Rozprávky pre Emu

Naprostý vrchol české filmové tvorby. Kouzelný příběh jedné trojice, který dokáže vykouzlit úsměv na rtech nebo naopak snadno dojmout k slzám. Lecco sice šustí papírem, některé dialogy vypadají napůl strojeně scénáristicky, napůl improvizovaně, samotná dějová kostra s několika komickými rozhodnutími působí poměrně zvláště, ale co naplat když je to tak skvěle natočené a zkrátka to od začátku až do konce šlape jako švýcarské hodinky a nenudí ani minutu. Ten moment, kdy Ondřej Vetchý poprvé uvidí Emu je nezapomenutelný! A spolu s Aňou Geislerovou nejlepší herecký pár, co jsem za dlouhou dobu viděl...10/10!...[29.11.2016_Cinema City_Plzeň Plaza] (29.11.2016)

"Všechno je možný.. Jsou přece Vánoce !!" Hádal jsem, že herecké ikony Vetchý s Geislerovou budou Havlíkovi tahat bolavou stoličku podobně jako Tomáš Holý samoučce Poledňákové, jakkoli baculka Švábenská dospělým kolegům překvapivě stačí, nicméně Pohádky pro Emu platí za výtečnou žánrovku, jakých u nás vzniká, že by se za nehet vešlo.. Nečekaná vánoční pecka, kterou jen tradičně potvrzuje palec dolů Mirky Spáčilové.. (05.07.2018)

Prostinký, místy až hloupý scénář plný nelogičností má obrovské štěstí, že ho vůbec někdo natočil. Za nejkomičtější prvek se dá považovat snaha převtělit Vetchého do role úředníka brýlemi, zřejmě měl Havlík strach, že jinak by byl Vetchý nevěrohodný. Romantická linie je však zvládnuta dost dobře a funguje. Jako oddechový film po nedělním obědě celkem obstojná záležitost. (16.09.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

Česká verzia Zelenej karty je o poznanie menej vydarená. Problém je samozrejme aj v predvídateľnosti, kedy je jasné, kto bude onou vyvolenou (tu to ale nie je kritika) a je aj jasný druhý bod obratu. V prostrednej časti sa ale pomaly nič nedeje, postavy neprekonávajú ani žiadne prekážky, len sa spoznávajú. Prečo do toho Anča išla, to nevedia ani scenáristi. A tí nevedia ani to, prečo nakoniec zdvihla ten telefón a dobehla v zime vo svojich lodičkách na osudové miesto. (23.12.2021)