Children Shouldn't Play with Dead Things

Tenhle film je především o atmosféře která byla fakt dokonalá. Mlha zmítající se nad hřbitovem neměla chybu. Nicméně je strašná škoda že film se rozjede až po hodině kdy konečně zombáci začnou vylejzat z hrobů. Do té doby sledujeme partu idiotů kteří neustále něco řeší. Herci, postavy a všechno okolo působilo strašně okatě a štvaly mě tu všichni do jednoho. Naneštěstí masky zombie to vynahradí a vypadajé parádně. To samé prostředí kde se film odehrává. Ale nic víc v tom nehledejte. (17.03.2012)

U tohoto zombie filmu by diváci neměli příliš šponovat svá očekávání. Bob Clark byl jedním z prvních následovníků Noci oživlých mrtvol George A. Romera a společně se scenáristou Alanem Ormsbym (jedním z režisérů poměrně kvalitního hororu Deranged), jenž si střihl i hlavní roli, přinesli poměrně nenápadnou hororovou komedii o skupině divadelních herců, kteří si na opuštěném ostrově plní jakýsi zvrácený bobřík odvahy. Pod vedením maniakálního manipulátora Alana (Ormsby) to ovšem titulní „děti“ s hraním s „mrtvými věcmi“ trochu přeženou a probudí mrtvoly na přilehlém hřbitově. Nečekejte ovšem kdovíjaké zombie inferno už od začátku, oživlé mrtvoly se dostaví až v poslední třetině snímku, což je fakt, který velkou část diváků tohoto filmu otráví. Clark si zkrátka dal na čas, než divákům ukáže zvrat, na který dlouho zlověstně čekají. Přesto mě ta méně záživná první polovina filmu svou hutnou atmosférou bavila a to, co přišlo po ní, poměrně uspokojilo. (16.03.2019)

U tohoto filmu je si třeba uvědomit, že zombie žánr byl v plenkách. Na dobu vzniku filmu je to velice slušné - obvzláště konec. Stručný děj jsem napsal do obsahu filmu. Tady se můžete podívat na celý film -http://www.youtube.com/watch?v=6PmMf9hmBLA (19.11.2009)

Bob Clark byl možná prvním režisérem, který zdvihl zombie rukavici hozenou Georgem Romerem, ale to neznamená, že bych automaticky měl jeho příspěvek do žánru cenit. Úvod filmu je vcelku slibný, ale veškeré naděje na záživný a zajímavý film se po krátké chvilce rozplynou jak pára nad hrncem a jediné, co setrvá, jsou naprosto nesnesitelně úmorné dialogy nesympatických a protivně přehrávajících herců. Více jak hodinu čekáte na TEN moment, kdy zombies konečně ožijí a dají těm otravným divadelním hipíkům co proto, když ale nastane, je krutě neuspokojivý. 1* za atmosférické hřbitovní prostředí. BTW: Ještěže se Alan Ormsby bleskurychle vykašlal na vystupování před kamerou a raději se přesunul za ní a vzal do ruky pero. Jeho plnohodnotný scenáristický a režijní debut Deranged, který vypustil do světa o 2 roky později, je už zcela jiné kafe! (27.01.2019)

Bob Clark byl jedním z prvních režisérů, kteří zdvihli rukavici hozenou Georgem Romerem, který nejen že zásadně proměnil kánon popkulturní zombie mytologie, ale především oživlé mrtvoly použil jako katalyzátor pro společenskou kritiku. Clark se zhlédl především v druhém aspektu a tak spíše než horor předkládá jízlivou satiru, ve které se na konci objeví zombie coby zásah zhůry, tedy spíš zdola. Celý zbytek filmu se naopak soustředí na bohužel silně tezovité a toporné vykreslení dynamiky uvnitř skupiny hpísáckých bonvivánů. Scénář Clarka a Alana Ormsbyho při tom předkládá jízlivý obraz hippie komunity v éře jejího úpadku, když odhalují,že uvnitř skupiny panují stejné sociální tlaky a mocenské konflikty jako ve většinové společnosti. Vedle naivů a blouznivců tak skupina sestává i z cyniků, materialistů a manipulátorů, při čemž středobodem všeho je osoba charismatického vůdce, jenž se ale postupem času ukazuje nejen jako manipulátor a egocentrik, ale především coby svůj vlastní konstrukt, jenž se zoufale snaží budovat kult vlastní osobnosti a za jehož vzletnými frázemi se skrývá vypočítavost a soustavně budovaná snaha skrývat vlastní titěrnost a ubohost. Bohužel vše řečené je ve filmu podávané krajně tezovitě a toporně, byť na druhou stranu možná díky tomu o to více zazáří skvělé inscenační a dramatické prvky, především pak závěrečná sekvence, během níž i samotné mrtvoly jakoby žasly nad bezpáteřností ústřední postavy. (01.05.2014)