Fumavano le Colt... lo chiamavano Camposanto, Gli

Tak tomuhle se skutečně říká odlehčený skvost. Z třídy spaghetti béček film vytahuje především výborná hudba a kamera. Navíc vtipné sekvence a hlášky jsou skutečně vtipné a klišé působí namísto trapnosti docela příjemně. Garko a Berger vypadají, že si hraní skutečně užívají a dva mladí pitomečkové a jejich přátelé mexičané jsou též k sežrání. A ten náboj místo dudlíku to skutečně zabíjí! (25.11.2013)

Zajímavý spojení Enza Barboniho a jeho komedií s Giulianem Carnimeem a Giannim Garkem a jejich Sartanou. Příběh trochu připomíná Podivné dědictví, protože se točí okolo dvou bráchů, kteří přijedou z východu a odmítají násilí. Jenže narozdíl od Terence Hilla jsou to idioti, takže si člověk přeje, aby co nejdřív padli, komedie nekomedie. A kromě toho ubírají prostor naprosto úžasný dvojici pistolníků Gianni Garko a William Berger. Jak jsou na scéně tihle dva, tak se člověk nenudí, jejich špičkování nemá chybu. Navíc parodují svoje předešlé westernové role (padouch: Jsi zkurvysyn! Berger: Ty znáš mojí mámu?). Zpočátku je film více komedie, později, i když se pořád nese v odlehčeném duchu, gagy skoro odpadnou a zbytek filmu se nese v duchu klasických špaget - Spousta mrtvých (bez krve), mučení (zde kupodivu mučí klaďáci záporáka) a úžasný závěrečný duel s točícím se dolarem. V určitých momentech mi film připomněl Sartanovskou sérii i příběhem. Nicméně tenhle film se mi líbil víc, než kterýkoli díl Sartany. Navíc je tu bezchybná hudba Bruna Nicolaie. Viz zde http://www.youtube.com/watch?v=tIcQ7E0b4bw . (31.12.2011)

Vydařený kousek. Snímek stojí na skvělé dvojici Garko/Berger. A především Garko je skutečně vynikající a každá sekunda kdy je na scéně stojí zato. Je tu spousta vtipných scén (Carnimeo a Barboni se nezapřou) a vlastně celý film se nese v celkem odlehčeném duchu. Nicolai je profík a jeho hudba snad nikdy nezklame. Výtku bych měl k celkem obyčejnému ději a naprosto otřesné dvojici debilních bratrů které musí Garko neustále dostávat z průserů. Ale faktor zábavnosti je vysoký takže sem to překousnul a užíval si popichovačky ústředních bouchačů. Příjemná podívaná. (23.02.2010)

Neškodná oddechovka s Gianni Garkem a Williamem Bergerem, kteří jsou bezpochyby nejzajímavější postavy tohoto jinak slabě průměrného spaghetti, jenž se rozpačitě pohybuje na pomezí dobrodružné komedie a parodie. Napjatá atmosféra i tempo chybí (stejně jako ženy, které tu jakoby neexistují), body sbírá pouze výborná hudba Bruno Nicolaie a trochu i zajímavé exteriéry zříceniny, u níž dochází k přestřelce. Postava Camposanta (G. Garko) se vzhledem a oděvem silně blíží postavě Sartany. Ale Carnimeo rozhodně nebyl geniální režisér. (25.02.2011)

Neprávem neznámý, až zneuznaný kousek, kultovní spojení dvou mistrů rychlých koltů Gianniho Garka a Willyho Bergera s elegancí a vkusem parodujících jistou klišovitost nabízející jinak vážnější role. Dva bratři nepoznamenaní krutostí Divokého západu se navrací domů do oblasti s extrémně rozšířenou chronickou olovnatostí. Přes svůj (na všechny strany propagovaný) pacifismus chtějí zabránit okrádání pokojných rančerů včetně jejich otce, čímž se dostávají do prekérní situace. O jejich život se totiž začínají enormě zajímat dva pozoruhodní chlápci (každý tak trochu z jiné strany): nepřekonatelný Straniero "Camposanto" Gianni v Sartanovském ladění (na což upomíná i jeho karetními motivy opatřený hrneček při památné lekci střílení), extrémně satirickým náhledem na svět opatřený charakterní pistolník a neméně neodolatelný vandrák Duke Willy ve vyšívaných zbytcích unionistické uniformy, jenž nezabíjí, když z toho nemá prospěch a citově lpící prozměnu na svém památečním hrnečku, po jejichž přátelských výměnách názorů se mrtvoly jen kupí. Bratři jsou sice pometla a jejich Mexičané by mohli budit určité obavy, ale všichni sem zapadají perfektně, vůbec neruší a nekazí tuto velikou jízdu dvou velkých mužů spaghetti westernu, jejichž střety se nedají nazvat jinak, než památnými a jen přestřelka v lomu je zcela zjevnou parodií na jejich spolupráci v prvním sakra vážném Sartanovi. Nicolai by za památnou hudbu zasluhoval na rakvi alespoň zlaté rukojeti, veškeré výkony nepopsatelné, vyzdihuje např. Franca Ressela, jenž zřejmě za velké zásluhy žánru povýšil a je zde ctihodným (neumírajícím!) zasloužilým soudcem. Tedy, velice dojemný filmík vzbuzující pocit blížícího se konce špagety západu. Ale žádné obavy, Cizinec vždycky dorazí včas! "Salve, Cobra Ramirez!" (17.03.2013)