Oliviére, Oliviére

příběh s velmi bolestným dějem a překvapivým koncem.Fakt mě to dostalo na kolena i když některé scény byly dost nedotažené,překotné a jakoby šité horkou jehlou.Myslím že režisérka měla na postavě Olivera víc zapracovat - přišlo mi,že jeho role je tam jenom přidaná hodnota aby ten konec byl překvapivý.Věc názoru.. Ale u mě dobrý. (24.05.2015)

Pohřešovaný, zmizel v obilných polích. Nic nás už nečeká, jen pusto a prázdnota. Slzy stékají s tvojí pomocí. Smutek, bolest, osočování. Návrat ztraceného syna. Radost, euforie, nečekané procitnutí. Buď u nás vítán. Je to ON?! Vytržené listy z památníku dětství. Vrať se k nim zpátky v dospělosti. Rodinné shledání, pravdy zjištění, mezi "sourozenci" jiskření, láska stojí v popředí. (24.05.2015)

Jak popsat tvůrčí klady francouzského dramatu v režii Agnieszky Holland, abych příliš nespoileroval? Tak mohu říct, že do napětí mne svým způsobem ponořil již úvodní prolog, který v první větě informoval, že film je inspirován skutečným případem a v druhé zase, že podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná... tak jsem si říkal, neodporují si ty dvě prohlášení navzájem? Ale po skončení filmu s tímto pohlcujícím vyprávěním mám pocit, že tohle skloubení zde možné, ba reálné bylo. Příběh o ztraceném a možná i znovunalezeném Olivierovi by mohl v jiném podání fungovat jako napínavá detektivka s velmi experimentálním krokem ze strany policisty... paní režisérka nicméně přichází se silným rodinným dramatem s působivým rozehráním napjatých vztahů a detailně vykřeslenou psychologií postav (včetně dětských) v rodině. Osobitý rukopis nepostrádá přímo poetické momenty, ale i v jejich doprovodu dokáže Hollandová vytvořit atmosféru, v níž stejně sálá po celou dobu napětí, nechává skvěle gradovat děj s odstupem šesti let od hlavní události, který nám postupně odtajuje jednotlivá zákoutí. Závěrečná vyvrcholení v několika vrstvách mi málem vzala dech, a současně mne zpětně nutí po skončení filmu klást otázky, přemýšlet nad hlubokým příběhem a myslet nad celou řadou scén, které mi asi ještě dlouho v paměti zůstanou. Jo, jo, krásné čisté drama výjimečného kalibru. 95% (16.09.2020)

Dobře psychologicky prokreslené postavy jednotlivých členů rodiny, přičemž každá z nich je dosti komplikovaná osobnost, uvěřitelné herecké výkony, neustále přítomné napětí i trochu nečekaný obrat v závěru. Olivier, Olivier se tak řadí k těm filmům, nad kterými budu ještě nějakou dobu dumat a v mysli promítat jednotlivé záběry. (25.06.2015)

Věděla jsem, že Holland mě nezklame. Nikdy. Další syrové drama s nečekaným vyústěním. Tichý neznámý snímek který rozhodně stojí za shlédnutí, tím spíš pokud máte náladu na důkladné psychologické rozebrání příběhu ve vaší mysli. Za mě rozhodně nejsilnější osobitá role matky Oliviera. Doporučuji nečíst zdější komentáře před zhlédnutím filmu (časté spoilery). (02.12.2015)