Rozprávky pre Emu

Prostinký, místy až hloupý scénář plný nelogičností má obrovské štěstí, že ho vůbec někdo natočil. Za nejkomičtější prvek se dá považovat snaha převtělit Vetchého do role úředníka brýlemi, zřejmě měl Havlík strach, že jinak by byl Vetchý nevěrohodný. Romantická linie je však zvládnuta dost dobře a funguje. Jako oddechový film po nedělním obědě celkem obstojná záležitost. (16.09.2017)

Už v Zejtra napořád dal o sobě Rudolf Havlík vědět velmi příznivě. V Pohádkách pro Emu pokračuje zdařilou vánoční romkom, která staví na těch nejoblíbenějších - na Geislerce a na Vetchém, přičemž je nejen milým filmem, ale i vkusnou Pragensií. S napětím očekávám další Havlíkovu práci a jsem ráda, že už i s těmi nejbanálnějšími žánry umíme pracovat. Vyčasilo se. (03.11.2016)

Dlouho jsem vzdoroval, ale nakonec mě ten film stejně dostal. Přitom mi tam vadilo tolik věcí! Ústřední herecké trio Vetchý (btw. jeho angličtina fakt nezní jako u někoho, kdo žil 8 let v Londýně) & Geislerová & Cibulková už nějakou dobu moc nemusím a řadím je osobně k okoukaným tvářím českého filmu, které hrají v čím dál větších kravinách. Vadila mi i herecká představitelka malé Emy - v tomto se přikláním k lidem, kteří s ní měli problém. Líbili se mi tam jen Dvořák s Polívkovou, význam jejich postav je ale jen malý. Opravdu hodně mi vadilo, jak je ten film prolezlý product placementem - já se s tím prostě u českých filmů nebudu smiřovat a budu tím otrávený pokaždé, kde to tak strašně bije do očí. Samotný scénář má podle mě několik slabin, z nichž největší je asi uspěchané - a dokonale předvídatelné - závěrečné rozuzlení. Jako celek to ale prostě z nějakého záhadného důvodu funguje, a jak mě Havlíkova prvotina neoslovila a přišla mi dost nepovedená, zde vidím velký posun a náznak správné cesty. Námětová podobnost s KOLJOU je myslím dost nepřehlédnutelná, ale nakonec to ničemu nevadí - v závěru je prostě člověk naměkko a rád, že to dopadlo přesně tak, jak mělo. (16.07.2017)

Upřímně musím říci, že letos dobrých českých filmů je jako hub po dešti a naznačuje to, že český film se zvedá. Z traileru jsem čekal ubulenou slátaninu, doprovázenou pompézní hudbou. Mile jsem byl překvapen, že jsem dostal film s aktuálním tématem, který byl doprovázen vtipnými a za srdce chytajícím příběhem. Všechny hlavní postavy jsou nadmíru sympatické, člověk jim prostě musí fandit, včetně morčete. Velmi dobře to utíká, i když délka filmu je možná až moc natahovaná, nicméně se neobjevují scény, které by člověka prudily. Místy je to až moc růžové, ale pro mě jeden z těch filmů, na který stojí jít s druhou polovičkou do kina......7//10 (10.11.2016)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)