Blóðrautt sólarlag

Dva ultra svérázní týpci si vyjedou na jakýsi zničený opuštěný ostrov s cílem obrovského tripu. Jejich počínání během první poloviny pozestává z nekonečných šílených výtlemů a vzájemného vyvádění během nejrůznějších kravin (chvílemi až pocitově trapných), nimiž připomínají spíše nedospělé puberťáky. Nutno říct, že oba herci celé toto řádění dokázali ztvárnit tak nenuceně a civilně, až máte chvílemi pocit, že sledujete spíše autentický záznam, než hraný film, a jeden z nich (ten hubenější) mi dokázal být občas i sympatický. Ta nezvyklá atmosféra a undergroundový styl spolu s černobílou kamerou mě pomalu dostávaly, až jsem si Rudý západ slunce začal podivným způsobem vychutnávat a s otevřenými ústy očekával, kam se děj vyvine. Se vzpomínkou na dávnou noční můru spojenou s tímto ostrovem se začíná odhalovat i hlubší důvod výletu, atmosféra houstne, strach a běsi uvnitř se probouzí, po půlhodince ve jménu bláznivé legrace může horror začít... Tento hodně netradiční zážitek z taktéž netradičné filmové krajiny mi asi nadlouho zůstane v paměti i díky obdivuhodnému vybudování atmosféry na tak malém prostoru s prakticky nulovým rozpočtem. Škoda, že toto islandské televizní dílko jde aktuálně zhlédnout jen v mizerné kvalitě (patrně VHS nahrávka), kde zrovna v těch nejnapínavějších částech ke konci začíná dost haprovat i samotný obraz. O to více možná lze obdivovat tvůrčí umění rozehrát tak pohlcující záležitost, že pro mě zůstala strhující i v tak špatné kopii. [75%] (29.08.2021)

Na televizní film (a k tomu všemu islandský!) je to překvapivě dost solidně udělané, že by si z toho i Reykjavík z roku 2009 mohl vzít příklad. V druhé půlce ten film totiž funguje opravdu slušně snad po všech stránkách, že i ten děj má něco do sebe, v závěru je správně vyhrocený a napínavý a přišel mi i funkčnější, než nabubřelý Maják, který se pokouší o něco podobného, ale s psychologií postav je na tom skoro stejně a přitom trvá dvě a tváří se těžce artově, tohle naopak má sotva přes hodinu a na art si to bůhvíjak nehraje. Hrozně rád bych tomu vrazil tu čtvrtou hvězdu, protože ta špatná VHS kvalita (což je asi jediná sehnatelná verze) tomu dost dodávala na atmosféře, aspoň pro mě, a v závěru, když se zrovna odehrává to nejdrsnější, začne obraz dost blbnout a tak moc se kazit, že to až bylo jak z nějaké creepypasty nebo z ARG videa, že mám až chuť to někam takhle bez kontextu vrazit na YT a nechat lidi tápat nad tím, jestli je to reálný záznam. Jenže tohle holt nepatři k filmu, asi to k hodnocení ani nemůžu přiřadit a tak když to hodnotím bez toho, na víc jak tři to fakt není. Už jen kvůli tomu, jak mdlá a vlastně i celkem otravná je ta první půlka, kde obě postavy putují na onen opuštěný ostrov a pak na něm blbnou a mají neustále dobrou a nic hororového se v ní vlastně neděje... Sice mi nebyli bůhvíjak nesympatičtí ani tady, částečně i chápu, proč jsem tohle dovádění musel sledovat tak dlouho, ale věnovat mu celou půlku filmu mi přišlo dost zbytečné, když je to jenom úvod. Přitom kdyby se víc rozjela ta hororová část, mohl to být naprostý majstrštyk, ale přehnaně dlouhý úvod tomu na zážitku dost ubírá. Bohužel. Přesto ale nakonec tu čtvrtou hvězdu dám, protože film v tak zvláštní kvalitě jsem ještě v životě neviděl a jelikož se mi osobně zamlouvala a jen díky ní by se ze závěru dala udělat celkem solidní urban legend, tak si myslím, že vyšší hodnocení tentokrát bude na místě, i když ho dávám za něco, co v tom Gunnlaugsson původně ani neměl. Slabé 4* (27.10.2022)

Komorní černobílý horor/chiller z pro tento žánr docela netypické země. Sympatické je, že si téměř celý film vystačí s dvěma postavami a liduprázdnou vesnicí. Méně sympatické už je pak to, že se dva hlavní hrdinové chovají po většinu stopáže jako totální hovada. Dóri a Helgi, postarší muži a soudě dle chování a oblečení dost nesnesitelní hejsci z města, si vyjedou na pár dní na opuštěný ostrov s jednoduchým cílem opít se a trochu si orazit. Oba jsou ve více či méně podroušeném stavu prakticky od začátku, ale teprve od příjezdu na ostrov na tom začnou skutečně vážně pracovat. Obnáší to mmj. oplzlé řeči, válení se po zemi i sobě navzájem, rozbíjení oken atd. Brzy však vyjde najevo, že Dóriho pohnutky k návštěvě tohoto pustého místa jsou mnohem hlubší a tkví v dávné minulosti. Neviditelný přízrak z jeho dětství, skrývající se v roky opuštěných rozpadlých domech, opanuje alkoholem opojenou mysl obou mužů a nezvratně tak změní jejich osud. Na to, že jde o výrazně nízko nákladový TV film je to hodně povedená věc, kterou kdybych viděl v dětství, způsobila by mi asi solidní noční můry. Bohužel mám trochu problém s chováním obou protagonistů příběhu. (30.12.2020)