idiot v teplákách se zlatým řetězem, ale elegán v obleku se samopalem u pasu, vznikl v Hollywoodu film, který se zalíbil samotnému Alu Capone. Zjizvená tvář s Paulem Munim bude mít navždy tu smůlu, že bude většinou diváků srovnávána s De Palmovým geniálním remakem z roku 1983, jednou z mála dobrých předělávek ve filmových dějinách. Tam, kde Howard Hawks a Ben Hecht neměli dost prostoru, dokázal Oliver Stone využít prázdná místa ve scénáři a povýšit dobrou gangsterskou klasiku na depresivní příběh, který se díky brutálnímu De Palmově podání vryl do paměti nejen fandům mafiánského žánru. Původní verze vůbec není špatným filmem, ale ze srovnání s následovníkem vychází bohužel jako méně zajímavý počin. (1 028., 29. XII. 2014) (29.12.2014)

Na rozdíl od mnohých jiných jsem novější verzi s Pacinem neviděl, takže nemůžu zatím srovnávat (už teď ale vím, že si De Palmův počin někdy musím dát). Zpočátku jsem měl s hlavním (anti)hrdinou problém, svým neustálým šklebením působil jako karikatura (naivně jsem čekal „profil“ drsňáka) a vůbec mi ten nucený humor neseděl (pousmál jsem se snad jen nad schováním zbraní u holiče a naopak mě strašně iritoval neschopný poskok, hlavně telefonováním). Postupně se mi ale podařilo na Tonyho zvyknout a dokonce mu i čím dál víc fandit (vadil mi pak jenom jeho „přístup“ k sestře). Příběh jako takový mě vcelku bavil, ale ač budu znít jako věčně nespokojený divák, kratší délka filmu paradoxně uškodila (scéna s „časovým“ Tommy Gunem sice nebyl špatný nápad, ale 2-hodinová stopáž by snímku slušela více, občasná zkratkovitost je bohužel cítit). Technická stránka ušla (třeba taková jízda autem…na jednu stranu nechtěně úsměvná zadní projekce a na druhou naopak parádní automobilová honička). Konec byl samozřejmě předem jasný, ale ani trochu se mi nelíbil (tvůrci měli potřebu udělat v závěru z Tonyho sraba a ještě k tomu prosícího, což byl od nich vyloženě hnus). Tento docela dost nevyrovnaný snímek tak hodnotím pouze lepším průměrem, rozhodlo u mě to otravně moralistní vyznění (nejvíc citelné právě ke konci), které pohřbilo původně dobře myšlenou výzvu vládě. (12.04.2015)

Kdo by se nechtěl mít dobře a být v balíku? Jsou lidé, kterým nevadí dosáhnout toho díky organizovanému zločinu aneb jak jeden mladík ke štěstí přišel jako jeden z předních členů gangu. V zásadě se jedná o zajímavou a napínavou mafiánskou jednohubku, která dokáže zaujmout dokonce natolik, že jsem fandil hlavnímu hrdinovi, byť je to vlastně jen obyčejný zločinec, který ztělesňuje všechny špatné lidské vlastnosti. Což znamená, že tento film byl zřejmě natočen dobře, a to je na tom to fascinující. Za mě osobně se jednalo o zajímavou žánrovku, místy skvěle odlehčenou a plnou zajímavých postaviček. Zde se určitě jedná o jeden z těch více zapamatovatelných filmů. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)