Rozprávky pre Emu

S Teorií tygra možná nejsilnější adept na Českého lva. Prvotina R. Havlíka mě minula, druhý pokus chytl za srdce. V obou případech stál i za scénářem, takže doufám, že bude v tomhle směru pokračovat. Lidský příběh, bezvadná ústřední dvojice a přesně tolik "pohádkovosti", aby se na to pěkně koukalo a necukal Vám koutek jako u některých [júesej] (v dnešní době vlastně i tuzemských) rodinných filmů. Tohle mi sedlo - 80%. (03.11.2016)

Kašlu na to, že ve skutečnosti by se asi něco podobného nemohlo přihodit. Občas totiž nastanou momenty, kdy zatoužím uniknout realitě všedních dnů a Pohádky pro Emu mi alespoň na chvilku umožnily se zasnít nad tím, jak by bylo na světě krásně, kdybychom se více věnovali jeden druhému a dali větší průchod svým citům. Přiznávám, že mě naprosto okouzlil ten veskrze milý příběh, kterému Ondřej Vetchý, Aňa Geislerová a Ema Švábenská dokázali tak báječným způsobem vdechnout život. (90%) (14.12.2021)

Jednoduše dojemný feel-good snímek. Rudolf Havlík dokázal natočit srdceryvný vánoční příběh, který táhnou po celou skoro dvouhodinovou stopáž neuvěřitelné výkony hlavních protagonistů. Ondřej Vetchý je právem jedním z nejlepších tuzemských herců a tady svým výkonem introvertního racionálního člověka, kterému se otočí celý svět na ruby, nepřestává uhranovat a jeho dialogy s malou holčičkou či za pochodu vymyšlené pohádky protínající realitu s fantaskností patří k těm nejdojemnějším momentům celého filmu. Stejně tak jako vždy roztomilá a nesvá Aňa Geislerová ztvárnila svou postavu nesmělé recepční na výbornou, ale nejvíc mě z celého osazenstva překvapivě zaujala teprve devítiletá Ema Švábenská, která svým výkonem dostává film na úroveň vánočních trvalek, které si s radostí pustíte každý rok znovu. Vše je v tomto filmu vykresleno v tom správném poměru, dojemnost nepůsobí nuceně, vtipy fungují a chování postav dává smysl. Nic zde na mě nepůsobilo vynuceným dojmem až možná na příliš negativisticky vykreslenou sociální pracovnici v podání Vilmy Cibulkové, která i když dělá, co může, tak její postava je zde neprávem jakýmsi záporákem celého snímku. Střih, kamera i hudební doprovod jsou na české poměry nadprůmerné a komu se líbila vizuální stránka filmu Zejtra napořád, tak zde bude taktéž velmi spokojen. Nečekal jsem takto příjemný český film a upřímně ani nevím, po jak dlouhé době se konečně v našich končinách zrodila tak hřejivá vánoční komedie. Zřejmě tu máme unikát. 8/10 (05.11.2016)

Jako by se scenárista vsadil, že dokáže utnout všechny scény před pointou. A sázku vyhrál. Těch pár zajímavěji rozehraných scének končí náhlým střihem a jede se dál. Je zde zato přemíra balastu a klišé, jako třeba osudy zaběhlého morčete, které navíc bylo v příběhu zbytečné. ____ Hrdiny k sobě neváže žádný vztah, o tom se jen mluví. Malá Emma hraje sice obstojně, ale její postava je nesmyslná, například její reakce na matčinu nehodu je zhruba stejná, jako by jí upadla zmrzlina nebo ztratila hračku. Proč se Marie během dvou minut rozhodne, že Petrovi pomůže, je ve hvězdách. Proč Petr náhle zatouží starat se o cizí dítě, je mystérium, které nejde pochopit zdravým rozumem. Sociální pracovnice a vůbec chod sociálky popisuje asi poměry z jiné planety, protože v českém prostředí je to naprosto nereálné. ___ Mám ráda kýčovité zamilované příběhy, zvlášť když jsou z času Vánoc, ale nesmí být takhle hloupé. (19.04.2017)

Co tenhle film postrádá na vtipu, to nedohání v napětí ani romantice a bohužel ani v elementární logice. Banální a nedůsledný scénář, krkolomný a vykonstruovaný, nesmyslné obraty v ději a jednání postav, nelogické situace (nechci to všechno vypisovat, třeba castor tu má komentář, se kterým úplně souzním), absence motivací téměř u všeho, tomu poplatné toporné herectví, bezduchá, nevnímavá kamera jako z televizní reklamy, a kvanta a kvanta nevyplněného prázdna kolem několika základních klišé a holých tezí z toho spolu s dětským hrdinou, ztraceným zvířátkem (které absurdně dlouho nikdo nepostrádá) a citově vydíracím tématem dělají z filmu tak akorát adepta na amerického oskara za zahraniční film. Zvlášť když se do toho zaplete téma imigrace. Američané si ostatně o schopnostech cizinců z východní Evropy točit dobré filmy myslí své a tenhle kousek je z té arogance fakt nevytrhne. Nejspíš je to od nich charitativní soška Oscara (jako sorry, ale mám docela právo se ježit, když už jsem si s tímhle počinem odkroutila dvě hodiny). Proti nepřirozenosti a šustění natáčených scén ve vakuu emoční i sociální inteligence a uměleckého citu se ve mně štětila každá buňka. Bhúúúffrf. Kdyby do sebe někdo prostříhal s béčkovými českými herci ne moc dobře přetočené scény z KOLJI a Pretty Woman, dostal by i bez úprav ve scénáři stoosmatřicetkrát lepší romantickou komedii a charismatičtější film, než za co se vydává tahle mdlá těžkopádná a hloupá šmíra. Zápletky, dialogy, vtip a spád děje v Ulici jsou proti tomuhle filmařskému amatérství rajský balzám na duši. Humorné to chvílemi bylo dost, pro otrlé (třeba když se Vetchý chová jako instruktor operačního týmu FBI a nutí Geislerovou zkoušet si nahlas opakovat, jak se jmenuje a kde pracuje, aniž by to ovšem byly smyšlené údaje k zapamatování. --- Nebo celá ta nesourodá vložená epizoda se ztraceným morčetem, co ho nikdo moc nepostrádá a nehledá, dokud nevkusně a cynicky nechcípne jako ten pes v písničce, kterého praštil řezník paličkou), já se ale postiženým filmům smát nemůžu, jen mě ta nejapnost bolela víc než obnažený zubní nerv. Je mi to líto, ale na tomhle pokusu nebylo prostě dobře nic, trčí z toho sada nesourodých utkvělých záměrů, tupá snaha a naprosté analfabetství stran existence filmařských, uměleckých a vyprávěcích postupů, nulový talent a totální podcenění práce na uvěřitelné esenci, plynutí i faktických detailech příběhu, a to není dobrý výsledek. Režisér je možná hodný člověk, ale nemusel by se to nutně pokoušet sdělovat filmem. *~ (18.12.2017)