Zaklínač - Série 2

Ako najlepšie zhodnotiť druhú sériu Zaklínača...   Predstavte si, že sedíte v krčme a čakáte na príchod kamaráta, ktorého ste dlhšie nevideli. Pred vami sa skvie napenený polliter a vy sa už tešíte, ako si s kamošom zaspomínate na všetky tie spoločne prežité legendárne chvíľky a zároveň sa neviete dočkať, s akými novinkami vás prekvapí.   Lenže človek, ktorý si oproti vám napokon sadne, nie je váš kamarát, ale niekto, koho ste nikdy nevideli. Dotyčný smrdí, príšerne nadáva a artikle jeho oblečenia nekorešpondujú jeden s druhým ani s prižmúrením oboch očí. A čo je najhoršie, na hlave má natiahnutú krvavú a dotrhanú kožu z tváre vášho dávneho priateľa.   V odpore a v hrôze sa zháčite, avšak navôkol sediaci štamgasti sa na vás pozrú ako na blázna. "No a čo, že to nie je tvoj kamoš," hovoria a vy si s hrôzou uvedomíte, že bezbrehé šialenstvo tých slov nepočuje nik iný, len vy. "Daj mu šancu, iste má v talóne pripravených pár prekvapení." S neistotou sa teda obrátite späť na cudzinca a opatrne ho vyzvete, aby spustil. Veď čo, možno majú pravdu. Váš dávny kamoš to síce nie je, ale v minulosti ste dali šancu aj čudesnejším indivíduám.   Kreatúra však otvorí smradľavé ústa a vy okamžite pochopíte, ako škaredo ste sa splietli. To, čo hovorí, nedáva ani najmenší zmysel; slová samotné síce znejú správne, ale ich spojenie do viet viac než čokoľvek iné pripomína zdrogovaný psychotrip z hlbín pekla. Zatúžite zdvihnúť sa a utiecť kade ľahšie, ale zvrhlá fascinácia je silnejšia ako vy a priková vás na mieste. Ostanete až do konca a kreatúra so slizkým vechťom krvavej kože na hlave napokon zmĺkne. Štamgasti v podniku tlieskajú, z ich úst prúdy chválospevov na výzor onej kreatúry, ktorá zmasakrovala vášho dávneho priateľa. Čipkovaná sukňa natiahnutá na rifľových kraťasoch, páperovité boa utiahnuté okolo pása, na jednej nohe črievička, na druhej koliesková korčuľa. Ľudia nešetria obdivom, na stôl pred vami hádžu tringelty a pýtajú si viac.   A vy si pripadáte ako jediné lietadlo v ústave pre mentálne narušených. Tak asi taká je druhá séria netflixovského Zaklínača.   0/10 (20.12.2021)

Netflixifikace televizního průmyslu pokračuje, kde i vlajkový seriál streamingové platformy působí jako pouhý nástroj na generaci předplatitelů a udržení jejich pozornosti u obrazovek na co nejdelší možnou dobou. Přitom nejde o nic nového – v protahování nepodstatného a zkracování podstatného, kde by se i osm hodin děje vlezlo do dvou epizod, šetření produkčních nákladů na lokacích, je něco, v čem jen Netflix nekorunovaným králem, zamrzí to ale u nejočekávanějšího žánrového počinu roku, který měl napravit zklamání z letošních nevydařených projektů jako Kolo času nebo Nadace, nicméně skončil jako jim podobný. Po oznámení, že se druhá série přikloní k lineárnímu vyprávění namísto (převážně matoucí) povídkové struktury, vyvstala naděje soudržnějšího děje se silným zaměřením na pouto mezi třemi hlavními postavami, který ale zůstal nevyužit. Po enormním úspěchu první řady a oznámení několika dalších projektů ze světa předlohy se ze seriálu jakoby vytratila veškerá snaha o budování něčeho vlastního, co by se odlišovalo od konkurence, čímž první série koneckonců byla. Nevyrovnaný, leč zábavný chaos plný cynického humoru a přímočarých „monster-of-the-week“ epizod vystřídala snaha Netflixu o vlastní Hru o trůny, kde se děj větví do mnoha dějových linií a pozornost se více soustředí na širší mocenské politikaření než na samotného Zaklínače, který se stává jen další vedlejší postavou, která se občas někde mihne a někoho zkontroluje/nasměřuje. Nefungují ani emoce (snad s výjimkou první povídkové epizody), ani prohlubovaní charakterů, ani potěšení z jednoduché žánrové zábavy. Nezajímavým vedlejším liniím, které tvoří snad dvě třetiny celkového děje, nenapomáhají ani průměrní herci a ochotnicky vyhlížející výprava/kostýmy/masky, v níž například elfové nebo ostatní zaklínači působí přinejlepším jako účastníci víkendového LARPu. Větší rozpočet je sice vidět na slibně vypadajících trikových atrakcích (monstra), na zbytek ale nezbyl čas a peníze. Ve výsledku je to veliká škoda, protože například typecasting Henryho Cavilla se povedl na výbornou a zamrzí, že se musí potácet touhle značně natahovanou nudou, jehož jediná funkce je být teaserem na další řadu. 5/10 a zpětné doceňuji poslední řady GoT, které sice nedávaly smysl, ale aspoň šlo o zábavné a velkolepé televizní blockbustery. (19.12.2021)

Recenze na 2. sérii seriálu The Witcher (Zaklínač): Moc bych si přál napsat, že to dlouhé čekání na druhou sérii se vyplatilo, ale abych byl upřímný, výsledný pocit po jejím zhlédnutí je hořkosladký. To, proč to vlastně jako celek nefunguje, se nedá dost dobře shrnout do jedné věty. Samozřejmě se tu zase můžeme vztekat nad nerespektováním předlohy do slova a do písmene, můžeme tvrdit, že tahle série je spíše takový zdvižený prostředník Sapkowskému a namítat, že šlo primárně o tu opěvovanou slovanskost, kterou seriál zatratil, ale prosím, nebuďme jak malí a zkusme se přesto přenést. Tento počin je zkrátka do jisté míry samostatné dílo. A přesně tak ho budu i hodnotit. Nuže: v čem je problém? Jde v zásadě o to, že tvůrci se na jedné straně snaží zachovat původní epizodičnost, kdy Geralt v každé epizodě musí bojovat s jiným monstrem a na druhé straně se naopak pokouší prostřednictvím jednotlivých dílů vést politická jednání čarodějů, intrikování Fringilly a do toho ještě Yennefer, bard Marigold, Deathless Mother, ... Myslím si, že to tvůrci trochu přepískli. Všechny výše vyjmenované celou sérií se táhnoucí dějové linky berou té předpokládám hlavní dějové arše s Geraltem a Ciri pozornost, kazí jí gradaci na konci jednotlivých epizod a osobně jsem měl dojem, že ji i strhávají na důležitosti – dovolím si přirovnání: Geralt a Ciri jsou jako dva tuláci na okraji ničeho co bojují s bandou rozzuřených zločinců, zatímco se jinde na Kontinentu řeší osud celého světa. Zkrátka se tvůrci měli vzdát epizodičnosti, pokud chtějí vést seriál takto a udělat i z Geraltovy linky příběh, který někam od začátku směřuje. Jakože nesměřoval. To je asi můj hlavní problém. Jinak samozřejmě ani ty ostatní linky nebyly bez poskvrnky: Yennefeřino přežívání, jak bych to celé pojmenoval, působí místy nesmírně nahodile; politikaření mágů postrádá jiskru, měl jsem při jeho sledování pocit, že v celém Kontinentu je každému ukradené, na čem se tato sebranka nakonec shodne; elfové na mě působili zbytečně a nepodstatně pro příběh, což je škoda, měli mít víc prostoru, měli jsme se o nich něco dozvědět. Naopak pochválit bych tvůrce chtěl za vystavění Fringilly, ze které teď jde skutečně strach. Pěkně nám tuhle postavu prodali a já věřím, že už z ní nikdy nebude jen pouhá figurka na šachovnici. To tak k ději. Trochu mě mrzí, že Deathless Mother neudělali děsivější, měli ji nechat pořádně ty postavy podusit, bohužel jsme si ji moc neužili. Jinak samozřejmě platí, co už po první sérii považujeme za standard: pěkná SGI monstra – originální a s hezkým designem; poměrně poutavá hudba (herní se však nevyrovná); skvělá choreografie zejména souboje Geralta s více lidmi naráz. Pochválit si zaslouží i bravurní herecké duo Geralt&Ciri, dále Kahir, Fringilla a ani ostatní nedělají ostudu. Bohužel za mě tentokrát lehce zaostává Yennefer. Na závěr jsem si nechal Marigolda, který je opět perfektní. Watch that butcher burn! (01.01.2022)

Osobně zastávám názor, že pokud chce někdo stoprocentní adaptaci knih, ať si přečte knihy. Druhá řada je o Ciri. Mně osobně teda mrzí, že se dva roky čekalo na osm dílů, z nichž jenom pět má aspoň malý koule, dva jsou krokem trochu vedle a jeden je úplně zbytečnej, aby to zakončilo finále, který jaksi postrádá pointu. Nevadí mi odklon(y) od předlohy, Freya Allan je úžasná ve všech polohách, Anya Chalotra je stále stejně skvělá a Henry Cavill je polobohem nás, nerdů a geeků, Jaskier (Batey) si krade všechny scény a Vesemir (Bodnia) je taky skvělá volba. Ale. 30% stopáže je v podstatě od ničeho k ničemu, 30% něco slíbí, 30% jsou dialogy postav, které v této řadě nemají ještě význam, a jen 10% má opravdu koule a obstojí. Prvotní kamerové a střihové hrátky vystřídá standardní sázka na jistotu, triky jsou lepší (ale pořád žádné terno), potratila se nějaká výraznější scéna (jako třeba ta v Blavikenu) a mně osobně nejvíc mrzí, že se ztratila ta odvaha vyprávět příběh v různých časových linkách (ale nevyčítám to).  Kolem a kolem je druhá řada Zaklínače takové trošku generické fantasy se západoevropskými politicky korektními gesty, a taková trošku až moc sázka na jistotu a jen takové slibování toho, že ve třetí řadě to opravdu začne.  Aby nebylo pozdě. (21.12.2021)